|
| ||||
| ||||
|
vodní chrám. od Karla Velkého od r. 796 — 801 zbudovaný jest osmihraná stavu a románská zajimavě klenutá s inoliutnou kuplí, vyozilobenou vzácnými m.osaiky, které za doby pobytu mého od vlaňských umělců se obnovovaly a dopliiovaly mistrně, jak dalece bylo možno posouditi. Dole pod kaplí ve sklepení odpoiává znamenitý krestanský panovník a zbudovatel chrámu i po smrti nikoliv leže, nýbrž sedě na mramorové stolici královské, které napotom užíváno byla při korunovačních slavnostech čísařův. Chovát se co vzácná památka v hořeních ambitech chrámových. Tak i po smrti na stolci panovniekém sedícího naleznul jej r. 1000 Otto III., když hrob jeho nav4ivil. Slavnou i děsnou návštěvu živého císaře u císaře mrtvého spatřil jsem následujícího roku úehvatně pojatou a mistrně provedenou, — jot to Kaulbachův nejznamenitější obraz — na obmíteo v germánském museu norimberském. Nyní odpočívají ostatky velikého panovníka v drahocenném sarkofagu. K osmihranému kostelu románskému přistavěno nápotom od r. 1353 — 1413 prostrané presbyterium gotické; zde se nalezá hlavní oltář, staré sochy, malovaná okna a jiné vzácné památnosti. Kůr pro zpěváky nalezá se za starou stavbou v zadní části, tak že mezi ním a oltářem kuple se rozpíná. Obšírnější vypravování neděje se bez příčiny, jak později se objeví.
V presbyteriu očekávali jsme počátek služeb Božích. Zde naskytovalo se zraku pěkné divadlo. U prostřed prostorného presbyteria stojí pult představujícího orla s rozpjatým.i křídly, jak přátelům umění církevního z vyobrazení známo bude. Kolem pultu rozestaveni byli v pěkném skupení zpěváci hlavního chrámu — nmži i hoši — jsouce oděni rouchem akolitů, jako u nás ministranti aneb choralisté zámečtí. ma.jíce v kruhu svém kněze kapelníka rochetou přioděného a zpívali čtverhlasné Asperges výtečně. Tot věrný a dojemný obraz staré církve, kde ,e tutores" s ostatními služebníky církeviúmi oltář obklopovali, tvoříce kolem něho v rozmanitých sknpenináeh věnec rúzných poshihovatelí.i bohoslužebných. V kathedráhiíeh, kolletriátních, konventnáluích a v seminářských chrámech, kde víibec možné a snadné ku provedení jest takové velebné uspořádání, by ani vlastně nemělo jinak býti. Pak se teprv objeví udivenému zraku veskerá krása katolické bolioshižby s dúinyslným organismem a člověk názorně puznávú, jak hrozitánským nesmyslem jest v chrámu Páně moderní hudba s apparátem instrumeutaluím, když v krásnou harmonii liturgickou mísí se ohyzdná dissonanee necírkevní. V uspořádání dle církevních předpisů panuje neobyčc,jná krása a nebeský soulad a křestan koří se moudrosti svaté matky Církve, která veškerým odvětvím uměleckým v souladné vykázala služby u stupřiů oltáře. 0 kéž by nekazil lidský nerozum obavnými příspěvky nadpřirozenou harmonii! V době přítomné vyklízejí z chrámu nepříslušné přívěsky architektonieké, sochařské a malířské, které jsou na ujmu velebného souladu celkovitého, nejohavnější však paruka — nebo moderní hudbu v chrámech katolických nesluší při-rovnávati se slohem renaisaněním, ba ani ne s copovým — ve svatých stánkách se nejen trpí, nýbrž i hejčká. Panenská architektura od přívěsků neslušných očištěná rdí se med necudností lehkomyslné sestry, která pokazivši si vkus ve světě na divadlech a světských koncertech násilně chce vnucovati Církvi svaté necírkevní, pokaženou hudbu, která se vědecky ani ze stanoviska historického, ani c í r k e v u ě estetického a c í r-k e v n ě uměleckého nedá hájiti. Zde nerozhoduje osobní vkus a záliba, nýbrž objektivní zákony odvěké krásy a svrchovauě moudré předpisy liturgické. Již jsem se zase zapoměl! Trpělivý čtenář odpustí. Vypravoval jsem, jak pěkné bylo ono ,.Asperges" u oltáře zpívané. Následovaly litanie, po nichž objevil se před očima nový obraz. Tolio due konal se výstav nejsvětější svátosti po 13 hodin na ten úmysl, aby věřící za utiskovaného sv. Otec se inodlili. Lodí chrámovou blížil se prazvláštní průvod. Dospělá děvčata v bílém oděvu nesla na ramenou dvě svíce as 6 stop dlouhé. Když zajímavý průvod dospěl až ku hlavnímu oltáři, přijal probošt kapitolní z rukou křestanských pannen milou oběti, voskovice po-stavily se na veliké svícny u stupiíů oltai•e a rozžaly se. Následovala slavná mše svatá. Zpěváci opustivše presbyterium odešli na kůr, aby provozovali dobře nacvičenou Palestrinovu .Missa Papae Mareelli" s Gradualem od Mangon-a a s OfFertorium od Croce. Kam se však poděla výtečná, ohnivá a precisní přednáška od dne včerejšího ! Palestrinská umělá sice ale jasná a průzračná tkanina hlasů stávala se mlhavou a mdlou, hlas do hlasu splývající plodil jakousi neurčitost. Odkud to? Což to nebyli titéž zpěváci, kteří ji včerejšího večera tak výtečně provozovaly a kteří před chvíli tak krásně a jadrně zapěli taktéž polifonní „.Asperges.” Bylyt jsou to titéž zpěváci a zpívali tak dobře, ba lépe, než včera avšak kaple kůr dělící od presbyteria absorbovala sílu a rozptylovala | ||||
|