|
| ||||
| ||||
|
katoli c•koti posvátnou
Cyiillské. IssS. Rocník XII, F. 1. LEHNER. C1S10 9. Y. Ambroze Kienle „škola chorální,” Píšc F. J. Lelc icr. (Yukracováni.) Predzpęvováním se ukáze takový Druhým oddęlením zpęvných cvicení ton a vedle nęho ton drsný a necvicený. jsou snazší zpęvy antifonálu. Uvedená cvi- Stálé bdęní nad sebou samým jest zákonem. cení modulacní majíra úcel, aby hlas osvo- Hlavní pravidlo zní : Ton tvorí se v pred- jil si oliebnost a pruznost. V predu jsou ústí a upevní se tam dostatecným cvicením. toniny, -- nejlepší to materiál k vycvicení 3. K tomu druzí se nauka o v y s 1 o v o- hlasu. Následují krátké vęty nápęvű. Odpo- v á n í testu. Dobrý ton zpęvný dluzno roucí se priuciti se jim nazpamct, aby duch správnę spojiti se slovem testu. Nápęv a na takoví: nápęvy si navykl, s nimi cítiti se text nutno spojiti v jednotu, v níz jedno obeznámil.Le zahrady umęní západního druhému neškodí, nýbrz jedno drulié okra- vchází zpęvák, moderní hudby znalý, do .~Iuje. Ton má slovem se ozivovati, slovo pak volné prírody, avšak nikolivęk do prosté, tonem se zvýšovati. Na samohlásce spocívá severní, nýbrz do bohaté, jizní prírody, hudební zvuk, kterýrpęv krásným ciní; piné záru barev a citu. Kdo privyknut kvę- má tedy po celou dobu zníti. Spoluhlásky tenę našich zahrad umęleckých, nesnadno prerušují melodické zvuky; proto se vy- mu bude, aby obdivoval floru polní, pocho- slovují krátce a rychle. Na nich spocívá poval ušlechtilý nákres kvętin, jemnou ná- zretelnost výslovnosti, ponęvadz jsou silnou ladu barev, soulad s prírodou ji obklopující. kostrou recí. Budtcz tedy vysloveny ostre jako u kvętin ani latinská jména, ani sou- a zretelnę. Proto musí pri zpęvu jakozto stava Linné-ova a De Candolle-ova neob- v dűrazné, emfatické reci spoluhlásky ostreji jevuje nám vlastní kouzlo krásy, nýbrz jen zníti nez v obycejné reci. prosté, prímé pozorování, tak jest i ve svętę Predním úcelem cvicení se intervallűm tónű. Dluzno zcela zapomenouti na accord, jest, aby pęvec osvojil si nezbytní: bezpec- takt, harmonisaci, není treba pamatovati ani nosti, s címz sdruzeno jest téz tvorení tónu, na dominantu a finálu, ani na toninu a zasazování, úhoz, výrecnost. Budiz zpíváno ostatní apparát. Zpívejme nápęv, kochejme jen polovicním hlasem, tiše ci polosilnę; se krásou jeho a poví nám více nad vše- slabý tón jest vzdy více rízen panstvím likou theorii. Skutecnému pęvci dostací me- ducha. Zpívá se bez prűvodu klavíru neb lodie. Kromę ryze prirozené krásy nápęvu, harmonia, za poulié podpory houslí. Dluzno ušlechtilého tvaru bujícílio zivotem zvukovým roznítiti cestné závodęní a chut zpęvnou. a hlubokého citu jejich, budiz si všímáno Jest se diviti, k jaké zrucnosti záci dospęjí, zejména liturgické vúnę, kterou hudební s jakou rychlostí duch od znamének pre- kvęty tyto vydychují, rozširujíce ovzduší chází k provedení jejich. S pribývající zruc- zboznosti a posvátné nálady. ností zapomíná se na všeliká pojmenování. Posléze vzpomeńme si na slovo starého, Jediný pohled stací ku prehlédnutí celku. zkušeného ucitele, ze, jako ryzé stríbro tím Pravidla jsou berlami, které odkládáme, jak- vice se stkví a leskne, cím castí:ji se ho mile bez nich chűzi jsme se priucili. uzívá, tak zpęvu tohoto krása roste, cím | ||||
|