|
| ||||
| ||||
|
— 20 —
Po vykonaných prípravách se zrídí jednota Hudba církevní stkvíti se musí c t n o s t í cyrillská. Ale rychle ! K cemu otáleni? nr u z e následováním Krista zdokonaleného, Zmarený den jest zmarený cas. Preškoda! aureolou vzkríšeného Pána or_arcného. K r i- kazdé hodiny zmarené. Vzdyt práce cyrill- stus v dętství, Kristus v pokore, ská štastnę zahájená beztoho nikdy se ne. Kristus v ponízení jest nám vzorem, skoncí. Jednota Cyrillská spojena jest s usta- obrazem, zrcadlem. Má-li umęlec ty znaky vicnou prací. právę krestanské v duši a v krvi, v plodccll Jak mile tedy domű se navrátíte, tímto jeho umęlecly'ch budou se obrázeti a stkvíti. rádem pole osévejte, pokud jest pohoda, Dętství ! Pokora! Nevinnost! Jaký umęlec, dríve nez nastanou mrazy a sníh roli Bozí takový i plod umęlecký. Jaká doba, tahové v rubáš zahalí a pochová. umęní. Tof zákon. Tak zní pravidlo. Diecése brnęnská cítá 38 deka- Nepravé názory o hudbę církevní nátű. Jest-li letošního roku v kazdém zrí- odvozují se od neprávc pojatého názoru zeny budou aspoii dvę nové jednoty, ku »Církve« a »víry.« Zmatení pojmű a c io stávajícím kolik nových pribydc? A názorű zmatek ten zpűsobilo. I Iudba c í r- zrizování po dvou jednotách bylo by nemozné? k e v n í podstatnę se rozeznává od liudby r\rcidiecc:se olomúcká cítá 47 pouze nábozenské, podobnę, cím hra dckanátű. Kdyby i tam v kazdém po a pašijová rozeznává se od dramatu obęti ne- jednotách se zrídilo, kolik nových pribyde? krvavé, kterou slavíme v mvsteriích mešní A to by bylo nemozno? obęti. S pojmem hudby církevní má se to Po exerciciích pripravená pűda se osívá. podobnę j ako s pojmem názvu: »katolíku. »Roli cyrillslcou osívati!« Tak zní Není katolíkem v duchu a pravdę kazdý, heslo. Tak zní prosba má. Jsem u konce. kdo katolíkem se zove. Jen ta jest presnou, Kdyz v B e t Z e m ę narodilo se dítko, pravou hudbou církevní, kterou C í r k e v n a- jenz jest Kristus Pán, tehdáz té blahoslavené rídila a za hudbu bohosluzebnou noci kűrové andęlští na luzích betlemských prohlásila. Je-li úkolem umęní vűbec, prozpęvovaly slávu Bohu na nebi a na zemi aby clovęka povznášelo ideální krásou nad pokoj lidem dobré vűle. A zpęv andęlský všednost zivota, má i hudba církevní tentýz od té chvíle po svętę zníti neprestal. Nám úcel. Jakým zpűsobem umęní hudební sborűm pęveckým dostalo se nejsladšího, má domáhati se cíle svélrc ku vzdęlání duší, andęlského úkolu. Kdylcolivęk na našich ]couru jinému lze posuzovati a rozhodovati, posvátných luzích rodí se Beránek Bozí a ne-li Církvi samé? Církev mluví pri za nás umírá, my zpęvem narozeného a obę- liturgii vlastní svou recí a zpívá vlastním tovaného vítáme. Andęlé postupují nám úkol svým slohem hudebním. Nesmí kdo~ svűj. Zpęvem velebiti a chváliti Hospodina! k o l i v ę k mši sv. slouziti, nez pouze knęz Tof úkolem našim v krestanské rodinę. k tomu úradu na knęzství posvęcený. Ne- Spolupűsobení clovęka smrtelného pri my- s m í k n ę z slouziti mši sv., j ak se mu líbí, steriích nadprirozených, jak krásný, jak vzne- nýbrz rádem az do nejmenší podrobnosti šený, jak svatý to úkol ! Vtęlení Páne:, stanoveným. Nesmí tedy ani kostelní — zjeveni Boha vidítelného ve svętę vidi- zpęvák pri bohosluzbę zpívati co a jak telném, — tof kompas lodi, po které kraji- se mu líbí, nýbrz co a jak Církev velí. nami pozemskými plujeme ku brehűm vę- Liturgie a zpęv jsou od Církve zevrubnę cnosti. a dokonale stanoveny. Katolická bohosluzba Co Bűh ucinil p r o n á s, zádá téz o d není pouhou pobozností s o u k r o m o u, nás. Prišel co dítę. Co dęti pricházíme my nýbrz slavnostním úkonem verejným. Zpęv k nęmu. Zűstańme dítkami ! posvátný jest integrující cástkou bohosluzby. Bűh, pokora, dętství ! D ę t s k á p o k o r a, Proto není a nesmí býti zűstavena libovűli dętská prostota jsou základnímí znaky jednotlivce. Církev promluvila. Církev hudby posvátné. Není treba, aby dcera vyrkla, kterak a jakým zpűsobem dlu- nebes, »Musica sacra«, odívala se rouchem zno nejlépe a nejdűstojnęji Boha chváliti a zínęným a posypávala hlavu popelem. Smí uctívati. — Bude-li nękdo Církvi upírati a má jásati. Má vnadou nadprirozené krásy práva, jakého kazdý soukromník v domę: své jímati duše. Necht vábí krestanský svém má? Kdyz Církev velí, katolík po- O r f e u s lahodou zpęvu a kouzlem líry své slouchá. Neobmezené p o s l u š e n s t v í jest 1•_ sobę celý svęt. Xecht zpívá ! Ale skromnę ! reholním pravidlem Cyrillských benediktinű. \le pokornę ! Jako dítko —cisté, nevinné. Dobrovolná chudoba, ustavicná cistota, Nikoli po zpűsobu vyšperkované záletnice neobmezené p o s l u š e n s t v í záhonű cír- pachtící se po falešném pozlátku chvály kevních o hudbę posvátné. Prostota! Ne- svętské. vinnost ! Pokora ! Nevinné dętství Pánę | ||||
|