|
| ||||
| ||||
|
— 4 —
lákű míru obilní a snízené dávky, pri ze- 1Zeliore.n povstalo. Dil tento byl jin,uu cá- nęní.*) stecnę na príslušná místa do kuili}- Rehoi-ské Strázce a širitel vír}- bdęl nad pokladem viadęn. Zdá se, ze sv. Rehoi- prijal pouze nauky zjevné rozzehuje pochodeń víry ve devęt zvláštních praefac; v rt.tkopisech uvádí vzdálených- krajinách, pohrízených v tem- se jich však bud ve zvláštních dodatcích nostech a stínu smrti, a predce pri tom męl anebo pri jednotlivých svátcích pocet vclnti casu pecovati o oslavu sluzeb 13ozícli, cvice znacný. Neménę cetné jsou Uenedilzce, pű- osobnę: malé zácky zpęvu církevnímu. 13y10 vodnę v Reliorské liturgii se nevyskytu- by sl:utecnou rozl:oší sledovati všestrannou jící, které pred Communio nad lidem se cinnost slavného pontifilzátu jclio, kdyby ne- modlily, jako az dosud se dęje dle missálu kladl nám liranice úcel vykazující nám jen rímského ve mši snubní. V zehnáních tęchto jediné pole — posvátnou bohosluzbu. jai pol:lad hlubokých myšlének o slavených Nejvętší péci vęnoval papez Rehoi Velká= svátcích a tajemstvích. oslavę vei-ejných sluzeb 13o2ícli, ato clvojíul smc:reui, obradním a zpęvným. Rád obi-adní, za jalzélio slavná mšc sv. se konala, v dalším pojednáni bude vy- Cinnost jclio platila pi-cdevším kniliám lícen. liturgicirym. Zivotopisec jeho, jáhen jali, Po Sacramentariu vęnoval l~elior cinnost praví : »Knihu Gelasianskou o slavení tuše svou A n t i f o n á i- i, zahrnujícím zpęv}- ]z Li- do jednoho svazku vpravil, mnohé vypustiv, troitu, po epištole, ]: Offertoriu a l:u Com- nęco mzdo zmęniv a nęco pripojiv ku ob- unauio. »Za prícinou úchvatného dojmu lí- jasnęní evangelických clánkű ucebních. V ca- bezné hudby,« praví jálien Jan, »usporádal nonu pi-idal slova: »rac kroky naše v po- k velikému uzitku antifonái- (Antiphouarium koji svém ríditi a zpűsobiti, abychom od centonem compilavit).« Výrazy, jichzrivoto- vęcného zatracení vysvobozeni a k stádu pisec uzívá, ukazují, ze Rehoi- zde pi-ede vyvolených tvých pripocteni byli.« vším to, co pohotovę bylo, sbíral, porádal Tak vzniklo Rehoi-ské S a c r a m e n t a- a stejnomęrnę prepracovával. Pripisuje se r i u m, základ nynęjšího missálu rímského, mu téz Responsale. s nímz nejvętší cást modliteb souhlasí. Po- Pri práci této nebyla to pouze slova, lzu cíná obecným rádem mešním, strucnę udá- kterým pi-ihlízel, nýbrz zejména zpęv sám. vajíc posloupný porádek cástí, které se męni; Snášel nápęvy dosud nejvíce uzívané k je- po nęmz následuje canon az k Agnus Dei dnotlivým cástkám liturgickým, opravoval v té podobę, jako az dosud se modlí. Za je, kde rázem více volným a svętským se canonem následuji modlitby męnivé pro je- odchylovaly, uvedl zvláštę na pravou míru dnotlivé doby a svátky roku církevního: metrický a rythmický pohyb v souhlasu kollelcty, selcrety, praeface a postcommuni- s duchem jazyka a rythmické deklamace, ones, jakoz i formuláre pro rűzné ob~ady pi-ipojil dojista i nové nápęvy, veškerý pak bohosluzebné. Pro ostatní mcnivé cásti, epi- poklad upravil dle zásací urczę stanovených štoly, evangelia a ony, které bylo zpívati v zaokrouhlený celek, aby zpev církevni byl sboru, stávalo zvláštních knih. Sloucením dűstojný, vázný a velebná`, jak toho vzne- všech tęchto dęl v jedno vzniknul missál. šená bohosluzba vyzadovala. Svato-Rehorské Sacra:nentarium v pűvodní podobę se však nezachovalo. Rukopisy do- Sv. Rehoi- byl zpęvákem podivuhodným, sud známé odvozuji se z doby, kdy cyclus skladatelem tak neobycejnę nadaným, moc- svátkű a sním i mešních formulárű novými ným a vyu+kajícím, ze dle soudu vrstevníkű rozmnozen jest, a to nazvíce z krajin, kde souvckých z predchűdcű jeho nikdo ho ne- prijati jsou zivlové, kterí pűvodnę nebyli dostihl. Bohatý nápęv prýšti se ze zrídla rímskými. A tak cástecnę obsahem, mno- prímo nevycerpatelného. Plodnost úzasná hem vętší však męrou usporádáním se rűzní. není však bezladuá, nýbrz lzrásou a odmę- Lze dovoditi drűhou cástku, která není Re- reným souladem upravená. Melodie chorální horská, pozdęji k Sacramentariu pripojenou, jest budova soustavná. Hudební myšlénky v ni r, mnohé se zahrnuje, co jiz pred sv. jsou stavebním kamením. Ve strídání se nápę:vných myšlének, v promęnę jejich ja- *) V listech takových ani humor nescházi. Pod- koz i v neustalé novotę zvukű hudebních jáhnu Petrovi piše v cervenci 592 na konci listu: jeví se takové umęní, ze ani moderní hud• »Poslal jsi mi špatného konę a pęt dobrých oslű. bou chorál nebyl predstizen. Kvęt s kvętem Na koni nejsem s to jezditi, jelikoi jest špatný, vine se ve vnaduý vęnec. Jednotlivé vęty na dobrých oslech rovnęi ne, jelikoz jsou osly. Chceš-li mne uspokojiti, pošli, ceho mi lze upo- jsou zaokrouhle.;y, soumęrnę upraveny a spo- tiebiti,. jeny, mistrnę se vyvinujíce a stupńujíce, hu- | ||||
|