|
| ||||
| ||||
|
Z Ameriky.
Ahnapee, dne 31. prosince 1881. na 5o. To budou hody! Ale chytla lávky. Cluvck Kazdý zacátek je tęzký, jak pravil ten, co uzmul míní, ale mnohdy — i ševci męní! Byl zde totii jiz napied kovári kovadlinu, — ale ceciliánský spolek zacit sbor kostelní pod vúdcovstvim zámozných oUucuíkű a zaloiit není tęzko. My zde nepotiebujeme k tomu — a to bylo to neštęstí!Lacal jsem s pocátku ve ani papírű ani povolení s hora, protoze zde ještę ni- zpęvu cvicit as ˘o dętí vzrostlejších (od 10—14 rokű) komu nenapadlo, ie by kdo zpíváním v kostele mohl a mezi tím také chtęl jsem predęlat ten starý sbor. státi se nebezpecným státu. V tom ohledu máme volnou Lpívali také chorál — ale kterak? Jako kdyby se ruku a snadný zacátek. Kdyz jsem v roce t S73. prišel 3 strevíce v hlubokém snęhu hápal; ostatní, co zpívali na první svou missii do Carltonu, prišli lidé sami, (lépe receno rvali jak lvové) nestálo za nic, byla to ta muzikanti totiz, ke mnę piišli a jeden z nich pravil: smutná, loudavá Perersova všeobecnę zde známá muzika! »Velebný pane, slyšeli jsme, ze jste dobrý zpęvák, Jeden basista zpíval alt! rádi bychom se od Vás zpęvu ucili ke zvelebení sluzeb Boiích.« Mę ta zádosi mile piekvapila, ale myslil Ale povęclct tęm pánűut ševcűm, ic chorál se jsem sobę: jest-li jen vytrváte, vy dobrí lidé, az nastane zcela jinak zpívá, nez jak oni jej maltrestýrujou, a ze u c e n í? A vytrvali! S pocátku byli jenom ctyri muzi, rváti a zpívat je veliký rozdíl — to bylo zlc! Nerekl ucil jsem je zpęvűm z kancionálujedno- i vícehlasným ; jsem to najednou ani s pUrostí, nýbrz pomálu a mírnę, to byl základ. Clovęk musí napred s aajmolancem« vidy jsem doufal, ze se mnę podarí na svou stranu být hotov, nezli se pustí do vyššího poctá~ství. Dűstoj- je privésti a presvędciti. V cestę mnę stál pak tehdejší nę staré nápęvy jsou dobrou piíprar-ou k zpęvu chorál- ucitel a varhaník, který nicemu se neucil aniz cemu nimu dtistojnému a cícelilasému. — Zacínat s tęikými ucit chtęl — pro jeho velkou cltudoUu podrzel jsem jej vęcmi, to zpéváky odstraší. Asi po roce konecnę jsem z útrpnosti prece dvę léta — nezplácel jsem stejné piimęl po nękolikerém dűtklivém vyzvání v kostele stejným. Kdyi jsem jej ale konecnę pro ítpinou nc- rodice nękteré 1: tomu, ze mnę poslali své dítky lve uzitecnosi (školy si nehledęl a varhany týral po ševcovsku cvicení ve zpęvu.Lacátky dají vidy velkou práci, ale n a v z d o r mému napomenutí) vypovędęl, tu odtrhli se jsou predűleiité; piedevšínt tvoiení cistého tonu, bez- zpccáci a »strajkovali,«L toho Uych sobę niceho ne- úhonná intonace, vhodné oddychování, kdeztopoznání byl dęlal, ale titéz strajkující byli otcové a matky dęti, a trefování not jest to nejsnazší ze všeho. Po pitl létę jez jsem vyucoval zpęvu 3krát v týdnu, — vzali nine zpívaly ui dęti s velkými na choru, ovšem zase jen je všecky az ua dvę dęvcata: jedno ceské, jedno polské. písnę jedno- a