|
| ||||
| ||||
|
— 59 —
3. Zpęv kostelní v dobę po Kristu hebrejskou, ac lid starohebrejštinc jiz ne- v Církvi novozákonní. rozumęl. Podobnę se to má s nękterými od- Vęrni rozkazu apoštolovu, zpívati a chvá- loucenými sektami, j alco jsou Koptové liti Boha srdecnę zalmy, cliválami a písni- v Africe, kterí pri bohosluzbę uzívají reci i:l:ami ducliovními, zpívali první krestané lidu neznámé. Ceho však lid ku poucení v katakombácli s dojemnou nábozností zalmy tí-eba má, jako jest výklad evangelia a ká- své, »klaníce se Otci v ducha a pravdę.« zání, koná se sanio sebou všudy nárecím Nápęvy nerűzuily se asi podstatnę od clrrá- lidu. Církecuí snęm Tridentský nakazuje, mového zpęvu starozáhounílio; hudbou cír- aby lid pilnę o obsahu latinských modliteb kevní prvotní cú•kvc byl jednohlasný zpęt a zpęvű poucován byl. Zvláštę zpęváci mají chorální. Kostelní zpęv prvních století musil býti poucováni o tom, co zpívají dobrými vcleúclrvatnc dojímati. Pí-ítomný svędek — lcuihami modlitebními, které jsou prekladem sv. Augustin — to popisuje: » Jak jsem pla- 1llissálu a Vesperálu (n, pr. Pachtler »mešní kal za Tvých chvalozpęvű a písní, o boze kniha« (2 marky) neb 1\Toufang »Officium lilubocc dojat jsa slovy, která Církev Tvá divinum« ci »\Iissale« a »Vcsperalc« [u Lc líbeznę zpívala; slzy tekly a nnic blaze pri Rour ve Strassburyu], Mohr »Vesperale,<), tom bylo!,, aby se vzili clo ducha círl:evního. Kde všemu l\'.ozlcvétající kláštery zejména byly zá- tomu se nerozumí, schází zpęvu hlavní vęc, roveti školami pęveckými Nového ",álcona. — schází du.~c. Od té dob}- nikdy nedoznęla ui ve dne ni hudbou po mnoho vękű byl c h o r á 1. v noci harfa Davidova, zpęv zalmový. 1 vnę V- pozdcj5ím stredovęku povstal ke zvele- prahu Mrkve rozmnozily se písnę posvátné. bení slavné bohosluzby v í c e h 1 a s ý z p é v Otcové církevní velebí nade všecko modlitba c í r 1: e v u í. Zvláštního vęhlasu jako skladatel zalurű, zpęv zalmový. Sv. Ambroz napsal získal si i-ímslý mistr liudební Palestrina pred 1400 lety : »Lalm jest obecnou mluvou v 16. století. Pozdęji doprovázen byl zpęv lidu kí•estanského, lilas Církve daleko zncjí- téz smyccovými a toul:acími nástroji hudeb- cím vyznánítn víry. Zalmem pozdravujeme ními (hudba nástrojná). Pri tiché mši svaté, východ jitra, zalm jest ozvęnou doznívajícílio pi-i odpoledních poboznostech a pri kázání dne za vecera zalm zpívá císar a uzívalo se však zpęvu obecného liz ve 12. I,rostý clovęk. Zpíváme jej v kostele, zpí- a 13, století recí lidu. Varhany vyskytují vámc jcj doma; bezdęcnę mu rozumíme., se jiz v pocátcích stredovęlu. Karel Velký Modlitba zalmű a zpívání zalmű zűstalo dal r. ~ 1 varhany zliotoviti pro císarský az po dneš:tí den hlavní cástkou naší boho- dom v Cáchách. Auzby liturgické. Tak v nešporách, tak pri 4. Znešvarená hudba kostelní. zpívané mši svaté, kdyz mešní testy úpinę se zpívají. Pristupuje-li knęz 1: oltári, za- Jaký obraz poskytuje mnohý katolický znívá k slavnostnímu pocetí nejsvętęjší obęti sbor kostelní! —Druhdy obklopovali zpę- zpęv zalmový (lutroitus), zalmy znęjí za od váci oltár v posvátné uctivosti, odęni jsouce povcd epištoly (Graduale), zalm}- se ozývají, rouchem církevním, sdruzovali se s andęly kdys lcncz posvátné dary obętuje a svętí ke zpęvu bohumilému, — a nyní — od ol- (Off"ertoriunr), za zpęvu zalmű posléze ne- táre vzdáleni tal: daleko, pokud jen moznost beská liostina se slaví (Communio). Vęcná dopouští, jest sbor kostelní na mnohých škoda, jestli ze právę strídavé písm zalmű místech pohoršením a ohavností na místę pí•i nejsvętęjší obęti namnoze zcela umlkají svatém. Jsou to — zvolali bychom zde a a i zalnry nesporní rrezí-ídka jen zkracované onde •— levité novozákonní? Nástupcové sc prozpcvttjí. zpęvákű vkatakombách:' Námęstkové zboz- Rec zpęvu liturgického (pri zpí- ných reholníkű minulých dob? Jak velice vané mši sv. a p.) byla vzdy latinská, rec se zvrhli odpadše od vzoru svého, kterým Ríma, ]:de sv. Petr zemrel a odkud k nám jest sáta Kristus Pán! — Jestlize mnohý víra prišla. Téz v jednotę reci obętní, zpęvák zpívá »Kyrie eleison« (Pane, smiluj v reci zpęvu liturgického jest cosi se nad námi!), zní to 7 úst jeho jako po- velkolepého. Necht putuje vycvicený pęvec smęch, — jazyk volá »Glorificamus Te« (zve- círl evuí do nejvzdálenęjších koncin zemę, lebujeme Té) a ten samý jazyk olupuje še- v kostele pri nejsvętęjší obęti cítí se býti do- potem jiz v kostele Pána Roha o cest ; — movem. Il-Incz zpívá »Gloria« týmze zpűsobem »Sursum corda « zpívá knęz a lid odpovídá) : jal:n u nás a sborový zpęv ,Benedictus«, »Ilabemus ad Dominem« (mám srcice u »: -nus Dei« jsou zvuky dobre povędomými. Pána). Jde tato odpovęd` všem od srdce? — Téz Israclité v pozdęjších dobách konali 3) Jest velkým zlozvykem, jestlize v mnohých kra- svou bohosluzbu stále a stále recí staro- jinách jen varhany udpovídají. | ||||
|