|
| ||||
| ||||
|
—f2_
písních vynochal se ta k t, kde přílišně vadil správné akcentuací. Vi'ibee podržel se í při ostatních písních pouze ze zvyku, že oko novověkého zpěváka na něj přivyklo. Ostatně nesmí se na takt při chorálu českém přílišného ohledu bráti, leda že by nápěv pi•ísně rythmický toho vyžadoval. Za hlavní pravidlo budiž považováno, aby se zpívalo d l e p ř í z v u k u a p 1 a t n o s t i s 1 a b i k, bez ohledu, připadají-li na těžkou či lehkou dobu taktovou. — Písně v starých toninách byly by tu a tam vyžadovaly opravy, poněvadž jsouce přeloženy do nových tonin, vyskytují se v nich v nynžjší úpravě tony do starých tonin nepříslušné. Pokud však „hlas varhan” v řečeném směru není opraven, nevidělo se býti rádno něčeho měniti. Jen při některých k vůli ráznosti a síle tak učiněno na př. v jedné písni před kázánún, a v jedné písni po kázání, které podle „rorátů” upravily se. Při přednášení bud šetřeno pravidel v L. ročníku „Cecilie” č. 12 naznačených. Aby horlivost zpívající osady neuchladla, jest při pěstování písně obecné u s t a-v i č n é h o z d o k o n a 1 o vání třeba. Důmyslný a horlivý pěstitel zpěvu bude vynalezavý v prostředcích. Tak na př. jest-li některá mše od všeho lidu dokonale se zpívá, poslouženo bude věci, když při některých částkách cvičení zpěváci na kůru střídati se budou se zpěvem lidu v lodi chrámové shromážděného, jak při mši Zvonařově zejmena jest udáno. Mši tato lze zpívati s veškerým lidem bud jednosborně, anebo dvousborně, tak že menší sbor s velkým sborem se střídá, aneb oba sbory společně zpívají. Velký sbor zpívá lid a mládež školní dole v kostele v jednozvukn a varhaník doprovází na varhanách s rejstříky přiměřeně silnými. Menší sbor se zpívá na kůru ve čtveru hlasech bez průvodu varhan, když zpěváci dost pevni jsou. Kde se čtvero-zpěv sehnati nedá, tu at se zpívá „menší sbor” as od dvanácti dítek na kůru v jedno-zvuku s doprovázením jemnějším na varhanách. Podobně lze upraviti také ostatní tři mše literátské, což horlivému řediteli kůru samo se objeví, čímž zpěv stálého půvabu a ustavičné novoty nabývá. — Že písně tuto uvedené značně se líší od písní v koste-lích všeobecně známyeli, rozumí se samo sebou, as tak jako staročeská pobožnost od novověké lhostejnosti, horlivost od vlažnosti, vážnost od lehkomyslnosti. Však on lid český pozneuáhla v nich opět sám sebe pozná a zamiluje si poznovu pí,se-i staročeskou a nebude bažiti po přesládlých nápěvech doby neštastné. — Těch zpěvu bud užíváno při tiché mni sv., čili při měně slavných službách Božích. P ř i z p í v a n é čili s 1 a v n é m š i s v a t é vyžadují předpisy církevní, krása a jednota velebné bohoslužby, aby se zpívalo řečí liturgickou. Po příkladu starých kancionálů, kde vedle zpěvů českých zpěvy latinské se nacházejí, následují pro slavné shižby Boží v II. pásti: CTregoria.nské Asperges, Vidi aquam, responsoriamešní, několik mší gregorianských a missa de requiem — které snadno možno jest se školní mládeží nacvičiti, ba i lid církevně smýšlející poznenáhla se vpraví do těchto zpěvů. Kde by tak se stalo, bude možné st~ídání kůru s lidem, jak nahoře ukázalo se, což při jednotlivých částkách mše ve zpěvníku naznačeno jest. Některé díly mohou se zpívati s průvodem *), jiné bez průvodu varhan. Ovšem musí cvičitel býti zasvěcen v tajnosti a krásy gregorianského chorálu a musí znáti pravidla krásné deklamace, jelikož zpěvy tyto posvátné jen pravou deklamací stávají se krásnými. Kde těchto podmínek není k nalezení, budiž zatím upuštěno od chorálu gregorianského, aby nemotorným provozováním nepozbyl vážnosti a pfivabnosti u zpívajících a poslouchajících, aby preehod od světácké hudby k nejprísnější a nejvážnější formě zpěvu liturgického nebyl příliš náhlý a drsný. Dlouho bude trvati, než se lidu hudbou veselou rozmazlenému tato vážnost zalíbí. Stručných pravidel o chorálu lze dočísti se v I. ročníku Cecilie" v dárcích o „chorálu” jednajících. Chorál gregorianský jest modlitba pateticky přednášeuá a prvním pravidlem dobrého pi•ednášení jest správná akcentuace a odu.Z+evnělá deklamace. Má-li tak býti, musí zpívající znáti obsah a smysl slov, které zpívá, aby mohl podle obsahu měniti hlas a jeviti cit. Za tím účelem následuje ui e z i ř á d k ov ý př e k 1 a d latinských částek mše sv., které se od kůru zpívají. Prvním úkolem říditele zpěvu bude, aby každý jednotlivý zpěvák správně četl latinský text s patřičným pří-zvukem a aby slovům rozuměl. *) ,Orgrinum comitans ad Ordinariinn Missae" zliarmonisoval dr. I+`r. Witt, op. YKIII. a lze průvod varhan objednati u M i k u 1 á š e a K n a p p a v Karlině. | ||||
|