|
| ||||
| ||||
|
— S2 —
"L toho všeho vysvítá, jalo nepravdivá lutní stanovisko IIauslicicovo, ze by hudba jest vęta, jez vyjacírujc, ze obsahem hudby nemęla úcelu jiného, nez sebe sama. jsou city, ze hudba má ten ítcel, aby ty ta- Ten samý náhled nám podává Durdílc jemné struny našeho vnitra v urcitých akkor- ve své aesthetice, ze krásno jest absolutní dech zvuciti necliala. a má za úcel jen sebe, zvlášt cláncic o právu Kazdé uuięlccké dílo predstavuje nęja- jest velice záhadným. kou nryšlénku krásna ve viditelném tvaru. My však spatrujeme, drzíce se pravé Tato utyšlénlca vtęlená do krásné formy filosofie, ve všem svojí úcelnost. Nic není zbuduje celý pojem krásna. IIudcbaí krásno ve svętę, co by neslouzilo nęjakému wš- jest tedy ntyšlénka hudební. Hudba műze šímu úcelu, jehoz vrchol jest sluzba Bozí. sice svými prostredky, jejz jsou medolie a Téz krásno v jakékoli formę má svűj úcel. harmonie, ty nejrűznęjší eftekty docíliti. vua muze co se týce její síly šeptati, bourit;, Církevní hudba má liturgický úcel, ona má a musí slouziti bohosluzbę. Boliosluzba jako valící veletok prouditi, nikdy ale není s to tím stihováním naznaciti lásku nebo neraf pro hudbu, nýbrz naopak. zlost, jen naše srdce vkládá tyto pohyby Tim ale nepozbývá nęceho ze svého obsahu, duševní do ní. Pojmy liuclba nikdy není s to tím se jí z`dný cizí zivel nevnucuje, nýbrz vyjádriti a následkem toho také zádné urcité cím lépe se zvelebuje a jest prímcrenou boho- city. hudba műze je_I bezprostrednę nám sluzbę, tím více se zdokonaluje, neb kazdá prednášeti sesilov:íní tónu znenáhlé utišení, vęc jest dokonalejší, cím lépe slouzí úcelu spęchání, váhání, ona nám műze podati nęco svému. První stanovisko, které pri církevní umęle slozitého nebo jednoduchého, my pak hudbę skladatel a posuzovatel zaujímati má, jutenujeme skladbu tuto krásnou, lepou, jest stanovisko liturgické, to jest liuclba svęzí, náruzivou, divokou, ráznou. Myšlénlcy církevní musí vyhovęti predpisűm církve. ale, které nám skladatel v této komposici Jen ten telit se má zpívati, jcnz se knęz podává, jsou na prvt;im místę myšlénky hu- u oltáre modlí, jen tęmi nástroji má se pro- dební. Krásná melodie nemá nic jiného vádęti, jez Církev za dobré uznala. býti nez krásnou melodií. My ale máme Lidský hlas predevším k tvoru stvoren, ten zvyk, slyšíme-li adagio nęjaké, rekneme, by slávu Bozí v clirámę hlásal. Z nástrojű jak jest to jemné, slyšíme-li allegro, jal: hudebních, jez nápodobí lidský hlas, schválila jest to zivé a bujaré. Církev jen varhany, ostatní jen trpí. Naše fantasie vkladá hned do ada-ia Toto liturgické stanovisko nevtírá hudbę nęco tklivélio a jemného, do allegra a vi- církevní zádná citá pravidla. Tatáz pravidla vace nęjakou náruzivost neb vášeti. Ale zhora uvedená musejí platiti i zde. Text, hudba jest jen v stavu silu našeho citu, n'- modlitba k Bohu, má býti v hudebni formę koliv jeho obsah nápodobiti. Uua műze samostatnę a krásnę prcdnešena, tak aby nápodobiti rychlost, zdlouliavost, silu, slabost.slova a nápęv s liarmonickou soustavou Positivní základ aesthetik} liudebnf jest tvorily jediný umęlecký celek. Pravidla, dlc to, ze hudební krásno jest specificky hu- kterých by se skladatel mohl ríditi, se ne- cíebním, t. j. krásno, které jest neodvislé dají, jak se samo sebou rozumí, urciti, to od jiných cizích cinitelű, které nepotrebuje jest vęc gema. od jinud svűj obsah, které jen v túnech a Zvlášt nemístné jest tvrditi, zc clu-onta- jich spojeni mezi sebou pozűstává. Krásné ticicé škály neliodí se lc církevním skladbám, akkordy, jich souzvuk a nelad, jicli sbíliání prijde na to jak se uzijí, i v starých tóni- a rozvádęní, jich stoupání a padání, to vše nách műze nękterý- motiv býti triviální. vstupuje ve svobodnýcli tvarecli pred nás Látka tonű jest skladatelovi docela svobod- a líbí se nám svojí krásou, pűsobíc na mysl nou, vzdy rozhoduje forma to »jak«. naší. Základní zivel hudby jest soulad tónű, Bęhem roku církevního se modlitby li- jicli vnitrní jsoucnost ale jest rhyhnus, po- turgické męní. Dle toho téz nápęvy neb hyb. Poh}bují-li se jednotlivé cástky stejnę, hudba musí s textem tvoriti celek. 1 v hudbę máme stavbu symetrickou. První forma liu- tedy se nęjakým zpiisobem odstiiiujc cas dební jest melodie, liarmouie tvorí pak její adventní, postní, velikonocní ale jen v jistém vzdy nové základy; oba dohromady pohy- ohledu, pravím. buji se v rythmu. Hlavní tepna hudebního i\lodlitba s radostným obsahem vyzaduje organismu jest tedy takt, a co se komposicí jiné formy nez test s obsahem vázným a vyjádrí, jest jen nyšlénlca hucicbaí. truchl rým, jiný rytlunus a dynamickou pred- Tyto zásady musejí i v církevní huclbc nášku. Ale ve všem se musí pravá míra platiti, ale s tou opravou, ze zas rhujcmc abso- uzívati. Na veliký svátek ku príkladu hráti | ||||
|