|
| ||||
| ||||
|
— 2 —
hustým. Zemrel co jeden ze sedmi jáhnú štera, jírn vp rovincii Valerianské zalozeného, (diaconi re ;ionarii), z nichz kazdému v je- napotom pod opatem iVIatiimiánem, pozdęji dné ze sedmi církevních okrskű ci ctvrtí biskupem Syrakusslcým. Oddal se zivotu męsta Rímslcého bylo pecovati o chudinu klášternímu jakoz i studiu písem svatých a útulny. Silvia, matka sv. Reliore, obliceje s nejvętší horlivostí, zejmena postil se tak ]culatého a neobycejné krásy, kterou Církev prísnę a seslabil zaludek svűj tou męrou, za svętici ctí, následovala príkladu chotę ze posléze byl nucen castęji pokrmu pozí- svého, zasvętivši se v maléru oratoriu sluzbę vati, neclltęl-li mdlobám podlehnouti. Nej- Hospo -linovę. Z dętinné lásky dal l\'-ehor více jej rmoutilo, ze mu v tom stavu jednou podobizny rodicű malovati, které vedle na Vellcýlpátck, kdy všickni i dítky se po- vlastní jeho podobizny dosud jsou zacho- stili, neby o lze postiti se. Prosil tedy zboz- vány v malé kapli sv. Ondreje v Rímę. ného opata I,leutheria ze Spoleta, který Dvc sestry otce Rehorova, které panenství s ním v kláštere sv. Ondreje byl, za vypro- své Kristu I'áuu zasvętily, vradila Církev sení milosti, aby alespoai na ten den bylo inu rovnęz do poctu svętic, uctívajic je v den lze pűst zachovati. K modlitbę jeho cítil se jejich úmrtní: sv. Tliarsillu dne 24- Pro- posilnęna a nemyslil více na pokrm a nemoc. since, sv. I:milianu dne 5. ledna Zrodil se Pri vší neduzivosti své predce neustále se tedy veliký instaurator liturgie zpęyu po- zanášel modlitbou, ctecím, psaním a dikto- svátného z rodiny svętcű. váním. Obycejným pokrmem jelio byla zele- lx'elior oddal se záhy studiu stavu jeho nina, kterou matka Silvia na stríbrné míse príslušícímu, zejnicná filosofie a to s takovým mu posýlala; nemaje jistého dne nicclro více úspcclicm, ze v Rímę uceností nad jiné vv- na rozdanou, daroval ji chudému. nilcal. Záhy jiz pozornę všímal si starých Byl velikým horlitelem pro dokonalost ná- frásí osvojovav si je. Kdyz mu bylo kolem bozenskou. Kdyz zvolen jest opatem svého triceti let, ustanoven jest praetorem ci prv- kláštera, s nejvętší peclivostí bdęl nad kázní ním suclím v Mírnę, jemuz príslušelo téz vy- reholní. dávání nových zákonű. Ac prost byl všeli- Papez Benedikt posvętil keliore pro kélio prepychu, predce odíval se nyní hed- ctnosti jeho okolo r. 577 za jednoho ze bávným rouchem lesklými drahokamy po - sedmi jálmix Církve rímské, aby mu pri sázeným, jak úrad vyzadoval. Byl všalc jiz oltári poslulioval a pi-i spravováni Církve tehdáz cdlrodlán Hospodinu se zasvętiti. jcj podporoval. Papez však zemicl jir", r. 578 Sláva sv. Benedikta a rádu jeho v mládí a pohrben jest v secretariu chrámu Sv. mocnę jej uchvátila. "Zacasté rozmlouval Petrského. Nástupce jeho, Pelagius II., poslal o tom s nástupci sv. patriarchy, s opaty jej za apokrisiara ci nuntia do Constantino- Montc Casiaskými, Constantiaem a Simpli- pole. Bydle zde v paláci císarském upro- ciern, kterí mu vypravovali o zivotę a zá- stred dvoicnínű a nesnadn,-ch povinností zracích svctcov\`ch. Otálel však ode dne svých neuchýlil se v nicem ód dosavadního ke dni. Bylo mu milejší, podrzeti roucho zpűsobu zivota, maje u sebe nclcolik clenű svętské, domnívaje se, ze pri tom svętu jen rehole své. V jejich spolecnosti utęšoval se zevní lesk dáti lze. Konecnę však zpozo- opętnę po rozcilujicích zálezitostech svct- roval, ze konání zálezitostí svętských nepo- ských; s nimi se modlil, studoval písmo svaté, zorovanę k svętu jej poutá nikolivęle pouze rozmlouval o vęcech bozských, a talc zil v pa- dle zevního zdání, nýbrz i srdcem. Od té láci císarském jako ve svém kláštere. Škoda! chvíle jal se pomýšleti na vstoupení do zi- ze úcel pojednání našeho nedopouští mlu- vota rehollllho. viti šíre o pozehnané cinnosti jelio a dluzno Prozretelnost usnadnila mu smrtí otce mlcením minouti celou radu let. Gorcliána to, po cem srdce touzilo. Zdędę- Papez Pelagius II, zemrel. Pred brinarni nými statky zbudoval šest klášterű v Sicilii, rímskými zurila válka, uvnitr męsta mor kole vętšina majetku se vyskytovala. Podobný a hlad. Cisar recký byl pi•íliš vzdálen, aby klášter zalozil ve svém paláci rímském na mohl pomoci. A predce jest Rím ]didný llonte Coelio nedaleko basiliky sv. Jana a a piný nadęje. Ve zdích jeho zije jáhen Pavla, zasvętiv jej sv. Ondreji. Rehor. Di•íve prvním hodnostárem a úrad- Vzdal se úradu, prodal zbytek velmi znac- níkem męsta svatého má na dále býti prv- uélio jmęní, strzené peníze rozdal chudinę, ním strázcem, prvním pastýrem svęta. Du- sám pak uchýlil se do kláštera sv. Ondreje. chovenstvo, senát a lid zvolili jej jedno- Stalo se tak mezi r. 573 a 577. Zde zil dle hlasnę za papeze. On samojediný staví se rehole sv. Benedikta nejprve za správy sv. na odpor, avšak marnę. Zbývá inu ještę Valentia, který dríve byl predstaveným klá- jeden prostredek. Pokouší se o nęj. | ||||
|