vícehlasé. Pak jsme zacali s chorálem; (Strajkující byli Nęmci v zdejšim męstecku, Ceši zűstá- nejpot~ebnęjší známost hlavních církevních tonin vylo- vají na venkovę.) To byla rána! Po dvouletém skoro zena, pak ucili jsme se »Asperges, Vidi aquam, Missa ucení, kdyz uz zacaly dęti na choru zpívat, vyrvali mnę in festis solemnibus« — a ostatní z Vašeho ]cancio- je a zakázali jim chodit do zpęvných hodin! Na štęstí nálku. S p~ipadnvmi cástkami »Introit, Graduale, Offert. (Pęvce dobra milují bozi) jsem získal ucitele, který byl Communio« to ještę nešlo, pribírali jsme zatím rozlicné pro pravou církevní ltuclbu zaujat jako já. Po celý »cloiky« ze sbhrky B. Kothe-ho. Téz jsme se naucili rok ty dvę zpcvaclcy, jedna soprán a jedna alt a ucitel dvęma lehcím ctverhlasým mším. Pro zábavu mých byl mitj sbor kostelní! Ucitel zpíval piipadné chorální zpęvákű také jsme se ucili casem pękným svętským cástí mše sv. "Lpíval se chorál a dvoultlasé mše od zpęvűm a ve dvou letech dávali jsme 3 koncerty a J. Singenbergera. Potom se vrátil jeden z tęch strajku- jedou zábavu; výnos obrácen na koupení not; v tom jících, ]clerýz pri chorálu vypomáhal; velká pomoc to jsme nemęli zádnou icbrotu. — Všickni moji zpccáci ueUyla, protoze se clo pravidel chorálu nemohl dobre vydrzeli vęrnę pii spolku cecilianském, ackoli męli nc- vpravit. Mezi tínt jsem zacal ve škole s novougene- kteií hezky daleko, picee chodili na cvicení zpęvná rací,« a vycvicil sobę nękolik zpęvákű a zpęvacek tak, t ~ i k r á t e v t é m d n i. A kdyz jsme nęco kloudného ze műj kostelní sbor dostoupil nyní poctu rz dobrých svedli, to jste męli vidęt, jak jim oci radostí zái'ili. spolehlivých zpęvákű, samých školáku neU teprve škole i lid veškeren byl naším zpęvem velmi potęšen a odrostlých. Tito moji zpccáci zpívaji ehotál velmi poboznost v kostele byla daleko vętší nezli dríve. Po pęknę, nešpory (všecky autifony) zpívají na svátky pęti letech velké práce zádaljsem o místo snazší; ntęl ve Falso Uordone dle SingenUergrovo ,Cantemus,, jsem v Carltonu ˘ obce ve své správę, coi bylo ua (sbírka 2. 3- 4-hlasých zpęvű pro vysoké hlasy.) mne mnoho; ted tam pracují dva knęzí: Rev, Jos. Luaji 6 dvouhlasvclt mši, nmoho Tantum ergo, dvou- Kirpal v Carltonu a Rev. Vojt. Kiistan ve Franklínu. lilasá Grad, a Offert, atd. 'Lpíváme vše plísnę dle Po mém odcltoclu bohuzel spolek ceciliauský v Carltonu predpisu, všecky piípadné cástky mše sv, z Graduale skoro zahynul. Rom, od Pusteta, téz nešpory dle predpisu. (Rád bych Tęšil jsem se, ze v męstecku Ahnapee budu míti vędęl, kdo Vám tam v Cechách dal privilej zpívat ne- vice prílezitosti zvelebit hudbu církevní; jest tu také špory v kostele v jazyku c e s ]c é m! Liturgie koná se škola; v Carltonu není dosud iádné. V Carltonu nás v jazyku latinském, zákonem církevním ustanoveném.) bylo všech jen 13 zpęvákű a zcle mínil jsem jich sebrat Tenory a basy dosud nemám, Tciin o role ale ltocllám | ||||
|