|
| ||||
| ||||
|
— 4 —
chorál na více hlasű rozvedený. Je-li onen prednešené zaznívati prostorami našicli ko- »zpęvem Církve«, jest tento »zp :vem v Cír- stelű a dómű, a uchvátíte s r d c e, ocistíte kvi«. Umęní hudební Církvi slouzící z b o z n o s t, k slzám polinete h r í š n í k y vytvorilo jej z c h o r á 1 u a vęn c e nej- k jásotu povzbudíte zbozné a potęšíte vzácnęjší polozilo k nohám svaté matky. andęly Bozí! Zpívejte církevnę a budete V nadprirozené c t i h o d n o s t i chorálu vzdęlávati. bére podílu všeliká hudba, jak dalece z cho- Dlát ovšem c li o r á 1 i p o l y f o n i e rálu vzrostla. Itlnolio skladeb 16. v ę k u jen svých tajností, které zpívajícím znáti právę z toho zázracného kvętu c h o r á l u treba. Prednes starých skladatelű chce a vyrostlo, z bytosti jeho jako z prostého musí býti cvicen, — dlouho cvicen! tvaru kríze a lomených obloukű g o t i c k é A to nejen zevniti•ní prednes! Nesmíme d ó m y. Stah své plody ducha p r o s t ę manę a slep : veškeré poklesky a n e d o- psali a básnili a pak dítka svá do j e z e r a s t a t k y starých hájiti, nýbrz pouze v}'- pouštęli, bezstarostnę, bude-li svęt po sta- braná, nad cas povýšená a v z á c u á díla letích je velebiti a chváliti, zpívati a pred- starých provozovati. nášeti aneb upadnou-li v zapomenutí. Velcí Cím více a hloubęji se šíi•í z n á m o s t muzové chtęli prostę s l o u z i t i B o h u a staré hudby, tím více ubývá u á m i t e k. svętu. Zűstali v zivém styku s liturgií Jiz nebývá povazována za nevkusnou, ne- a zivotem, majíce o tom hlubokých vę- hudební, dobrodruznou. Nejsme jiz dalecí d o m o s t í; recí latinskou ovládali a byli doby, kdy výrol: U u 1 i b i.§ e v o v a : »D u- velice vázenými. f a y a J o s q u i n nebyli hudebníky«, pouze Jest to podivuhodná shoda, ze doba ve smyslu humoristickém citován bude, rozkvętu našich klassických hudebníkű asi tak j alco výroky starého J a c li y m a církevních v jedno padá s tak zvanou re- Sandvarta o slohugoticicém, Volt airea formací. Kdo by v tom nepoznával prst a jeho malého vrstevníka :~ y r e n h o f f a o P r o z r e t e l n o s ti Bozské? Tisíce tisícű spisech Shakespearovýcli. mešních skladeb, mottetű, lrymnű, zalmű, Habent sua fata — knihy a lidé, slova magnificat a p. bylo hluboce cítęným p r o- tištęná a mluvená, za ziva i po smrti. Mnohý- t e s t e m proti liturgickým novotám a pro- výrok nepromyšlený, napsaný a vyslovený testují az po dnešní den. P r o v i d e n c i e 1 n í hodí se casem do kroniku —humoru. v z n i k a v ý v i n toho umi ní pozdę zroze- Pri polyfonii to však navzdy nezű- ného, krvavý krest, jaký pi•estály, j snu stalo. Gotika ve tretím období svém zvrhla r u k oj e m s t vím, ze j ej ich díla hudební se v úpadek. Místo návratu ke starému rádu i v budoucnosti zivotní sílu objeví. So- tradicionelnímu ohlízeno se po jinýcli zásadách. lidní vzdClání plodí téz dobrý mrav. Cinnost Došlo to k renaissancí. jej ich ve sluzba Bozí ciní je dętinnými a zboznými. Jsout uceníky následo- vání Krista. III. Renaissance. Jako vše na svętę męli a majít starí Tak zvanou renaisancí nastal v umęní také odpovędníkű. »Jest prý to s m u t n é stavitelském a výtvarném obrat. Umęlci v kostelích poslouchati hudební skladby vý- nazpęt se obraceli k a n t i c 1: é m u zpűsobu strednę k o n t r a p u n k t i c k y pracované; umęní. Také úpiné premęnęní hudby j e d n o t v á r n o s t mrzutá unavuj e duši a na tomtéz motivu spocívá. By10 to roku 15 go, clovęku bývá jako pri pohledu na mnoho kdyz v domę bohatého prítele hudby, hra- mramorových desk z jednoho lomu, mající bęte Vernio ve Florencii, konala se porada, tutéz základní barvu a jen rozlicné skvrny; zdali by nebylo mozno k zivotu vzkrísiti a pak to stálé f u g i r o v á n í, takze mnohdy hudbu reckou. Na poradę zasedali duchapiní clovęk i s textem v ruce nerozumí slovűm. umęlci, jako Peri a Caccini, vzdęlaní dile- A pak lid se tím nevzdęlává.« tanté, jako Vincenzo Galilei. Il protoze Který lid? Ten, jemuz pravé, hlu- zádný o recké hudbę nicelio nevędęl, páni boké v í r y se nedostává. Také c li o r á 1, sami napsali si, co męlo predstavovati an- zpęv, který Církvi ze srdce se vyprýštil, tické drama. Recitace celkem dopadla nelíbívá se, ponęvadz u mnohých zmizela jalo nálezí škrobeni: a drsnę. Nutnost vy- nábozenská hloubka a v nenábozenskou zadující, aby jednotlivé osoby v d r a - povrchnost se zvrátila. Proto tęm zvu- m a t i c k é situaci zpívaly, vedla 1: monodii kűm se j iz nerozumí. Ale nechte j e o p ę t n ę (na místo drívęjšího zpęvu vícehlasého). •r, a z n í v a t i, ty svaté, mysticky tajemné, M o n o d i e pak vyzadovala nutnę pravidel- elementárnę na srdce lidské pűsobící melo- ného prűvodu instrumentálnílio. V zápętí ná- die a harmonie; — nechte je p r e s n ę sledovala melodie a perioda liudební ve | ||||
|