|
| ||||
| ||||
|
18
Ch o r o, aut demissa, celebrani junta Romanae Ecclesiae ritnm eonsnevit vel debet, alias quam juxta Missalis a nobis editi formulam decantetnr aut recitetur. Od bedlivějšího šetření Missálu kromě zvyků, které by snad zřejmě od papeže schváleny byly, vyjímají se jen kostely, které již od 200 let jiný ritmus mají. Pak při-chází ještě jedno místo: Mandantes, et districte omnibus et singulis Ecclesiarum praedictarnm Patriarchis, Administratoribus, a 1 i i s g n e p e r s o n i s, quacumque Ecclesiastica dignitate fulgentibus, etiamsi S. R. E. Cardinales, aut cujusvis alterius gradus et praeeminentiae fiierint, illis in virtute sanctae obedientiae praecipientes, ut eeteris omnibus rationibus velritibus ex aliis Missalibus quantarmvis vetnstis hactenns observari consuetis, in posterum penitus omissis, ac plane rejectis, Mi s s a m j u x t a r i t u m, m o d u in ac n o r-m a m, quae per Missale hoe a nobis nnnc traditur, d e c a n t e n t, ac legant. Nejsou-li nejvyšší osoby církevní od toho zákona vyjmuty, samo sebou se vyrozumívá, že také ani zpěváci. Z tobo prozatím odvozuje se dr•oje : 1. Předpisuje-li Missál pro zpěvy kůrové melodie, má se jimi kár říditi. A v skutku obsahuje Missál takové zpěvy; jsou to r e s p o n s o r i a; sluší jich tedy zpívati dle Missáhr; zpívání responsorií jiným, libovolným způsobem není dovoleno. 2. Obsahují se v Missáhr slova, kterých při mši sv. užívati se má, tedy též slova, která zpívati se mají. Není sice Missál vlastně knihou pro kůr určenou, nýbrž pro celebranta a služebníky oltářní, uvidíme však předee zdali kniha tak přísné závažnosti neobsahuje ještě mnohá pokynutí též pro kúr zpěváků'? Opravdu obsahují Rubriciae generales tit. XVI. č. 3. následujicí místo: , In Missa solemni, quando dici debent a Celebrante CTloria in excelsis" et „Credo” intonantur. Má-li od kněze ,61oria" a „Credo” se intonovati, nutně následuje, že někdo jiný musí po-kračovati, a to jest zřejmě kúr zpěváků. — Po vypočtení jistých částek, které jest knězi zpívati, praví se : ,Alia, quae in Missa privata dicuntur clara vose, in Missa solemni a Celebrante dicuntur submissa voce." Církev chce patrně jisté díly mše sv. věřícím k sluchu přivésti; v tiché mši sv. mluví částky tyto kněz ,clara voce", hlasitě, při slavné mši sv. však něco z řečeného kněz zpívá, vše ostatní dušeným hlasem mluví, poněvadž se předpokládá, že to samé jiným ještě slavnějším způsobem přítomným k slyšení se přivede, pomocí zpěváka. Jiná poznámka mimochodem nalézá se opět v tit. XVIL, zde se mluví o pohybech těla, jakých celebrantovi šetřiti dlužno. Zde se praví v č. 6.: „In Missa Celebrans medius inter Diaconum et Subdiaconum s e d e r e p o t e s t a cormr Epistolae juxta altare, cum cantatur ,Kyrie eleison”, ,Gloria in excelsis" et „C r e d o” : alio tempore stat ad altare, vel genuflectit." Zde slyšíme zřejmou zmínku hned o 3 kusech, které se zpívají. Nápadným býti se vidí, že zde též o Kyrie zmínka se činí, jako o kusu zpěvném, při kterém celebrantovi posaditi se dovoluje. U Gloria a Credo se tak činívá, a pochopuje se, poněvadž jsou to zpěvy delší. Kyrie samo 0 sobě nebývá tak dlouhé ; pochopíme však, že i zde celebrantovi možno odebrati se ku sedadlu, jestliže před Kyriem Introitus se zpívá; nebo Introitus a Kyrie dohromady mohou ovšem poněkud více časn vyžadovati, než kněz k modlitbám zapotřebí má. Z toho zároveň opět se vysvětluje, proč Kyrie, které při tiché mši sv. uprosti•ed oltáře se říká, při slavné mši sv. na straně epištolní má se říkati, aby totiž odtud kněz ku sedadlu ode-brati se mohl. V č. 7. téhož titulu praví se, kdy ostatním seděti jest dovoleno. „In Choro non sedet, qui acta cantaut; reliqui autem possunt sedere, quando Celebrans sedet, et praeterea, dum cantantur Epistola et Prophetiae, CT r a d u a 1 e, T r a c t u s vel A 11 e 1 u j a e u m v e r s u, ac S e g n e n t i a, et ab Offertorio usque ad incensationem chori, et si non incensatur, usque ad Praefationem, et ad Antiphonam, quae dicitur C o m m u n i o.” Ku 3 zpěvným kusům dříve uvedeným zde ještě jiné zpěvy se uvádějí: Graduale, pak Tractus aneb Alleluja s příslušným veršem, a sequence (když přichází). Není tak zřejmé, zdali Offertorium zde jmíno jest zpěvem aneb obětním úkonem. Zato však nelze pochybovati, že Antiphouou „quae dicitur Communio, míní se Communio nikoli snad celebrantem vyřčené, nýbrž od kůru zpívané, poněvadž Communio proslovené tak krátké by bylo, že sedání jedva provedené opět by se muselo přerušiti. V Missálu následuje na to Ritus celebrandi Missam. V tit. IV. č. 7. se praví : „Cum vero intonat Hymnum Gloria in excelsis Deo” ... submissa voce prosequntur usque ad finem."Lde ještě zřetelněji se vyslovuje, že služebníci oltáře pokračují v Gloria, které celebrant zanotoval, nikoli na hlas, nýbrž dušeným hlasem; právě proto musí kůr hlasitě pokračovati. | ||||
|