|
| ||||
| ||||
|
— 45 —
s moudrostí rodinu klášterní, jednak pra- stavu duchovního i svętského, kterí u nęho coval v duchovní správę, na kazatelnę a ve rady hledají. Ký div, ze za tęch nękolik zpovędnici s tęmi vynikajícími hilvnami, ja- let stal se jednou z nejpopulárnęjších osob kými ho Pán Bűh omilostnil. Hluboká vzdę- prazských. lanost, zivá obrazotvornost, všestranná uhla- Kdyz tedy milostí císare pána a dű- zenost, rídká dűmyslnost, recnické nadšení, vęrou arciopata svého stal se opatem klá- vzletná dikce, to vše ve spojení s zivou štera Emausského, zpráva uvítána jest s vše- letorou a neobycejnou výmluvností vytvo- obecnou radostí. Ke svęcení jeho zavítali rilo kazdou jeho rec v celek krásy jíma- opatovę z Maredsous v Belgii, z Mnichova jící rozum i srdce. Jaké pozehnání prináší od sv. Bonifáce, z Mettenu v Bavorích a cinnost jelio ve zpovędlnici, znají ovšem jen z G~ttNveihu v Dolních Rakousích. Ve velko- ti zástupové, kterí vedení jeho se svęrili. lepém obi`adu, který se podobá svęcení Pán Bűh tu práci zapisuje do knihy zivota. biskupskému, objevila se celá velebnost Obcováním svým musí kazdému zavdęciti katolické bohosluzby. J. M. svętící biskup se svou prívętivostí, ušlechtilostí a pi•ístup- Karel Schwarz vykonal svęcení s dojemnou ností. Kdo jen jednou s ním rozmlouval, nábozností. Zpíval jako Benediktín a svętil ze srdce lio jiz nedostane. A tak vzácné jako apoštol. vlastnosti ducha i srdce jsou ku pozehnání Novému panu opatovi Emausskému : bratrím jeho klášterním jakoz i jiným lidem »Zdar Bűh !« Lehner. O podstatę zpęvu zvláštę liturgického. Dle hr. Jn~g)wi nrt >>Aesthetik rS84, vzdęlal K.]io>tr~ír7, I. »Der Text eines Stiíckes mag noch so poe- tisch sein, sein Eindruck ist matt im Ver- Známo jest, ze ve starých, predhistori- gleiche mit jenem, den es duech Musik er- ckých dobách nynęjších národű vzdęlaných wiirmt, adáquat componirt und gesungen, básnictví a hudba tvorily nerozlucný celek, hervorbringt« tj témęr toliko jedinou vętev umęní. Cokoli vy- Všeliký zpęv skládá se tedy ze dvou básnily dušejejich, nezűstávalo jim pouhým podstatných cástí, -r. textu a z m e l o d i e sloveut. To nestacílo jim; nebo z vrelosti ci nápęvu. Text je výtvorem poesie, duše vyronilo se horkým proudem. Proto, nápęv plodem hudby. Však má-li nápęv prednášejíce tyto výtvory duše, sesilovali vý- býti oprávnęn, k textu a s textem k svétu raz prostého, deklamovaného slova hudbou, se hlásiti, vidęti je z receného, ze primęren budprűvodem nástrojným, nebo zpęvem. Bá- býti musí textu svému. Jest tedy ná- seń ozivovali zpęvem, ano právę zpęvem nej- pęv soujem zpívaných tonű, jimiz mocnęjší, pravý výraz dávali básni. Tak a básnickému plodu mohutnęjší vý- proto rozširovali jiz Ilomér a jeho pęvci nej- raz dává se vedle jeho obsahu. starší národní podání Rekű, bardové Skotű, Ale co znamená, ze nápęv textu pri- trubadui•i Frankű, minnesaengrové Nęmcű; męren býti má? Kdy jest mu primęren a tak zaj isté šírili a podávali téz naši nejstarší ledy k nęmu priléhá a s ním takorka v jedno Lumírové hrdinné skutky predkű a výlevy splývá? — Patrno jest predevším, ze ca- srdcí svých, jichzto skrovné zbytky zachovaly sová doba u jednotlivých tona nápęvu ani se nám v »Libušinę soudu« a v uKralodvor- neműze býti lhostejná, neb jakákoliv, aniz ském rukopise« ; tak to cinívají podnes i gu- také stejnę dlouho trvati műze, jak jiz pri slari Jihoslovanű. A to zajisté svędcilo pri- pouhé deklamaci recnické se jeví. Ponęvadz rozené povaze lidské, jez co v duši doznává, tedy zpęv jest vyšší a mocnęjší deklamací i smyslností svojí chce pochopiti a uchvátiti, básnického slova, protoz prirozenou męrou aby se stalo majetkem celého clovęka. Mocnę nejprednęjším pozadavkem nápęvu bude, by jímá ducha našeho vzletná báseń vlastenecká, tęsnę privinul se krecnickému po- cteme-li j i treba jen po tichu; mocnęji uchva- hybu cili rytmu textovému. Tot za- cuje nás, deklamuje-li nám ji básník; avšak jisté jest prirozený pozadavek. Jestit srdce zpívá-li nám básník výron srdce svého zvuky lidské stále zivo a neklidno. Však jeho tak modulovanými, tak lahodnými nebo po- hnutí, jeho city jsou velmi rozmanité i rűzné: hnutými, tak zivými nebo váznými, jak z tudíz bude také pi'irozený výraz jejich, zpę- úcelu a obsahu textu vyplývá: pak zajisté unáší nás nejmocnęji, ponęvadz uchvacuje L a s a u t s nPhilosophie der sch~nen K inste«, veškeru bytnost naši duchovou i smyslnou. Minchen i86o. Sie. iSI. | ||||
|