|
| ||||
| ||||
|
— 6& —
quartu p o d quintou (spodní quartu.) Ku po- b) Rhytlimus. jmenování plagalních tonin predkládá se za tou prícinou v latinském názvu slabika hypo Rliytlunus jest dchnutím zivota, jímz (ú7có, pod). V a u t h e n t i c k é toninę műze ozivuje se tęlo tónové. Príroda obdarila tedy nápęv stoupati az do oktávy, nesmí kazdého clovęka smyslem rhythmickým. však sestupovati hluboko pod finalu ; v p 1 a- Kazdý clovęk pocituje mile úcinkující soulad g a i n í c h toninácli vystupuje nápęv jen do mluvy pri stoupání a klesání reci. V poh},bu quínty, za to však pohybuje se více ve reci i hudby vyiadujeme nęco, co jest pev- hloubce. ného, odmęreného, zál:onitélio, co úcinkuje V toninę dostává se nápęvu patricné l.rásnc a zároveii lahocluc, vyjádi-ujíce to jednoty a vnitrní souvislosti dvęma tony, slovem r li y t h m u s. Rhytlunus (p` é w, ply- fivalou a dominantou. Hnala ci nouti) jest plynný, jistým rádem rízený tón závęrecní má vętší váhy, ocí nęhoz pohyb. Co takový vyskytuje se v hudbę, ve všechny ostatní tóny zvláštní barvitosti na- zpęvu, v reci a v tclesnýcll pohybech. Poliyb bývají. Po finale jest nejdűlezitęjším tónem jest jen tehdy sporádaný a ]:rásuý, zaklá- v a u t li e n t i c k é toninę q u i n t a jakozto dá-lí se na rozlicných, sobę odpovídajících pevné stredisko, kolem nęhoz melodické dobách ci skupeninácll casových. To, ua útvary se usazují, odkud dominantou cem krásný pohyb se zakládá, nazýváme slove. V p l a g a l n í c h toninách jest t e r c i e proto soumęrností. Velké periody, ve které dominantou. Spojení fintily a dominanty recník rec svou délí a clánkuje, a které tvorí charakteristickou cí h l a v n í r e p e r- casto podstatou recnického rhythmu slovou, c u s s i toniny (repercutere, opętovanę ude- ukazují pohyb duclia, vnitrní postup my- riti tón). Toninu poznáváme dle závęrecnélio šlúikový. Také v hudbę vyzadují se sou- tónu, objemu a repercusse. męrné periody, které rliythmem nazýváme, Nauka o toninách jest, jak patrno, jímz vývin pi-ehledným, celek jasným a ná- jednoduchá, prostá a snadnę se pa- zorným se stává. 1 krásného poliybu nej- matuje. Muzové, kterí nám nápęvy cho- nizšího clánl:u vyrűstá rhythmus celého dílu. rální zústavili, byli mistri jemného citu a Krásnélio pohybu se mu dostává, má-li jistý znali hluboce cítiti s pi-írodou, umęli hluboce pocet odmęrených, soumęrných cLínl:ű. Ta- nahlízeti v bohatost prirozených pomęrű tó- kovými clánky jsou doby verše hladce ply- nových. Malá stupnice není chudobou, nýbrz noucího. Také v liudbé nelze si mysliti t(")nv moudrým uskrovnęníui sebe; rozšírení vedlo jisté periody neb dílu, jakozto radu bczprctr- k chudobę. Vzácná nádoba dala se rozbíti; zenę bęzící; byla by mechanickou, bez zivota. ale tím ztratil se i vzácnęjší ještę obsah, Rozkládá se na menší skupeuiuy. Tím pri- vonné víno staré melodiky. Nelze upírati, chází do vínové rady zivý poliyb, — stou- ze nápęvy dob pozdéjších nevází tolik jal:o pání a Idesáuí, strídání se tónű prízvucnýcli staré. Ochabnutí vnitrní, tvűrcí síly, krácelo a bezprízvucných. Rád pohybu, jemuz to- ruku v ruce s opuštęním starších tvarű. Vy- nová rada podrizovati se musí, má-li se nikání dominanty není libovolné, nýbrz pri- nám líbiti, jest rtythmus. — vádí porádek, laid, krásné pomęry. Domi- Soumcrnosti lze docíliti rozma- nanta jest tc"lnem, který s jinými tvorí nej- nitým zpűsobem; jsou tudy i roz- krásnęjší intervaliy. Protíná-li architekt z ji- manité druhy rhythmu. Soumęrnost stých bodű své cáry a plochy, neciní tak tvorí se bucl na základę stálého zákona, manę, nýbrz tam, odl:ud pękné pomęry jako clánky a skupeninami ustavicnę stejnomęr- krásné akordy po plánu se rozlévají. Tahové nými a stejnodobými, schematy presnę urce- body roztriclující, z nichz krásné pomęry se nými, anebo volným zpűsobem, tvary stále prýští, má také chorál. Anticl:ý sloup jest se strídajícími. Druh první lze nazvati me- krásný, dokonale krásným však jen v anti- trickýmcimensurovanýmrlivtlemem; ckých pomęrech stavebních. Renaissance a má platnost v básuéní a v hudbę moderní cop zvelicily jeho tvar, ale na íilcor krásy. (hudba mensuralní, rh},thmus taktový). Druhý Antická architektura zní nám tak harmo- druhnazýváse rhy-thmem svobodným, nicky jal:o hudba. r e c n i c k ý m; uzíváme ho pi-i svobodné Klade-li se nápęv do polohy vyšší nebo reci a pri zpęvu chorálním. nizší, nazýváme to t r a n s p o s i c í. Pri Dobę naší a našemu citu jest mensu- zpęvu však zűstává se jako vzdy v chorálu rovaný rliythmus nejblizší. Pocínáme tedy ve strední, všem hlasűm pohodlné poloze. známým, abychom si klestili dráhu k dosud Gregorianská soustava túnová souhlasí cizému, jest nám tudy mlirviti : s diatonickou soustavou starýcli Rekű. Cho- i. o vázaném rhythmu reci, — o ver- rální soustava cítá 16 t snű, šování, | ||||
|