|
| ||||
| ||||
|
5 —
smyslu moderním, nejprvé u Viadany (15 96). V titánské velikosti vcelo nové doby Po velikém období vlašské hudby vykvetlo se postavil Beethoven se svou druhou období »krásné«. R í m zezlo postoupil mší, v jejíz polyfonické stavbę cást ducha Neapoli. Veškerá nynęjší hudba jest dce- Bachova zije. rou školy neapolské. Skladby církevní Zretelnęji a s vętším vędomím na dráze periody »lcrásné« lze porovnávati bez roz- obratu krácel M e n d e 1 s s o h n, malomocnou paku s mistrovskými díly ušlechtilé p r v o- lahodnost hudby mohutností premáhaje. renaisance. Reakce nastala — mrtnę. Doba renaisancní malovala, socharila, Moderní svęt pocal pohlízeti na s v ę t opęcala — bájesloví. Avšak úpinę jinak, a n t i c k ý úpiuę j inýma ocima. Nespatroval nez v klasické dávnovękosti. T e h d á z pe- v nęm pouze veselou zásobárnu p e s t r ý c h strá zdánlivost — látka malírű, sochai- baj ek, jako vęk XVI., ani pouhý soubor a básníkű — męla domnęlou skutecnost o p l z l ý c h ~ . n e k d o t mythologických, jako a tudy i obsah a podstatu. vęk XVIL, ani jen kouvencionelní typy pro predmęty prepychu, jako vęk XVIII. Nyní však umęní, ku zdánlivému zivotu Moderní svęt poznal a ocenil v antickém probuzené, domnęlým antickým duchem umęní — plastickém i básnickém — pod- znovuzrozené, ihned prozrazovalo s l a b é statu duševní, cistý tvar a odlesk s t r á n k y své. Kdyz napotom prizpűsobovati krásy vęcné. Tak pozehnaný byl z i s k se jalo zivotu prítomnému, obsahu bedlivých úvah a studií, iako spatrujeme na a podstatę krestanské, upadlo v ne- preutęšených plodech umęleckých onoho japnę naduté a divadelní allegorie, ledabyle stacilo na dodávání z a li r a d n í c h s o c h vęku. Pod oblohou jasného nebe reckého nastalo c e r s t v é j i t r n í nového dne. Umęlci pro knízecí parky, na zhotovování obrazű ozivovali útvary své antickým duchem m í r y pro stropy knízecích k mnat a dvoran, a krásy. az posléze v rococo dospęlo na vrchol n e- prirozenosti, pouhé dvorské konve- Nové básni nedostávalo se však z i- v o t n í s í l y . Do souladu a harmonie usta- n i e n c e, prosté a sprosté f r i v o l i ty. vicnę zazníval falešný tóa. Vzdyt a n t i c k é Pozdní renaisance s hemzivou smęsicí clovęcenstvo zcela jinýma ocima pohlí- pozlacených, pestre malovaných detailű, zelo na Boha a na svęt, nez jak se dívá svętským prepychem, uzíváním k o n- clovęk m o d e m í. Z dęj in svętových nebylo s t r u k t i v n í c h clánkű klassických k úcelűm lze vymazati 22 s t o 1 e t í, co j ich prešlo od cistę dekorativním jest v hudbę za- dob Perikleových. stoupena a znázornęna v ]costehiích sklad- Svęt umęlecký pocal se ohlízeti po dobę bách Haydnových a Mozartových, blizší casem, úpinę bezprostrední j ichzto nejapní následovníci a padęlatelé duchem. Nastalo nové nadšení pro umęní dokonale representují hudební rococo, stredovęké ze všelikých oborech: v slovu címz kostelní hudba dostoupila na nejvyšší i tónu, v obrazu i budovę. bod, kde nutnę obrat nastává. Zase pocaly so líbiti : D a n t e i z p ę v Jiz v Mozartovę posledním díle — Siltinské kapely, malíri doby pred- v R e q u i e m — tak v prvních známkácli rafaelské, stavitelství románské a go- se jeví. tické. (Dokoncení.) O reformę kostelní hudby u Polákű. Sdęluje K. Kom-úd. Také bratrský národ polský úsilovnę zásady presné hudby kostelní, vylícil její zasazuje se jiz od kolik lel o nálezitou re- dęjiny v Polštę i za hranicemi, predstavil formu kostelního zpęvu liturgického i obec- její úpadek i v Polsku a podal prostredky ného. O této snaze rozepisuje se redakce k jejímu napravení. I pravil mezi jiným, ze casopisu >Muzyka koscielna,, v i. císle IV. jiz druhé století uplývá, co hudba kostelní rocníku (15 T. 188q) mezi jiným takto: Jiz a církevní i v Polsku ocítá se v stálém od 20 let ozývají se u nás hlasové, vyzý- úpadku. Ode dávna bývala u Polákű, a ne- vající k nápravę hudby kostelní. Jedním toliko pri kapitolách, ale i pri klášterích hu- z prvních byl hlas velkého básníka a spiso- debná tovaryšstva, potvrzená bulami papezű, vatele Vincenta Pola. V šesti prednáškách a v bdęlosti a práci udrzeaá od biskupű, jez v radním sále lvovském rozvinul jiz r. 1864 bdęla nad presností a tradicí rituálnéllo | ||||
|