|
| ||||
| ||||
|
katolickou posvátnou
Cyrillské. 1885, Rocllík gII, Císlo 11. O hudebním krásnu vzhledem k církevní hudbę. Podává tZudol f Vrba. Myslím, ze v casopise, jehoz zájmy se lűm slouziti műze, ale sama jinému úcelu vęnují reformę církevní hudby, nebude ne- neslouzí nez sobę. Jednoduchý príklad nám místným, kdyz zásady aesthetické, jez nyní to osvętlí. v hudbę panují, blíze vysvętlíme i v hudbę Allegorická socha krášlí prűcelí nęjaké církevní. budovy, tento úcel nerozhoduje o jejím Slcuherský uvádí v predmluvę k své krásnu, ona musí sama o sobę býti krásnou, nauce o harmonii dvę epochální díla, která treba by nestála na místę jí prikázaném. v hudebním svętę docela jiné názory o sou- Krásno tedy jest a zűstane krásným, treba stavę hudební prinesla. Jest to dílo Helm- jej nikdo nepoznal, kdyby i u nikoho zá- holzovo, jez nás zde ménę zajímá a pak dného citu nevyvolalo, ono jest krásným dílo Hanslickovo: o hudebním krásnu, je- pro pozorovatele, ale nikdy se jím nestane, muz nckoliv slov zde vęnovati chceme. ze je nękdo vnímá a zálibu na predmętu V prvním oclstavci posuzuje Hanslick krásném má, nýbrz pomęr jest opácným. tak zvanou aesthetiku citu. Doposud męla Dle Herbartovy psychologie urcuje IIans- aesthetika zrení své jen k citűm hudební lick cit co uvędomęní blahého ci neblahého krásno samo opomíjejíc. stavu naši osoby. Cit sám o sobę jest tedy Ale snaha, která lidského ducha stále nęco neurcitého; z toho následuje, ze ne- pobádá »vęc o sobę« poznati, která vývin műze zádný rozhodující vliv míti na formy filosofie az doposud rídila a ve všech vę- hudební, nýbrz jiná síla naší duše. Úlohou dách nyní panuje, musela téz k blizšímu umęny veškeré jest, by krásno predstavo- prozkoumání krásna vűbec pobádati. Stará vala a ve tvarech svých nám znázornila. methoda se musela opustiti, která po poe- Ustroj ale, kterým se krásný predmęt vnímá, tické procházce a blouznęní v celém pred- není cit, nýbrz naše obrazotvornost. mętu nás zase k citu zpęt vedla. Mimo hudby pűsobí i ostatní umęny na Bádání muselo se ríditi tou zásadou, naše city. Díváme-li se na pi 1klad na vclko- která rozhodla, ze zákony krásna v kazdém lepé budovy, krásné sochy, kdo by nebyl umęní nedají se odlouciti od látky kazdému jejich krásou uneŠen, kdoby necítil v sobę umęní patrící. Nejprv se musí predmęt nadšení, zálibu? krásný prozkoumati, nikoliv ale jeho úcinek Neműze tedy býti charakteristicleou strán- na pozorovatele. Toto odűvodiiuje autor náš kou hudby její pűsobení na cit, ant jiným tím, ze krásno nemá zádného úcelu nez umęnám téz nálezí. sebe samo, tedy mimo sebe zádného. Souvislost mezi komposici hudební a o pravdivosti této vęty nechceme nyní mezi dojmem, který na nás męla, není presnę obšírnę mluviti, podotkneme jen, ze s ní kausální, není prícinný, nebot dojem závisí nesouhlasíme. Déle praví: Krásno jest jen téz na naší okamzité náladę, naší hudební forma, která cllc obsahu svého rűzným úce- vzdęlanosti a zkušenosti. | ||||
|