|
| ||||
| ||||
|
-22
K vůlí přehledu podáme totéž místo, ale již opravené dim. _ _i---~ - Ky - ri- e e - - li - - - son. Porovnávajíce oba spůsoby, potkáme se s dHve pozoróvanou chybou : brány „dlouhé” tony za přízvučné ; protož důsledně neslyšíme „Kyrie eleison” ale : Ky-bý-rie-c-e-e elcisén ; že to velmi krásně není, asi každý uzná. Přízvučná slabika nejsilněji, ostatní stupmo slaběji se zpívají ; poznačíme-li sílu přízvučnou s 1 a sílu ostatních s 2, 3 a,td. znázorněna bude měna slabik co do síly takto : 1 2 3 2 1 3 Ky - ri - e e - lei - son. Této měny nešetřeno ani v nejmenším, což očitěji vystoupí, znázorníme-li to zase 3 2 1 1 1 2 Ky - ri - e e- lei - son. Oddechových čar používáno co úpiných pornik, čím se slovo ,eleison" rozdrobilo v e a leison ; to jest však velmi nepřirozené. Zlozvykem jest bezdůvodné dloužení posledního zvuku ; poslední skupení zvuků každého starého zpěvu chová „dlouhý” ton, krátkým však vždy jemně skončujeme ; ve zvyku jest zpěv slaběji ukončiti. K vůli tomu „diminuendu” nejsme však oprávněni poslední zvuk prodlužovati ; dříve bych soudil, by onen „dlouhý” ton posledního skupení sloužil diminuendu — krátee at se však skončí. Tedy nikoli : =K k=K=G- ale : —K==G=~_ — pa - - cem pa - - cem. „Credo” zpíváno z počátku něco zvolna, později však přešlo se v pravý pohyb. „Sanctus”, „$enedictus” i ,Agnus" ku spokojenosti přednešeny. Veškeré posud jmenované zpěvy zpívány bez všelikého průvodu jednohlasně ; že působily tak mocně, připočísti hlavně musíme počtu pěvců a z tohoto výsledné síla Příjemná rozmanitost v celek uvedena byla čtyrhlasnými sbory : „0 bono Jesu” (Palaestrina), jež místo graduale patřičného zpíváno, „Per signum crucis” (Dnrante) místo offertoria a „Adoramus te” (Palaestrina), jož dáváno po benedictns ; vložky ty, ačkoli nepříslušné, velmi dobře se podařily. Jak zpěv působil, nechci popisovati ; podotýkám toliko, že vše tak uspořádáno, by se líbilo ; patrný byl však rozdíl mezi podporovanou titěrnými nástroji kostelními hudbou a velebnými bohatostí a vyvinulostí nápěvů vynikajícími zpěvy starými. Že bohatší a „silnější” jsou zpěvy staré, lehce by bylo dokázati ; já prozatím poukazuji jen na rozmanitost závěru ve starých zpěvích. Výkonem tím na novo potvrzeno, jak plané jsou výmluvy mnohých pp. ředitelů kůru, jimiž se opírají opravě chrámové hudby ; •ždyt veškeří sopranisté jak altisté byli mladí studující hudebně nevzdělaní a jak mile zpívali ? Jen více pilnosti a obětavosti, jakéž vyžadujeme od každého umělce a výsledek zajisté nás uspokojí. Avšak čehož vyžadovat od lidí, jež tak vznešené umění považují za — řemeslo ? Já bych zkrátka v jistém ohledu navrhoval „nucené stěhování”. Velkého uznání hodna jest činnost p. ředitele Skulrerského, jenž veškeré přátelé opravy tak milým spůsobem překvapil ; my uctivě jej jen žádati se osmělujeme, b) tento výkon čestný nebyl jediným toho druhu, ale v zápětí měl mnohé ještě slavnější. Lev Janáčelc. Diecěse Kr~lohradecka. Z Poděbrad. Přes všecky obtíže a překážky dostoupili jsme přece ,již tak daleko, že se mohla na Hromnice provozovati Rampisova ,Missa Cmribert" čtverhlasně s průvodem varhan s vložkami „Adoramus” od Fiirstra a „Ave verum” od Schmidta. S výsledkem produkce jsem byl úpině spokojen ; zvláště mně bylo velmi milé, že každé slovo zpěvákům bylo rozumět. Celkem ale chyběla živost v přednášení. Kdybych nestál samoten v působení pro zvelebení hudby a kdyby se nedělalo, co se činí a provozuje proto, jak stojí u Luk. 11, 8., zajisté by u nás již na dosti vysoký stupeň byla dostoupila hudba posvátná. Jest to bolestné •19talo se ,již, jelikož podobná produkce dne 21,února se opakovala, a jak se doslých&, každého městce nejméně jednou opakovati se bude. Pozn. red. | ||||
|