|
| ||||
| ||||
|
-- 19
V tít. IV. c`. 5. čteme: ,Incipit, si dicendum est, ,Credo". Jest-li že celebrant počíná, dlužno jiným pokračovati. Důležitější jest tamtéž č. 6.: „Concione egpleta dicatur „Credo”, vel si non sit dicendum, c a n t e t u r 0 f f e r t o r i u m. Zde Offertorium zcela jasně uvádí se co zpěv. & Credo zpívané na dny, které Credo mají, se předpokládá, viděti lze z č. 7.: „Cum vero in Symbolo c an t a t u m fuerit ,Et incarnatus est” Dle určitého místa v Credo, jež se zpívá, řídí se opět, co jáhen činiti má. V tit. X. č. 9. nalézají se ještě slova : „Si in Missa solemni fiat Communio, omnia serventur ut supra, sed prius communicet Diaconum et Subdiaconum, deinde alios per ordinem . .. Interim a Choro cantatur Antiphona, que dicitur C o m m u n i o.” Zde v případě, že kromě p~ijímání kněze také ještě jiní ku stolu Páně přistupují, praví se, že mezi tím přijímáním má se zpívati Antiphona Communio. Ještě jedno místo zdá se mi důležitým býti pro kúr hudební v tit. XII. č. 7: „In Missa solemni e a d e m v o c e et modo, quo in Vlissis privatis, semel tantum benedicit populo.” Hlas, kterým kněz ve mši tiché má udíleti požehnání, názývá se vox i n t e l l i g i b i l i s, hlasem srozumitelným ; tímtéž hlasem má udíleti požehnání kněz též při slavné mši sv.; nikoli tonem zpěvným, jako biskup; avšak předce srozumitelným, aby i slavná mše sv. se zakončila hlasitým požehnáním kněžským. Tím naznačuje se kůru hudebnímu, aby po zpívaném responsoriu ,Deo gratias” nevpadly varhany všemi registry, nýbrž aby bu(f zúpina pomlčely aneb jen zcela slabými registry zaznívaly, až požehnání kněžské vyslovilo se. (Pokračování.) Cestopis>,ié upoxlníiiky hudeb>,Zi. Podává F e r d. L e h n e r. (Pokračování.) Verba movent, eaempla trahunt. Časně z rána klepal již na dvéře kostelník ze sousedního chrámu farního. Duchovenstvo farní bylo ve zpovědnicích. Při mši sv., kterou jsem sloužil, zpíval na kůru mužský sbor četný pěkny'mi hlasy čtverhlasné zpěvy německé velmi správně bez průvodu varhan. Po skončené mši sv. počal jsem přisluhovati s nejsvětější svátostí. K stolu Páně přistupovali křestané všech tříd, muži a ženy, jinoši a dívky, podle vzezření nejvíce z tříd zámožných a vzdělaných. A s jakou nábožností! Bez hlubokého pohnutí ne-dovedu vzpomínati si na obraz pravého života katolického. A mnoho-li jich bylo u stolu Páně ? Určitě nelze udati. Tolik však vím, že po mši sv., kterou jsem sloužil, vyšel jiný kněz k oltáři, při jehož mši zpívali na kůru dítky mešní píseň německou dvouhlasně s průvodem varhan střídavě s hlasitými modlitbami lidu dole shromážděného, pobožnost k srdci Pána Ježíše konajícího, a že mše druhá dávno již byla skončena, já však jsem ještě podával. Bylo tedy u stolu Páně několik set křestanů a to v jedné z menších farností v Cácháeh. Z toho již, jakož i z krásného zpěvu při obou mší svatých poznal jsem, že pověst o katolickém smýšlení i životě města tohoto není bezdůvodná. Vždyt i samo zastupitelstvo města skládalo se z ultramontánů, úkaz to dojista v době všeobecného liberalismu velmi řídký a vzácný. Tehdáž neosmělil jsem se porovnávati tamnější život náboženský s životem katolíků ve vlasti naší. Paralela nebyla možná, jenom protiva. Kdy as ustoupí u nás líná hniloba čilému životu? Když jsem se navrátil do sakristie, čekal již na mne velmi přívětivý domácí pan farář a uvedl mne do fary, kde stařičká jeho sestra, která jemu hospodařila, jako téměř na všech tamějších farách, s takovou právě křestanskou upřímností mě přivítala, jakoby mne již od let dětinství byla znala. Ve vzdálených krajinách cizých dvolnásobne milá jest upřímnost, jakou plodí jen živá víra, která v knězi i zcela neznámém spatřuje služebníka Kristova. Tutéž upřímnost ryze křestanskou shledal jsem ve veškerých kruzích pamětihodného města. Jest však již čas, abychom si pospíšili do hlavního chrámu Páně na slavné služby Boží, kde se měla zpívati ,Missa Papae Marcelli." K náležitému posouzení zpěvu jest žádoucno, abychom si nejprvé prohledli místnosti chrámu. Velechram v Cáchách vyznačuje se zajímavou smíšeninou architektury. Dvě doby — románská a gotická — vystavěly chrám ve dvou slohách — v románském a gotickém. Pamětihodná sloučenina! Pů- 3* | ||||
|