|
| ||||
| ||||
|
— 14 —
altistú úpiný zmatek. tak že řídící Toepler zpěv zastaviti a znovsi začíti přinucen byt. Ve mně se tajil dech. Každoroční iíčastníci slavností hriiLlských nedovedli nám vy-světliti příčiny nezdaru. Mně se příéiva objevila hned v Kyrie. Ryla to pi•ílišná ne-pozornost Sopráná a Altá, kteří málo se dívaly na řídícího, tak že v Te Deum jeden Altista po delší přestávce o takt dříve zpívati počal, veškeré ostatní nepozorné Alty za sebou strhnul a príčiuou nezdara se stal Ctihodného Toeplera každý litoval. ~Iravué naučení: Držte khzky na kry tké uzdě a nelitujte taktovky! Vrátili jsme se do E. Kolúia. 1'o ukončené hudební slavnosti použili jsme pi•íliodného času ku prohlédnutí památností Kolínských. Architektura středověká, sloh románský i gotický, plastika i malíi`ství zde slavnými vzory jsou zastnupe~iy. Netreba po-dotýkati, že ,jsem důkladné prošel všemi prostorami velc~hrá,mn Kolínského, venku i avniti•, při zemi i na střeše, že jsem obešel všecky římsy, socliy, fiály a vížky painátué stavby. 0 tom však v listu čistě hudebním mi nem.o',Jl( mluviti. Ner:ul jsem se loučil s Kolínem, živým pomníkem středověké slávy a víry, s tč>kvm srdcem opon,~tčl jsem milého hostitele duchovního. Ve vzduchu IJ. Kolína se katolíku volně dýše. A kde jest člověku volno, s tíni místem nerad se loučí. Kozlouěení se s Kolínem bylo z~íroveií rozžehnáním se s milým krajanem a prítelem I órsterem. U vel,,chrámn Kolínského podali ,jsme si ruce — mti shledanou v milé vlasti. Un se vracel na jih k domovu, já na sever k další poeti jsem se ubíral. Nejbližším cílem cesty byly starobylé C á c h y. — Od kapelníka staroslavného, kollegiátuího chrámu Páně v Cáchách, mladého kněze 13iickeler-a, byl jsem v R. Kolíně pozván na produkci cíi°kevní. ktoroii i°ei oný horlivý pěstitel církevnílio zpěvu uspořádati liodlal dne -7. srpna díl,,m s vlastním sborem kostelním, dílem s jednoíarni zpéváckými z města samého a z w,.jlili',sího okolí. Pozvání nebylo nevhodné, jelikož takto príležitost se mi naskytovala. abych z blízka a do podrobna seznal poměry chrámového zprvu po kraji a řekl bych. po domov (-ku. Odbočiv na krátko do Diisseldorfiz, sídla to novověké školu malíi-ské, dorazil jsem dosti masně do za-milovaného sídla Karla lrelik('ho, — d,) Cácl ; zde veliký císař křesfanký se zrodil a zde odpočívá až po dnešní den. Tak jako náš otec vlasti, Karel L1'., miloval Prahu. oboliativ ji slavnými stavbami, chloabou to země až po dno~ní den, těšily se Cáchy zvláštní přízně starsího, rovněž slav,Aio soujmenovice, kterou podokně, jevil znamenitými stavbami, z nichž bohužel! zachoval se jediný, ovšom v~~lcpanuítný chrám, jenž cliová jeho pozástatky. Kolébka a hrob vedle sebe jsou. Oba fiarlocé horliv.y,nii byli pěstitely kostelního zpěvu, jak z dějin církevnícli a hudebnícli dosta14~čně jest známo. Korunovační město císařuv po Karlu Vel. od r. 814-1758 svědkem bylo 37. slavností korunovačních. Na starobylé radnici lze spatřiti uejdúležitější momenty slavný(-Ji dějin města vyobrazeno ve výtečných obrazech na obnútce. Již starobylostí a npornínkami rozrnanitvmi zasluhují Cáchy povšimnutí cestovatele. Nad městem zpoéívá zvláštní ochrana a pořchnání horlitele pro víru katolickou; majít Cáchy v katolickém Porýnsky pověst města ncjkatoličt%jšího. Tak čestné pojmenování musí dojista míti dostateénou příčinii. Když jsem rozhlédl se po zajímavém městě, ubytovali mnc u papcžskéhn prelata a kauovuíka, veledůstj. Dr. Klotha, kmeta přívětivého, v jehož doun ve všoch místnostech knihy se nacházely. ;,Bylyt to moji miláčkové, pokud jsem čísti iuohl," pravil ctiliodnv kněz jakoby omlouva e se, když rni vykazoval ku přcbývání pokoj piný kněh. Padostně se pousmál, když jsem odpověděl, že i já dome s podobnými přátcl.i p ebývárn a mezi knihami spívám. Zval mne, abych na svátek nanebevzetí Panny Nlarie slonžil mši sv. v jednom z farních kostelů, kde druhdy býval farářem. Poznal jsem z toho, jak milá byla ani bývalá osada. Ochotně přislíbiv, echo si stařeček přál odešel jsem na zkon'skn, která již konati se -pěla ve velké síni domu Svato-.l'avelského. Tak se nazývá, dám katolických tovaryšů íipravně a pi•iměřcuč,, z dobrovolných pi`íspěvki'i od jednoho z domácícli kaplanu vystavěný. Sbor péveeký kollegiátnílw el-ráuni 50 členů čítající — 30 rnužíi a 20 hochu — zkoušel osobnímrízeuín 1+'r. Witt-a v dějinách hudby památnou skladba „Missa Papae 1larcelli,” která na svátek n~mebevzetí Paciny 11iacie měla se provozovati. '/, proslulého díla mistrovského ozývá se nebeský jásot sboru ne pozemských, nýbrž andělských, jako suad v žádné jiné skladbě velikého gema, tak že dobře pochopuji účinek prvního pro-vozování, kterým Dncliem sv. nadšená skladba zachríniila na dále v Církvi katolické zpěv polyfonní. Zpěváci se drželi statoěně. Po ukončeném .Credo- vy.~imil so jistý hudební umělec belgický z Brussel-u, který tehdáž v liudebním archivu při hlavním | ||||
|