|
| ||||
| ||||
|
Vychází vždy C, 1 Jen frankované listy
5. každého měsíce. přijímají se. Ruknpisyredakci za- Předplatné, slané nevracejí se. jež činí Dopisy, týkající se Čya~opis redpíiáoy fbu(fteí ranko za-s poštovní zásilkou y na celý rok r. m. zl. 2, a FerdinanduLehnerovi napolleta pro katolickou hudbu p~SVatnoU v Karlíně č. 234. přijímá pouze na je- v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Reklamace zasílány dnuztěchtodvou dob buátež do expedice a d m i n i s t r a c e Majitel, vydavatel a redaktor: v kněhkupectví Mikuláše a Knappa v Karlíně 8ís. 234. E R D I N A N D / E H N E v Karlíně č. 42. Čisto 2. V Praze, dne 5. února 1875. Ročník li. Zpěv obecný při službách Božích a kůry literátské. Podává F d. L e h n e r. (Pokračování.) Kú vřelým a poučným slovům v I. ročníku „Cecilie” č. 8. uvedeným, jimiž dr. A. Ambros odpornčil „Hlas varhan” kaneionálu Svato-Janského, netřeba mnollo dodávati. Neradi ovšem pohřešujeme, že nejsou udány prameny, odkud jednotlivé písně jsou vzaty, a zdaž beze změny do této sbírky přijaly se? Umělecké ceně „Hlasu varhan” uškodilo se, že písně v starých. tonináeli myšlené nejsou v těchže tonináeh harmonisova'tny, nýbrž že užito jest vesměs harmonisace moderní a že převáděny jsou do tonin moderních, čímž mnohá píseň utrpěla na prvotní síle a pilvodním rázu. Řečenému nedostatku lze však v době příhodné odpomoci novým přepracováníin. lednu vadu ale, na kterou varhaníky upozorňujeme, dlužno ihned odstraniti, a b y t o t i ž m e z i-hry, mezi jednotlivými řádkami uvedené, vesmás se vynechávaly. Hudební forma chorálu ovšem vyžaduje oddělování, avšak oddělování přestávkou. nikoli mezihrou. Kdyby zasloužilý skladatel nyní „Hlas varhan” do tisku chystal, do-jista by mezihry řádkové vynechal, jelikož jsou zbytečné, nemístné a neodůvodněné, přerušujíce větu započatou a neukončenou. Tak jako řečník v proudu věty složené ne-zastavuje se, nýbrž vlákno myšlenkové rozpřádá bez přetržení až do zakončení periody, kde teprv hlasem padá a pomlčku učiní; nesluší ani varhaníkovi proud myšlenek jedné a téže sloky zpěvem vyjadřovaný přerušovati mezihrou a děliti, co k sobě náleží, kde ani hudební, ani mluvnická perioda se neukončuje. Varhaník. který ustavičně řádkovými mezihrami proud hudební a myšlenkový násilně přerušuje, podobá se nezřízenému a štěbetavému předsedovi nějakého sliromáždění, jenž nejapnými poznámkami a nevčasnými vtipy řečníkům neustále do řeči padá a dojem výmluvnosti bez přestání kazí. Dlužno , My mezihry řádkové z dávodúv uvedených vesměs opomíjeti, dohry však, kterou v „hlasu varhan” celá sloka se ukončuje, budiž vždy užíváno Jest o d ů v o d-n ě n á, jakožto přirozené ukončení hudební periody znázorňující hudebním způsobeni tečku s pomlčkou mluvnické periody, jest užitečná, aby mysl zpívajícího křestana na novou částku mešní a tudy i na nový předmět myšlenkový připravila se, jest i potřebná, aby hlas klesající se osvěžil a posloucháním vzpamatoval a k novému zpívaní posilnil. Pravidlo tedy zní: Mezihry řádkové vynechati, dohry po ukončení c e l é s l o k y podržeti! Dohry však nemají nikdy přesahovati délku 4., nej více S. taktů. Pak mile poplyne zpěv chorálu českého, jako proud řeči výtečného kazatele. Tím ukončuji pojednání o chorálu českém. Pohledne-li laskavý čtenář nazpět na celé pojednání upamatuje se, že při zřízení zpěvu obecného na zřeteli jsme měli 1. výbor písní jednak dle ceny vnitřní, jednak dle přiměřenosti k službám Božím. Ohled berouce na cenu vnitřní, vyžadovali jsme na písni obecné, aby obsahem byla vážná, srozumitelná, jadrná a duchem nábožnosti ,jímavá, n á p ě v e In pak v duchu staročeském, kterému se novočeský nevyrovná, pojmuta. Ohled berouce na p ř i m č ř e n o s t předmětu vytknuti jsme, že důstojnost a velebnost inše svaté nutně vyžaduje, aby při nejsvětější oběti prozpěvovaly se jedině a veždy mešní toliko písně, 2 | ||||
|