|
| ||||
| ||||
|
Zi1ámoti, ze hymnologie staroceská vznikla jiz ve lovina nápęvűve zpęvniku Miocluševského má tiidobv
XIV, století, ano nękteré pisnę její ještę staršího jsou takt, a to ku podivu i nejváinęjší a nejUolnęjší. pűvodu. Le pak právę za XIV, a XV. století obcování Co mel o d ii zvláštę se tyce, doznati jest nám Polákű s Cechy bylo hojné a .jazyk ceský, tehdy jiz po pilném uvázení : vytríbený a ustálený, męl znacný vliv na tvoi'ící se Originální nápęvy polských písní (neohlízíme-li teprve spisovný jazyk polský') na snadę jest, ie tim se po tęch, jez odjinud byly vypűjceny) vyznamenávají vice i posvátný zpęv polský vzdęlával se podle vzoru se celkem zvláštní lahodou, jemností a uhlazeností, ale té zemę a ríše, jei byla mu kolébkou i krestianství. i iivostí, a prece zároveń i dűstojnosti. A tím právę V XVI, a XVII, stoleti vliv ceštiny na vývin jeví se nám býti také vęrným odleskem národniho polské písnę posvátné dále a stále potrval, ano i vzrostl, typu ducha polského. jezto uiivání jazyka ceského bylo tehdy v Polsce ne- Však stmí Polák také mohutný výraz dáti hlubo- málo oblíbeno a rozšíreno, a to zvláštę v bohosloví''). kému pohnutí, radostnému i ialostnému vzrušeni mysli. Tudíz nebude nám divno, ze také hymnologocé polští i takových písní hojnę se jeví ve skladu polské písnę. v oné dobę pocali vedle príkladu Cechű skládati kan. Prijímajíce c i z í n á p ę v y, upravovali si je dle cionály, prevádęjice do nich vedle pűvodních téi ne- svého ducha a své povahy, jako své pin,odní písnę. málo pisní z ceštiny a nęmciny. Piekládali pak na V 18. a 19, století i polské písni nastal úpadek vzájem i Cechové XVII, stol. písnę polské do ceštiny, následkem netecnosti a chladnosti nábozenské, jez jako Amos Komenský) a j.3) ariosním, svętáckým, bezcenným a nedűstojným, ano Zásady tuto vyslovené dovozuje spisovatel dű- az i triviálným nápęvűm dávala vznikati a clo chrámű myslnými a zajímavými piiklady. i k úkonűm nejsvętęjším vnikati, a nešfastný pád riše Od v z n i k u a v ý v i n u posvátné písnę polské zajisté ho nezadriel.Avšak prece sluši vyznati, alespoit prechází spisovatel k ocenęni n á p ę v ű, doznávaje, pokud souditi lze z vydaných zpęvníkű, ie vlastní, ze polská píseit posvátná zrodila se sice na luhu ce- polská píseń pűvodní neklesla v této dobę az k ta- ském, ale však záhy pocala se tęz vlastními cestami kové triviálnosti, jako píseit ceská, jíz duch neblahého brati, tak ze si Poláci bęhem vękű jako my Cechové jozefiuismu nachníru mrazivę se clotknul a stary' pel vypęstovali samostatný strom posvátné písnę. Tuto její tak sezehl, ie treba mnoho práce a boje, bychom piseii prodechti zvláštním rázem melodickým a ještę ji opęt ozivili, osvęzili a ocistili. Nevitu, clo jaké míry více rhythmickým, jími liší se od písnę naší i od písní toho v Polsce treba jest; ale tolik víme, ie onen mra- všech ostatních národű kresfanských. Radost i zalost zivý dech, který vál v sadu naší písnę, prístupu a zboznou vyjadruje Polák ve svých písních také svým vlády nemęl v Polsce. Tím zpűsobem vysvętluji si, zvláštním zpűsobem, svým rázem a duchem národním, proc polská píseit tak hluboko neklesla, jako naše, polským. Tudii postrehnouti a uznamenati lae i v této (lec v pisních ci nápęvech cizích, od sezehnutého zá- písni neposlední, pozoruhodnost známku národního padu vzatých), nýbrz i v té dobę vzdy ještę jistou rázu a ducha polského. míru ušlechtilého v. razu sobę zachovala. Však co do hudebné krásy, ceny a zpű- s o h i 1 o s t i tęchto pisni k bohosluzbę nejsou všecky Všeliká tvrzení dovozuje spisovatel cetnými prí- stejny, ano jevi se mezi nimi az i nejkrajnęjš[ rozdil klady hudebními. od prekrásných nápęvű ceny nehynoucí az do lehkých, Ze strucného dęjepisného prehledu jde na jevo, ano i triviálných. ie také polská píseń posvátná dűlezité místo drií ve Zvláštnosti polského typu náboiných písni jeví svętę krestianském vedle ceské sestry své, s trii úzce se jednak rhythmem, jednak melodiemi, zvláštę nękte- souvisí ode dávných vękű. rými postupy rhythmickými i frásemi melodickými. Proto i toho zasluhuje, by presné, pravé nápęvy Vzhledem k rhythmu znamenáme, ze se mnohé pisnę starých písní byly vyhledány, sebrány, kriticky ohle- berou trídobým taktem polských mazurkű. Skoro po- dány a na verejnost podány. K. Konrád zavdęcil se všem Cyrillisturn za spis t) Slovník naucný, VI. (Polsko) 6oi. rovnęi dűmyslný, jako poucný. Nechti všudy z pouti z) Viz o tom v Cas, c. Mus. 1830 str, 29 a j. dozrává jemu i nám tak sladké ovoce, 3) Vizme Rejstrík písní v jeho Amsterod. kancionále, I,eMier, OBSAH : Jaro ccrilleké. — P. Ambroze Kienle „škola chorální”. — Hradecko-Kuklenský kxneionál a graduál. — Obecná jednota Cyrillská: Cechy. Arcidiec. Prazská: Praha. Diecése Královéhradecká: Lanzov. Vamberk. Diecése Budęjovická: Crrnovice. - DIorava. Diecése Brnęnská: Brno. Bohntice. Hodonin. Kobyli. KuNin. Slavkov, Trešt. — Vęstník hudební S bndební prílohou císlo 10. ,Cyrill" vychází vidy 15. ka-'dého mésíee. Predplatné, jez ciní poštovní zásylkou na celý rok 2 zl., na pűl leta i zl., prijímá pouze na jednu z tęchto dvou dob admittistt'aCe v Karlínę, císlo 234. Jen frankované listy se prijímají. Rukopisy redakci zaslané nevracejí se. Dopisy, týkající se redakce, budtei zasýlány F. J. LehnerOVi franco, v Karlínę, C. 234. Reklamace zasýlány budtez do expedice: Akademie krestanská v Praze, Retézová ulice císlo 223. Nákladem vydavatelovým, — huihtisk;írna »Polililcyu v Praze | ||||
|