|
| ||||
| ||||
|
— 55 —
hvęzd.«3) Kolem trűnu pak bylo ctyrmc- je s Otcem. I zkormoutili se proto cheru- cítma prestolű a na nich tolikéz starcű, bové a starcové velmi, ze nebyl nikdo hod- kterí zastupovali celou církev Bozí, starého ným toho nalezen, aby knihu otevrel. i nového zákona. Odęni byli v bílá roucha Ani ještę kvíleli, zvolal pojednou starec stkvęlé svatosti a hlavy jejich zdobily zlaté jeden: »Aj svítęzil Lev z pokolení koruny; bylat to knízata církevní. J u d o v a, koren Davidűv, aby otevrel knihu Ode trűnu Hospodinova šlehaly pak a zrušil sedmero pecetí jejích!« Sotva do- blesky a hlasy a hromy soudű Bozích a pred mluvil a aj uprostred trűnu a ctvera che- ním horelo sedm lamp sedmi duchű Bozích, rubű a ctyrmecítma starcű objevil se Be• kterí mocnę pűsobili v srdce lidská, sezíra- ránek, stoje jako zabitý a maje na sobę jíce a spalujíce je, aniz mohla shoreti. A prede rány a jizvy, z nichzto jevilo se, ze kdysi trűnem vylévalo se jako sklenné krištálové usmrcen byl. I ackoliv prišel jako tichý more nesmírné jasnosti a velebnosti. Upro- a pokorný Beránek, neotevíraje úst svých, stred trűnu a kolem nęho stále krouzilo prece má na sobę sedm rohű na dűkaz, ze ctvero Cherubű, zastupujících veškero tvor- má svrchovanou moc a sílu. Také ocí má stvo. Z predu i ze zadu jsou pini ocí mou- sedmero, zóbrazuje jimi sedmero duchű Bo- drosti a oslavy Bozí. I nemohli snésti ve- zích, jez jako sedmero mohutných svící stále lebnosti Bozské; proto zakrývali sobę krí- horí prede trűnem Bozím. »I prišel a vzal dloma obliceje i nohy. A napinęni byli knihu z pravice sedícího na trűnu a otevrel slávou Bozí takovou męrou, ze nemęli od- ji,« odhaliv a oznámiv zástupu shromázdę- pocinutí ve dne v noci, alebrz ustavicnę nému všecka tajemství církve Bozí. Jestit prozpęvovali »Starému dnű« velikým hlasem : Beránek roven Otci a hlavou církve, jiz »Svatý, svatý, svatý, Pán Bűh všemohoucí, vykoupil sobę za cenu zivota svého. Protoz jenz byl a jest a prijíti má.«4) jediné On mohl a smęl vzíti knihu soudű An jsem pin ustrnutí a úzasu patril Bozích a odhaliti tajemství její. a naslouchal na tuto nebeskou slávu Hospo- dinovu a duše má unývala nebeskou roz- Aj jaká tu zazárila radost v ocích che- koší tohoto cherubového plesu, padlo také rubű a starcű, starostű to církevních! Jak ctyrmecítma starcű s prestolű a klanęli se mocnę zajásalo srdce jejich nad tím zivo- »Zivému na vęky« a skládali a metali ko- dárným slovem Bozím, jez plynulo nyní tak runy své prede trűnem jeho na zemi, pro- sladce z úst Beránkových ! Jako medem a zpęvujíce z tęch duší svých: »Hoden jsi strdí pinila se srdce jejich, jez mohla zíti Pane Boze náš prijmouti slávu a cest i moc; jediné slovem, z úst Bozích vycházejícím. neb Ty jsi stvoril všecky vęci a z vűle Tvé Napinęni nevýslovnou slastí nebeskou, jez byly a stvoreny jsou.« g) »Ne nám, Pane, na zádné srdce lidské nevstoupila, padali nikoliv nám, alebrz jménu Svému dej slávu,«s) cherubové a starci niní pred Beránkem, »Tvá jest Hospodine velebnost, Tvá jest vzali do rukou zlaté bánę, napinili je libo- i moc a sláva i vítęzství.»7) vonným kadidlem vroucí lásky a vdęcnosti a modliteb svatých a pocali za prűvodu II. Obęt Beránkova. stríbrostrunných harf prozpęvovati z nej- hlubších útrob duší svýcli tuto novou, nikdy Kdyz doznęl tento prelíbezný chvalo- neslýchanou píseń lásky Bozí: »Hoden jsi zpęv v nesmírném prostoru nebeském, vzal Pane vzíti knihu a otevríti pecetę její; neb Sedící na trűnę knihu, jez popsána byla jsi byl zabit a vykoupil jsi nás Bohu krví vnitr i vnę a zapecetęna byla sedmerou svou ze všelikého pokolení a jazykű a lidí pecetí. I predstoupil silný andęl, volaje moc- a národű, i ucinil jsi nás Bohu našemu ným hlasem: »Kdo jest hoden otevríti knihu královstvím a knęzími a budeme kralovati a zrušiti pecetę její?«II) Nastalo hluboké na vęky.« Ani ještę pęli, objevil se kolem ticho. Nikdo nebyl s to obsah této taju- trűnu cherubű a starcű neprehledný zástup piné knihy úradkű a soudű Bozích zvędęti andęlű, svętcű a svętic, jichzto bylo my- a jiným zvęstovati. »Nikdo na nebi, ni na riady myriad a chiliady chiliad.°) Všickni zemi, ni pod zemí nemohl knihu otevríti, męli na hlavách téz nevadnoucí koruny slávy, aniz hledęti do ní.« Všickni vroucnę se jez prijali z rukou Hospodinových10) za vše- roztouzili po nebeských tajemstvích té knihy, liká utrpení pozemská pro spravedlnost Be- však marnę. Tajné úradky Bozí odhaliti ne- ránkovu. I uchváceni byli novou písní che- műze nikdo jiný, lec ten, kdo stejnorodý rubű a starcű tak mocnę, ze i oni pocali 3) Zjev. 12, I. — 4) Zjev. 4, 8.; — ') "Zjev. 4, II.; Tak podle reckého textu Zjev, 5, II.; v ceském — e) Lalm I13, 9,; — ') I. Paralip. 29, II. - prekladę se dí: »tisícové tisícűa. — 10) Moudr, - 8) Zjev. 5, 2.—14. 5, 17• | ||||
|