|
| ||||
| ||||
|
— 54 —
Starí mistri predcí nás v tom, ze ducha, skládaných. Komposice, jez vydává list jenz má panovati v chrámu ve své veleb- tento, není mi treba odporucovati, zejména nosti a cistotę, do svých skladeb vlozili. Jest práce Skuherského, Foerstera, Hrušky, Ne- sice obtízno díla jejich provozovati, zvlášt švery, Sychry a j. kde není pohotovę sbor k tomu úcelu dobre Męjme vzdy na zreteli jen dobrou ušlech- nacvicený. Ale nesmíme se lekati obtízí. tilou hudbu mistrűv osvędcených, neb na Nejen ze slouzíme tím nejvyšším zámęrűm, její praktickém provedení závisí naše zku- dűstojnę bohosluzbu oslavujíce, i my se pri šenost a na této zase náš soud o hudeb- tom zušlechtujeme. ním krásnu. Cím castęji nám popráno bude Schumann zapovídá ve svých pravidlech díla klassická slyšeti, tím urcitęji budeme sprostou hudbu poslouchati, nerku-li pro- souditi, co do chrámu patrí a co ne. Kom- vádęti. At navzdy zmizí z kostela jména: posic takových nesmíme ale strannicky voliti ; Fiihrer, Rossini, Taške, Bűhler, Lohr, a j. není vše, co jest staré, proto jiz i dobré, Místa jich at nastoupí a sice vším právem a co nové, snad špatné. Ridme se i v tom rehorský chorál, Palestrina, Orlando di Lasso, radou sv. apoštola : »Zkoumejte vše a to Vittoria a mnoho skladeb v nejnovęjší dobę nejlepší podrzte « FEV-=zZi E=0ZT. Cyrillská slavnost v nebi. (Apokaliptieká parafráse.) Popisuje eyrillský pęvec pozemský. Vzletęla duše má od prachu zemského vou nevídanou. Vzdęlán byl všecek z pou- a vysoko zatouzila i povznesla se az do hého zlata, jako krištál cistého, a ozdoben slávy vęcné, aby zde naslouchala nebeským byl drahým kamením.-) Chrámu v nęm ne- harmoniím, piným dokonalého souzvuku, ja- bylo, nebol Bűh všemohoucí a Beránek Bozí kého na zemi není, a prázdného všech zlo- jsou chrámem jeho; aniz potrebuje slunce zvukű, jichz na zemi pino. Vznesla se duše nebo męsíce, jezto nesmírná jasnost, jez má k té nebeské hudbę, aby se osvęzila, vychází z Beránka, jej osvęcuje. Proto není posilnila i ocistila ode všelikého neladu v nęm noci, aniz tmy jakékoliv; nebol ve- a zlozvuku pozemského. — Cyrilští pęvci liká noc pominula i nastal veliký den svętla a pęvkynę povzneste se na chvíli se mnou vęcného. A do męsta tak cistého nesmęlo do této nadhvęzdné ríše na kűr slávy vęcné nic poskvrnęného vejíti, aniz ohavnost, ani a pokochejte se také jednou v té prelíbezné lez, aniz jakákoliv nepravost, alebrz toliko slavnosti cyrillské, jez v nebeském kűru od ti, jichzto jména jsou zapsána v knize zi- vękű do vękű se koná; jstet i vy k ní po- vota, jiz drzí Beránek. voláni. Introit (vstup); II.Obęt Beránkova; I. Introit (vstup). III. Svatba Beránkova. I zasnul jsem nade všelikou krásou Pominula zemę s morem svým, zahy- a slávou, jez tu oku mému se zjevila. An nulo i nebe prvé a nastalo nové nebe, zro- ještę jsem pohrouzen byl v zasu, otevrely dila se tvár nové zemę, na níz prebývá se dvére v nebi. I objevil se v nęm pre- toliko cnost a spravedlnost Bozí. 1) I sestoupil stkvoucí trűn a na nęm sedęl Hospodin, s nebe na tuto obnovenou zemi nový Jeru- odęn jsa v lesklé jaspisové roucho svatosti zalem spanilý jak nevęsta, okrášlená muzi a vítęzoslávy nekonecné. Vlasy jeho byly svému. A mocný hlas s nebe zvolal: »Aj jako cistá vina, z trűnu jeho šlehaly ohnivé stánek Bozí s lidmi a prebývati bude s nimi. plameny prísné spravedlnosti; kola trűnu A setre Bűh všelikou slzu strastí a trudű byla jak horící oheá a kolem celého trűnu pozemských s ocí jejich, aniz je bude trá- i hlavy Hospodinovy klenula se smaragdová piti jakákoliv bolest, krik nebo kvílení, jezto duha láskypiného milosrdenství. A pred všeliká utrpení prvé zemę pominula; neb Hospodinem na tomto trűnę stkvoucím oká- ten, který jest alfa i omega, pocátek i konec, zalo se v tu chvíli znamení veliké : »zena, obnovil všecky vęci.« odęná sluncem a męsíc pod nohama jejíma, I zastkvęl se tento nový Jeruzalem slá- na jejíz hlavę stkvęla se koruna dvanácti ') Zjevení sv. Jana 21, I.—z. 1 2) Zjev, 21, 18. 19. | ||||
|