|
| ||||
| ||||
|
— 26 —
Druhé exercicie Cyrillské v seminári Budęjovickém. Jako lonského roku pozval jelio Milost, "Lpívají totiz bohoslovci nešpory co poboz- nejdűstojnęjší pan biskup František hrabę nost rázu soukromého pouze na kruchtę bez Schdnborn, redaktora i letos do Budęjovic, všeliké soucinnosti obradű pri nešporách aby v seminári konal renovaci lonské missie predepsaných. Teprv ku konci nešpor roz- Cyrillské s bohoslovci. Hned první cvicení svęcují se svíce na oltái•i. 1'o slzoncených ukázalo, ze rok bez uzitku neodešel. »Ordi- nešporách vychází knęz k oltári a má ceské narium Missae« zdomácnęlo v rukou jedno- pozehnání. tlivcű a proto bylo lze okrašlovati a zdo- Takovou męrou l i t u r g i c k á boho- konalovati, co o prvních exerciciích jen z sluzba degradována bývá na poboznost sou- hruba se zbudovalo. kromnou a dává se prednost litaniím. Pri Nejsvętęjší o b ę t m e š n í jest srdcem zpívaných nešporách odporoucí se ovšem zivota církevního, jest zárícím sluncem a prűvod varhan pri zalmech. Zní to slavnęji ohniskem vší bohosluzby. Proto liturgické a hlasy podporované neklesají. z p ę v y m e š n í j sou prvními v radę všech Aby pak pri exercícíich cyrillských ani ostatních zpęvű. Prirozenę dluzno tedy pre- z p ę v o b e c n ý zkrácen nebyl, prinesl devším vniknouti do ducha tęch nápęvű, redaktor do Budęjovic dostatecný pocet v nichz chorál rozkvétá nejvnadnęji a nej- litaníí, ]steré predlonského rohu vydal a na- vreleji. Cviceny jsou ony cástky zpęvű meš- cvicil s bohoslovci 1 i t a n i e k n e j s v ę- nich, které se nemęni: vázné a radostné tcj ší mu Jménu jezíš, litanie K y r i e s bohatými skupeninami not jako Lauretánské, Otce náš, Zdrávas jubilace znęjícími, jásavé G 1 o r i a s nęko- Maria, Pod ocliranu Tvou, Zdrávas lika skromných nápęvű umęlé uvité ve von- Královno, Pochválena a pozdra- ný vęnec krásy velkolepé, prosté skoro re- vena. Zpívalo se vše dle pravidel zpęvu citativní C r e d o se svatými tajemstvími gregoriánského zivę a šetreno svędomitę víry slavnę postupujícími, vznešené San- prízvucnosti, jak toho duch jazyka ceského ctus chválami andęlskými hlásající radost vyzaduje. Aby pak na nacvicené nebylo a svornou úctu osady s vítaj ícím H o s a n n a více zapomínáno, vęnoval cvicitel seminári a B e n e d i c t u s, posléze pak zakoncující celou zásobu prinešenou a povzbuzoval bo- clánek retęzu — pokorné, láskypiné, mi- hoslovce, aby o prázdninácli pokoušeli se po lostné Agnus Dei. venkovských osadách zvelebovati odpolední Uvedeným porádkem byly jednotlivé bohosluzbu tímto zpűsobem zpívanými lita- tyto cástky mešního ordinarium vysvętlo- niemi, címz se lidu velmi zavdęcí. Pomęrnę vány a napotom cviceny. Slo to hravę a nepatrná práce prináší hojného uzitku. Kdyz pokracovalo se rychle, jak pri zpęvnosti celé pozehnání se zpívá, kdyz knęz a lid ceské a dobré vűli jinak ani býti neműze. strídavę zpęvem Pána Boha chválí, nadšený »Te Deum« a »Pange lingua« roku zpęv uchvacuje i lhostejná a chladná srdce lonského nacvicené se opakovalo a poopra- a chrám Pánę bývá pri odpolední poboz- vilo. Byl i letos, v chrámu Pánc marian- nosti tak piný, jako pri dopolední boho- ském trídenní výstav nejsvętęjší Svátosti a sluzbę. Proc tedy nezavádęti, na cem toli- bohoslovci zpívali kazdého dne chorální mši. keré pozehnání Bozí spocívá? Zpęvy tyto První den pontifikoval nejdűstojnęjší vele- patrnę zamlouvaly se veškerým bohoslov- pastýr. Závęrek výstavu slavil se tentokrát cűm. Do jaké pűdy zrno padlo, ukáze vý- bez nęho, jelikoz konference biskupű vyza- sledek. dovala prítomnosti jeho ve Vídni. »Te Nejdűstojnęjšívelepastýr rácil nás mezi Deum«, slavnost zakoncující, které boho- cvicením návštęvou svou potęšiti. Jako pri slovci s rozzatými voskovicemi v prűvodu tolikerých prílezitostech objevilo se i tento- po kostele zpívali, znęlo velebnę a výtecnę kráte, jak milý srdci jeho jest rozkvęt zpęvu odpovídalo vítęzoslávę krále nebeského. posvátného. Ctyrletý pobyt v seminári po- skytuje všem kandidátűm stavu knęzského N e š p o r y zpívají bohoslovci kazdé velevhodné prílezitosti, aby všickni osvojili nedęle v kostele seminárském zcela správnę si v oboru tomto tak veledűlezitém alespoń dle »Vesperale Romanum«. Deklamace jest tolik vędomostí, co jich kazdému ]cnęzi zivá a jednomyslná. Tato cástka liturgické nutnę jest treba v pomęrech doby prítomné. bohosluzby nevyzaduje jiz niceho více, nez-li I'i-i vhodném rozvrhu lze za ta 4 leta mno- sourodného dopinęní apparátem liturgickým. hého dodęlati se. V seminári prazském jsou | ||||
|