|
| ||||
| ||||
|
Vychází vždy Jen frankované lísty
5. každého měsíce. přijímají se. Ruknpisyredakci za-Předplatné, slaně nevracejí se. jež činí Dopisy, týkající se Čalo 1s redakce, buďtež za- s poštovní zásilkou p sílány franko nacelý rok r. m. z1. 2, l FerdinanduLehnerovi na půl leta 1, pro katolickou h u~i bu posvátnou v Karlíně č. 234. přijímá pouze na je- v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Reklamace zasílány dnu z těchto dvou dob - buďtež do expedice a d m i n i s t r a c e Majitel, vydavatel a redaktor: v kněhkupectví Mikuláše a KnaApa v Karlíně čís. 234. E R D I N A N D E H N E v Karlíně č. 42. Číslo 3. V Praze, dne 5, března 1875. Ročník 11. Lituro-ická stránka slavné lllše sv, Přednášel I+: d. Langer v katolieké besedě pražské. hlehodlám mluviti o vlastní hudební stránce zpěvu kostelního při slavné mši sv., u )rž o liturgické (bohoslužebné). Což pak ale má hudba kostelní stránku liturgickou? olše sv. vfiboc jest dle katolického názoru uejvznešenější, nejdústojnější bohoslužbou, jakou Roha přinášeti rnožuo. Pro obět tu jsou osoby, které ji přinášeti smějí, od krista samého určeny. Avšak dle téhož názoru katolickélro zústavil Kristus Pán bližší ustanovení o Bohoslužbě, tedy také o mši sv. představeným Církve, tak že, co od nich ustanoveno ,jest, tak býti má. jakoby ed něho ustanoveno bylo. Církev a lid katolický připisiijí ted«N, k,t déuut slova, každému pohybu, které dle ustanovení představených církevních s bohoshržbon se spojují, větší váha na zvelebení Roha a ku požehnání úěastníkúv, nežli všelikým ostatním sloviim a obyčejiun. Představení Církve určili pro bohoslužbu, která již dle vnitrní ceny ne,jsvětéjší jest, pro jisté případy formu slavnostní: zpívanou či slavnou neb velkou mši sv. Mezi požadavky, kterými jednoduchá mše dle zřízení církevního podstatně slavnostní se stává, jest též zpívání jistých částek mn'e sv., takže bez zpěvu toho přestává mše sv. býti mší slavnostní. Itečený zpěv jest tedy podstatnou částkou slavných služeb Božích, jakých Církev katolická má. Z toho odvozuje se cosi velmi dúlcžitélro. Jakmile řečený zpěv částkou jest bohoslužby, jest podřízen těmže pravidlíim, jako katolická bolroslu>ba vúbec. II.lavní pravidlo v tom záleží, že bolro službu sluší vykonávati úpině dle nařízeni Ježíše Krista (jak dalece jím ustanoveno jest) a dle určení církevních představených. Jest sieo pravda, že tírn církevní mnělee lmdební poněkud se obmezuje; zároveň jest však též pravda, že s drahé strany získá, co z první zdánlivě na svobodě ztrácí; nebo právě tím pojmutím, kterým se obmczování ukládá, dostává se hudbě kostelní nejvyšší důstojnosti, jakou jen věřícím možno si mysliti. — Ostatně sluší také ze stanoviska uměleckého na katolické hudbě kostehií těchže požada,vkú činiti. IImčlce po tom poznáváme, že za ,jistých okolnosti cos utvořiti u m í, tedy též, že na určité okolnosti zřetel bráti dovede. Dílo mnělecké, ač má-li se tak nazývati, čím býti chce a býti má, musí býti celistvé. Kdyby mezi námi ještě obvyklý byl pohanský kult bachanální a hudebník nějaký jal by se tvořiti hudbu ku slavnosti bachantické, dojista nebylo by přiměřené, abychom křestanskou hudbu kostelní tam přenášeli. Pak musí ale také katolická hudbá kostelní takovou býti, jakou katolický uázor vyžaduje; jí dlužno jest říditi se dle předpisú církevních představených. Kde nalézají se ale tyto předpisy? Především sluší zřetel míti ku knize, kterou Církev ku slavení mše sv. knězi do rukou dává, a ve které nejméně obsahují se veškerá slova, kterých při mši sv. nuí, se užívati. Jest to Missale Romanum. Když od sv. papeže Pia V. v nynější podobě vy-dána jest, uveiejnil zároveň s uí papežskou konstituci. V této tak ditležité konstituci nařizuje se: Ne in posterum perpetuis futuris temporibus in onmibus Christiani orbis Provinciarum Patriar4,lalibus et Cathedralibus, Collegiatis et Parochialibus saecularibus et gnorum vis Ordintun, ntouasteriornnr, tam virorum quam mulierum, etiam militarium regnlaribus, ac sine cura Ecclesiis, vel Capellis, iu quibus Missa Conventualis a 1 t a v o c e c u m 3 | ||||
|