|
| ||||
| ||||
|
— 76 —
tuvalo, nýbrz vše zpíváno jest dle Pontificale Roma- d n o t y C y r i 11 s k é rízením Fr, Chluma. 'Lpívala num. Nejdűstojnęjší consecrator vidy zpęvnę intonoval se mešní skladba »Panis angelicus« od Kúrmeua s a >scltola,, pokracovala. Velkolepý obrad za ustavi- prűvocicm varhan s chorálním Introitem, Cradualeur, cného zpęvu poskytoval ve chrámę plynem slavnostnę Offertoriem a Communionem a Kríikovského Te deunr. osvętleném obraz tak podivuhodné veleby a krásy, Jeho knízecí-arcibiskupská Milost byl pęveckými vý- jakou na tomto svętę jen církev katolická rozvíjeti kony jak bohoslovcű, tak »školy pęvecké« v piné zná. Yii pontifikální obęti mešni, která ponejprv v po- mire spokojen. Obrad zacal v 8 hodin ráno a skoncil svęceném svatostánku se konala, vystridán jest sbor po 2. hodinę odpolední. bolioslovcű »pęveckou školou« obecné Je- Lelatter, Diecése Královéhradecká, V Laozovę. (Cyrilllská Jednota.) Dlouho vati. Teprv nyní sobe ponękud uvykly a zpęv si dosti tomu, co jsem posledni zprávu »Cyrillu* podal, oblíbily. Velice mne zdrzuje ve vyucování zpęvu tak ie by se mysliti mohlo, ie jsem se snad zásadám nemilá okolnost, ie témęP všecky dítky zdejší školy l'yrillským stal nevęrným. Nikoliv! Smýšlím s ostat- mají daleko domű, nemozno jich tudíz po vyucování ními Cyrillisty stejnę. A proc tedy váhal jsem se zrí- dlouho zdrzovati. Ac nejsou dosud vycviceny, zpí- zením jednoty? Nevyhnutelné jsem musil. valy kromę »Hospodine, všech vęcí Pane« a Skuher- Jalto pűda, dríve nezli pocneme siti neb sázeti, ského mši pro lid dvojhlasnę lehkou latinskou mši musí býti nálezitę pripravena, bychom se zdaru do- ode mne, kterouz co nejdríve ctyrhlasnę provedeme. cekali, tak jsem musil i já svoji roli Cyrillskou Velkou potíi jsem męl o muiské hlasy. Kdyz jsem dlouho kypriti, by sínę posvátné hudby do ní zaseté poznal domáci, jinak dobrou hudební kapelu, vidęl hned na pocátku nezašlo, nýbrz dobre vzešlo a zdárnę jsem, ie se skládá ponejvíce z mladikű, kteii az do- ke cti a chvále Bozí rostlo. sud statnę vytrubovali nu kűru. I pocal jsem je zne- sáhla pripravovati na vęci, které piijíti mají. Po- Kdyz jsem se pred rokem na své nynęjší místo darilo se mi je získati ; alespoń mi slíbili, íe e le- pristęhoval, brzy jsem seznal, ze dlouhá léta pęstoval tošní zimę budou se pila: ve zpęvu cviciti. Téi mu- se zde starý šlendrián v celé své bujnosti a ie to sím rád priznati, ze moji pp, kollegová zvolili sobę nęco práce a sebezaprení státi bude, nezli se vše vy- za vedlejší zamęstnání hudbu a rádi úcastní se zkoušek. koieuí. Avšak nedivím se tmou pranic a hrešil bych, Jsa takto ponękud pripraven hodlám prijíti k pana kdybych v té prícinę výtky cinil svým predchűdcűm; farári s návrhem na zmizení Jednoty Cyrillské. Prosím ti v tom zkazeném hudebním ovzduší vyrostli a jemu tudíz, dűstojný pane redaktore, byste rácil mi po- uvykli nepoznavše ani pravé liturgické hudby. Co trebné stanovy laskavę zaslati. Jak se mi vše podarí, jiného męli tedy ciniti, kdyz vše, co provozovali, »se libilo« a to zvláštę osobám, které v první radę sluší sdęlím budoucnę. povazovati za strázce posvátné hudby. Mluvím uprímnę Karel Píé, iíd, U. a red. kűru, a soudím snad dobne: dokud nebude z patiicuého místa zakázáno ty které skladby v kostele provozo- Vamberk. (JednotaCyrillská). Dp. farám vati a dokud nebudou hlavni tu cinitelé — knęz a Jan Urban píše: reditel kűru — nuceni v kostele ve smyslu Cyrill- »Tednota Cyrillská« doufám, ze vstoupí v zivot; skcm kráceti, dotud se nepovede valnę posvátné prililásilo se dosud znacnę clenű jak zakládajících, tak hudbę, vše pűjde jen pomalu, »S hűry« musí nále- prispívajících i cinných. První schűzi co uejdiíve svo- iitý pokyn prijíti! Jen jedna z dvojí műie býti láme. Lidu jsem vęc v chrámę jiz dűkladnę na srdce pravá hudba kostelní a tou jest zajisté cyrillská; vlozil. 0 cinnosti Jednoty neopomeneme »Cyrillu,, po- necht se tedy s vętšim dűrazem odporoucí z patri- dávati zprávy. cných míst. Avšak zabocil jsem trochu jinam, musím Já pak sec jsem — chci Jednotu podporovati,,, k vęci. Po oclstranęuí jistých prekáiek pocal jsem vy- Kde duchovní správce s takovou láskou leduoty ucovati zpęvu, avšak musím iíci, ie se mi z pocátku Cyrillské se ujimá, nelze pochybovati, ie zpęv posvátný valnę nedarilo. Pozoroval jsem totii, ic — vzdor rozkvęte ku oslavę sluzeb Boiích. Dluzno jen dílo mému vynasnaiováuí se — mnohé dítky i jejich ro- štastnę zahájiti bezodkladným ziízením Jednoty Cyrill- dice clo zpęvu mnoho chuti nemají, musil jsem ské, která dojista bude chloubou a radosti osady. všecky, aby se mi nerozprchly, jako v plénkách cho- Redaktor. Diecése Budęjovická. Z Cernovic u Tábora. V dubnu 1, r, dostalo se teprve, kdyz jsme se dovędęli, ie on sám potęšen byl nám štęsti, ze jsme uvítali v cltndém našem męstę mezi námi, vida naši oddanost svaté víi'e i lásku ke rejd, pastýre svébo, tehdy biskupa budęjovického pana chrámu fláuę. A hle, nejel, pan biskup sám stal se hr. Františka Sch(nhorna. Radost naše byla však ítpL.a piícinou, ze v tom pękném chrámu Pánę pomalu roz- | ||||
|