Přednáška F. J. Lehnera o slavnosti Brněnské
Ročník: 1885; strana: 17,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
YRI Isil



CASOpIS



pro katolickou hudbu posvátnou

v Cechách, na Moravę a ve Slezsku,

zároveń

Organ Obecné Jednoty Cyrillské.

Majitel, vydavatel a redaktor

1885, Rocník gII, F. J. LEHNER. Císlo 3.





Prednáška F. J. Lehnera o slavnosti Brnęnské.

(Dokoncení.)

Jestlize velenadaní skladatelé na základę Kdo j en vyhledává nedokonalou f o r m u

t h e o r i e j eštc málo pokrocilé a p o m ű- umęlecké doby drívęjší, aby tam ducha

c k a m i namnoze nejen obmezenými, nýbrr`. jejího našel, bére se opácnou, t. j. klam-

cástecnę i chudobnými dovedli zbudovati nou cestou. Jsout veliké prednosti,

díla, jimz vękem ceny neubývá, takze Ouil- jimiz mnohá skladba nová nad s t a r š í

laume Dufay, Josquin de Prés, Adrian Wil- vyniká a v jiném zase naopak starí nás

laert, Morales, Carpentrasso i modernímu predcili.

hudebníku vzdy zajímavými zűstávají, ceho Pri starém a novém dluzno plevu

nelze nadíti se od d o b y n a š í, v níz t h e- od pšenice oddęlovati, skutecné krásy

o r i e hudební tak úzasnę pokrocila a tolik zde i onde oceńovati a pravý vkus pęstovati

nových p o m ű c e 1; pribylo, kdyz nadaní a a sobę osvojovati. Je-li tedy návrat ku

pro církevní hudbu n a d š e n í u m c 1 c i sklá- krišfálovrym pramenűm posvátného prvo-

dati budou? zpęvu nutnou potrebou naší hudby, nevy-

U k o 1 dluzno ovšem rozrešiti po lucuje se, co ze stanoviska umęní jakozto

zpűsobu vlastní, prítomné doby umęlecké. umęlecký pokrok do Církve prístupu si zje-

Skladby nové musí nad staré vynikati. Nyní dnalo. Zamítá se pouze nadvládí a výhradné

musí se l é p e skládati, nez-li cinili starí. panství toho, coz se dopouští (moderního),

Bude tvoriti v d u c h u, s tęzí však ve nad dávno oprávnęným (slohem Yalestri-

formách starých mistrű. novým).

K cemu také k o p í í, kdyz máme po Porovnávajíce staré snovým shle-

ruce o r i i n á 1 y. Kdo by dnešního dne dáváme, ze skladatelé našeho vęku

chtęl psáti jako Palestrina nebo jako Caldara, stávají se ucelivými a štastnými záky

neb Alessandro Scarlatti, nebo jako Bach mistrű starých. Byt i starí vynikali svým

— t. j. kdo by snazil se vęrnę nápodobiti vlastním zpűsobem, který nyní nesnadno

je v úpravę zevncj ší (nebof to, co mi- dostihnouti lze, dýší i nové skladby cír-

stra ciní nesmrtelným, neműze si dáti, kdo kevním duchem a mluví k srdci církevní

s tím darem Bozím na svęt neprišel a s nebe recí, která vzdęlává a potęšuje. Moderní

si ho s sebou neprinesl) — tomu se odpoví, hudebník snáze v nich se vyzná, jsou

ze jiz máme samélio Palestrinu, samého prístupnęjšími a není treba ztráceti se

Caldara atd. v labyrintech príliš hlubokých.

Uzná-li však za vhodné uzívati forem Staví-li se tedy na zdędęném, bez-

jejicli v domnęní, ze odtud nového povzbu- pecném základę chorálu, pokracují-li noví

zení i zisku dosíci lze, prelozí alespoń a ve stavbę starých: nastává presné hudbę

prenese je na zpiisob doby naší. D u c h církevní nový r o z. k v ę t, pracuje se na

pak stredovękého umęní, který nás tak po- budoucím období slávy a lesku. Vzdyt ne-

divuhodnę jímá, nesedí na zevnęjší s k o- jsme vyschlými mumiemi. Jsmet lidmi zi-

r á p c e, ani ve formę zacasté dosti naivnę voucími, povolanými k tomu, abychom skut-

nemotorné. kem osvędcovali mohutnosti a dary, které

  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