|
| ||||
| ||||
|
katolickou posvátrlo11
Cyrillské. 1885, Rocník XII, Císlo 2, Prednáška P. J. Lehnera o slavnosti Brnęnské. (Pokracování.) Co pred málo ještę roky povazováno procliází všemi zilami ústrojí církevního. Ob- jest ne-li za barbarství, prece alespoá za cerstvující vání vętru j itrníhos jasným starozitnické kuriosum, tím nyní po- leskem vycházejícího s l u n c e vęští den po- šinuto a zatlaceno j est vše ostatní do pozadí. zehnaný. Co v dęjinách svętových na kazdém Lekali se ovšem obratu toho duchové listu jest zaznamenáno, opakovati se bude malomyslní a malomocní, lidé krátkého zraku i príštę. Stejnými prícinami vyvozují se a męlkého citu, a ve zdęšení svém ci ne- i stejné následky. Z bourí a útiskű vychází vędomosti tęšili se útęchou, ze jest to pou- vezdy Církev vítęzná. Hudba po- hou módou, která prišla a zase odejde. svátná napájí se zase ze zrídel svętá- Ale neodešla. Tęšili se marnę. Nastal ctvím nezkalených a pocíná zpívati píseti skutecný opak toho, co ocekávali. vítęznou. Zakalený na pocátl u smęr se vy- nPokud Církev jest a zűstává milionűm jasnil a vyjasnęním zmohutnęl. Objevil velkým ústavem vykupitelským, p o k.0 d zivotní sílu znovuzrozuj ící. Pr í c i n y j sou na umęní zije a pűsobí, má právo a po- snadę; pravý opak tęch, které nedaly trvati vinnost rozrešovati úkoly Církví ulo- smęru antikisuj ícímu. 'Ty postavy stred o- zené, aby hrivnou svou prispívalo na po- vęké, tv pojmy stredovęké, koreny treby r i t u, který po všecky vęky tak vęr- svými zasahují az do hlubin naší bytosti. ^m pęstounem umęní býti se jevil. Zrízení s t á t ű, oslava bohosluzby, mravy Co by to bylo za dobu, jejíz umęní zivotu spolecenského, —to vše na nich j est neodvazovalo by se více na pűdu nábo- zbudováno. Velmi se mýlí, kdoz se domní- zenskou ? Co by to bylo za u m ę n í, které vají, ze jsou to pouze zevnęjší tvary by matce neprinášelo obęt vdęku? Ba právę stanoviska v y z i 1 é h o, prezilého a premo- lze tvrditi, ze doba prftomná a umęní zeného, jehoz jádro dávno jiz spráchnivęlo; nynęjší mají právo a povinnost Církvi ze stací jen z venku naraziti, aby i ta ze- slouziti jiz proto, ze vęk náš vše více do vnitrní skorápka a forma se rozpadly a no- opravdy bére. vému zivotu místa postoupily. Dluzno-li o štęstí mluviti, ze Kdo umí pozornę sledovati bęh d ę j i n nevyrovnatelný Palestrina, Orlc:.do Lasso, a císti v knize neviditelného proudęní Giovanni Gabt:eli, Benevoli, Alessandro zivota duševního, ví jiz bezpecnę, ze od roku Scarlatti, Leo a jak se dále ti velcí mistri 1830 v Církvi pronásledované, utrpením a ki-í- nazývají, kterí nám od roku i5 5o az 1750 zem posilované, tajemné a zázracné panuje nahromadili prebohatý poklad, linutí. Církev a katolictí národ,)vé z nezaslouzeného úkrytu a zapomenutí vy- jeví zivotní sílu, která úzasem a hrűzou nášejí se na svętlo denní a na repertoiru piní neprátely svętla. Není to lavina vše kűrű našich cetnę se nacházejí : nebudeme zdrcující, ani príval boure zkázu rozširu- pi•ece dobę naší upírati práva a zbavovati jící, nýbrz jemný vánek jarní, ocel le- povinnosti nového tvorení a skládání. dové kűry roztavuj ící. 1;1 e k t r i c k ý p r o u d (Pokracování.) | ||||
|