|
| ||||
| ||||
|
46 _
vem projevený, nestejný, rovnęz tak jako lic]-,ého, byt i nábozenského rűzné jsou téz názorv a pi-edstavy rozumové. z p ę v u. Proto műzeme i ríci, ze všechen 1 znamenejme v tom jiz výborné a nezbytné katolický zpęv posvátný jest cili má býti pravidlo správné deklamace zpęvní, ze liturgický, ze nabozenský zpęv a liturgický skladba i zpęv nápęvu tęsnę pi•ivinouti se jsou v tom ohledu v církvi katolické názvy mají k deklamatorskému rytmu, ze z recni- stej noznacnými. ckého pohybu takrka vyrűsti mají jako z ko- Skládát se i všeliký nábozenský zpęv rene. Tak a nejinak musí se tedy i chorál ze dvou cinitelű, z testu a z nápęvu. Text zpívati. jest prednęjší a urcuje smęr nápęvu, nikoliv Však tento správný rytmus casový ne- nápęv testu; nebot text obrací se a pűsobí stací k primęrenému nápęvu a zpęvu. K tomu na vyšší, duševnou snazivost, kdezto nápęv treba ještę druhé podmínky: nálezité modu- úcinek vyvírá predevším na nizší, smyslnou lace melodické. Ne kazdá melodická fráse snazivost, na nizší city. Proto není a neműze hodí se ku kazdé básni, k jakémukoliv textu. býti úcelem zpęvu, by test »nahradil«, Jiz nejdűmyslnęjší otec církevní, sv. Augu- alebrz naopak má úcinek jeho zvýšiti a stin, toho dotkl se, ze veškeré city srdce sesíliti. lidského vedle rozdílnosti své spríznęny jsou Z toho plyne tretí dűlezité pravidlo jedny s tęmi, jiné s onęmi modulacemi liturgického zpęvu, ze ríditi se má i tento zpęvu, t. j. ze jisté melodické fráse svędcí zpęv testem, nikoli text nápęvem, ze nemá tomu, jiné onomu pohnutí a pocitu duše, ni skladatel, ni zpęvák liturgického slova tak ze kazdá melodická fráse budí v duši svírati tohoto testu kazajl.ou své osobní lidské bezdęky, zpűsobem nám utajeným libovűle, nýbrz pokornę podrobovati má svou spríznęný cit.2) Dle tohoto prirozeného zá- vűli onomu Duchu Bozímu, jenz vane z téhoz kona jsou tedy jisté melodické fráse a mo- textu. dulace, a které, spojeny jsouce s primęre- ným rytmem ci pohybem, budí a ozivují Však zaslíbení tohoto Ducha Bozího v clovęku nábozné pocity úcty, lásky a od- dal Kristus církvi své. Církev Kristova jest danosti k Bohu; jiné, jez roznęcují bolest, proto neklamným interpretem téhoz Ducha rármutelc a zel pro hríchy, a opęt jiné, jez sv.; neb ona jest podle slov apoštolových 2) budí pocity radosti z lásky a z milosrden- sluzebníci Kristovou a rozdavacem tajemství ství Bozího. Avšak docela jiné jsou pak Bozích«. Protoz právę ona povolána jest, ty rytmicko-melodické fráse, jez k radosti, aby urcovala rytmus a melodické fráse li- zelu neb lásce svętské, jen prirozené po- turgických testű, aby urcovala, které rytmy vzbuzují, neb tyto city vznikají z pohnutek ci pohyby a které melodické fráse hodí se toliko prirozených, onyno z nadprirozených, k tęmto textűm a v pravdę svędcí nad- a jiné jsou podmínky, jimiz tyto trvají prirozeným citűm úcty, láslry a prosby k v duši, jinými onyno se rídí. Hospodinu, které nikoliv. A kdoz by ze ctenárű našich nevędęl, II. ze sv. církev Kristova skutecnę - jiz ode vzniku svého vezdy tak cinila i podnes ciní ? Toto nadeslavše, dovedeme bezpecnę K testűm svým pridala sama církev i ryt- udati, který zpęv jest v pravdę liturgický, micko-melodické nápęvy své, chorál svato- který neliturgický. Zajisté toliko ten zpęv rehorský, a známo jest, ze písar tohoto ve- jest liturgický, jenz rytmem i melodickými likélio pęvce Bozího, pp. Rehore I. vídal frásemi svých nápęvű srovnává se s textem pi-i nęm holubici, znak to Ducha sv. na liturgickým, jehoz melodické fráse a pohyby dűkaz, ze nikoli sami ze sebe a od sebe vyrinuly se z tęch nadprirozených pocitű mluvili a zpívali jsou svatí muzové Bozí zboznosti, r. nichzto vyplynula i ta vznešená poesie Ducha sv., jez v liturgických textech a) Trefnę dí v té piicinę T. Eorovski v Cerkv. obsazena je. Tot jest predűlezité pravidlo, glasLen. tS34. st, 40 takto: .Cel"keV jih (t. zapovedi) je vzdala zato, da varuje P,oijo sluibo +,profaniranja« ; jez na mysli míti mají pęvci i skladatelé litur- toda ker se ne spolnujejo, se je po:así vgnezdila v gických textű. Tot jest i nezbytná známka, Boije hrame neka posvetnost (= pozemská mysl cí jíz krestansko-katolický zpęv svętáctví), katera vsled laslne spridenosti (=násle(lkem posvátnývezdy podstatnę lišiti vl, pokaienosti) n e m o r e m o s k o r a j c é c r a z - l o : i t í o d c e r k v e n e g a duha. V t i zauentarje- se bude ode všelikého nekato- nosti smo cWasli tud i mi in ravno zato se našim r a r - - v a j e n í m ušesum v zacetku r e k a ]: o c u d n e d o z d e- ') )~Omnes affectus spiritus nostri pro sua diversitate vajo prave cerkvene skladbe, kakur da habebit proprios modos in noce atque Li bíle iz ptuje (cizí) zentlje k nam presajene v r e s- c a n t u, quorum occulta familiaritate excitantur.« nici pa voje v uih duly sv, Cerkve, duh Confess. c, p. 33- ponizue molitve in vzdvišenega veselja,« | ||||
|