|
| ||||
| ||||
|
YRI Isil
CASOpIS pro katolickou hudbu posvátnou v Cechách, na Moravę a ve Slezsku, zároveń Organ Obecné Jednoty Cyrillské. Majitel, vydavatel a redaktor 1885, Rocník gII, F. J. LEHNER. Císlo 3. Prednáška F. J. Lehnera o slavnosti Brnęnské. (Dokoncení.) Jestlize velenadaní skladatelé na základę Kdo j en vyhledává nedokonalou f o r m u t h e o r i e j eštc málo pokrocilé a p o m ű- umęlecké doby drívęjší, aby tam ducha c k a m i namnoze nejen obmezenými, nýbrr`. jejího našel, bére se opácnou, t. j. klam- cástecnę i chudobnými dovedli zbudovati nou cestou. Jsout veliké prednosti, díla, jimz vękem ceny neubývá, takze Ouil- jimiz mnohá skladba nová nad s t a r š í laume Dufay, Josquin de Prés, Adrian Wil- vyniká a v jiném zase naopak starí nás laert, Morales, Carpentrasso i modernímu predcili. hudebníku vzdy zajímavými zűstávají, ceho Pri starém a novém dluzno plevu nelze nadíti se od d o b y n a š í, v níz t h e- od pšenice oddęlovati, skutecné krásy o r i e hudební tak úzasnę pokrocila a tolik zde i onde oceńovati a pravý vkus pęstovati nových p o m ű c e 1; pribylo, kdyz nadaní a a sobę osvojovati. Je-li tedy návrat ku pro církevní hudbu n a d š e n í u m c 1 c i sklá- krišfálovrym pramenűm posvátného prvo- dati budou? zpęvu nutnou potrebou naší hudby, nevy- U k o 1 dluzno ovšem rozrešiti po lucuje se, co ze stanoviska umęní jakozto zpűsobu vlastní, prítomné doby umęlecké. umęlecký pokrok do Církve prístupu si zje- Skladby nové musí nad staré vynikati. Nyní dnalo. Zamítá se pouze nadvládí a výhradné musí se l é p e skládati, nez-li cinili starí. panství toho, coz se dopouští (moderního), Bude tvoriti v d u c h u, s tęzí však ve nad dávno oprávnęným (slohem Yalestri- formách starých mistrű. novým). K cemu také k o p í í, kdyz máme po Porovnávajíce staré snovým shle- ruce o r i i n á 1 y. Kdo by dnešního dne dáváme, ze skladatelé našeho vęku chtęl psáti jako Palestrina nebo jako Caldara, stávají se ucelivými a štastnými záky neb Alessandro Scarlatti, nebo jako Bach mistrű starých. Byt i starí vynikali svým — t. j. kdo by snazil se vęrnę nápodobiti vlastním zpűsobem, který nyní nesnadno je v úpravę zevncj ší (nebof to, co mi- dostihnouti lze, dýší i nové skladby cír- stra ciní nesmrtelným, neműze si dáti, kdo kevním duchem a mluví k srdci církevní s tím darem Bozím na svęt neprišel a s nebe recí, která vzdęlává a potęšuje. Moderní si ho s sebou neprinesl) — tomu se odpoví, hudebník snáze v nich se vyzná, jsou ze jiz máme samélio Palestrinu, samého prístupnęjšími a není treba ztráceti se Caldara atd. v labyrintech príliš hlubokých. Uzná-li však za vhodné uzívati forem Staví-li se tedy na zdędęném, bez- jejicli v domnęní, ze odtud nového povzbu- pecném základę chorálu, pokracují-li noví zení i zisku dosíci lze, prelozí alespoń a ve stavbę starých: nastává presné hudbę prenese je na zpiisob doby naší. D u c h církevní nový r o z. k v ę t, pracuje se na pak stredovękého umęní, který nás tak po- budoucím období slávy a lesku. Vzdyt ne- divuhodnę jímá, nesedí na zevnęjší s k o- jsme vyschlými mumiemi. Jsmet lidmi zi- r á p c e, ani ve formę zacasté dosti naivnę voucími, povolanými k tomu, abychom skut- nemotorné. kem osvędcovali mohutnosti a dary, které | ||||
|