|
| ||||
| ||||
|
spolecný zivot nápodobený dle vzoru rehol- dárce a ucitel zpęvu chorálního jest našim
ního. Malí zpęváckové jsou v útlém mládí ucitelem, našim vzorem, našim svętleni. do ústavu prijímáni a vedle zpęvu potreb- Stávalo škol pęveckých jiz pred ním, on n~ rn vędám vyucováni. Kdyz povyrostli, však zrízením nové školy pęvecké velko- bývali svęcením prijímáni do stavu duchov- lcpęji prekonal veškerou minulost, pojistiv ního. Schopnęjší bývali vi-adováni do dru- a zabezpeciv takto vęcné trvání zpęvu svého ziny papezské, postupujíce od llodnosti chorálního. k llodnosti. Predstaveným školy pęvecké dostávaio se záhy znamenitých hodností. Dűlezitost ústavu takového nejlépe se »Schola cantorum« vydala církvi mnohého objevuje, uvázíme-li úkol, jaký škole byl papeze, mnohý ze zpęváckű sboru pęveckého vykázán pri bohosluzbę. Vclepoutavý dosedl na trűn knízete apoštolského. V mládí jest obraz, jaký vedle nejstarších pramenű slavicím liláskem pęl chválu Hospodinovu, od 6. do 8. století o bohosluzbę se vypisuje. v stárí mocnou berlou spravoval království 11. Ambroz Kienle zivę namaloval obrázek Bozí po celém okrsku svęta. Sladký zpęv liturgický o zpívané mši Rehore Velkého obrovsky zmohutnęl v mocný hlas, jehoz v VI. rocníku casopisu »Studien und Mit- ozvęna znęla všemi koncinami zemę. theilungen aus dem Benediktiner- und dem A. kdo byl ucitelem té školy malých Cistercienser-Orden« (str. 40-61), který pęvcű? Zakladatel sám, jehoz ruka spravo- tuto strucnę se podává. vala svęt. Zpęv bohosluzebn<~ tolik mu platil, V ctihodné Marianské basilice hímské, ze rídil si jej sám. 'Livotopisec jeho, jáhen jiz dostalo se názvu »Vętší«, shromázdęno Jan, praví: »V budovę (školní) sousedící jest na hod Bozí velkonocní r. 600 veškeré s patriarchálním -palácem Lateránským duchovenstvo, ocekávající v choru pána chová se az po dnešní den (v devátém apoštolského (Apostolicus), papeze 1Zehore L, století) loze, na kterém pri vyucování Velkého. (S t a t i o.) Bezcetní zástupové valí zpęvu odpocíval a metla, kterou dętem se k basilice; vzdyt hod velikonocní jest prozíval, jakoz i autentický exemplár anti- dnem, jejz kazdý vęrící pokud mozno slaví fonáre jeho. Byl chorobou tak stizen, ze ne- rád s biskupem svým, prijímaje s rukou niolil na nohou státi, a prece — sám osobnę jeho velikonocní prijímání. Spatrujeme pestré cvicil zpęvu církevnímu. Kdysi skorem po kroje domorodcű i cizých poutníkű do vęc- dva roky s tęzí na veliké svátky povstal na ného męsta zavítavších, vedle latiny slyšíme tri hodiny, aby mši svatou slouzil; tak vel- i ménę lahodné nárecí longobardské. Pre- kých bolestí pűsobila mu dna v nohou jeho krocivše prak atria basiliky kolkolem lou- a — prece sám osobnę hochy zpęvu cír- bím obklopeného, umýváme si zde s ostat- kevnímu vyucoval. Nemoha na nohou státi, ními ruce v kašnę uprostred predsínę se lezel na dícvnęném lozi svém ve škole La- vyskytující. Pozorujeme, ze vęrící nesou teránské a cvicil — chorálu. Bratrí Cy- malou láhvicku s vínem a oplatek (hostii) rillisté ! Svatý papez, veliký zákonodárce v bílém plátnę. Prinášejí dary, které pri zpęvu chorálního, jest naší hvęzdou, našim slavné mši svaté mají se obętovati a kon- ideálem. Nejvyšší úrad knęzský na zemi mu sekrovati. Pripravování oplatkű vlastníma v té práci nebránil. Ruka, kterou otęze rukama kladou si zbozní krestané za velikou svęta pevnę drzel, útlým zpęváckűm udávala cest. vinitý pohyb bohatých jubilac sladkého Vstoupili jsme jedním ze trí portálű do chorálu. Chorý a tęzkým neduhem sklícený b a s i l i k y. Tęzké opony zastírají vchod. námęstek Krista Pána neobtęzoval si s loze Okna jsou zastrena calouny. Tisíce svící a svého peclivę cviciti, tríbiti a pripravovati lamp jasnę osvętlují vnitrek basiliky. Jsme zpęvy, které zaznívati męly pH svatosvat5ch v síni, kde prirozené svętlo ustupuje. jak tajemstvích Beránkových, pri divupiné obęti klidnę, jak velebnę a posvátnę pne se do- zákona nového, a nám, prostým a nehod- jemná tato súi! V architekture její po- ným sluhűm Pánc, nám, vychovatelűm útlé hrouzen jest klid nábozenský jako rozjí- mhdeze, nám muzűm silným a zdravým mání. Bohaté zlato, hluboké, mohutné tóny męla by se zzeleti práce, která nás povznáší barev, jimiz malována jest, uchvacují duši, na spolupracovníky andęlű prozpęvujících naladuj ícc ji k mocným dojműm, jakých bez ustání chvály pred tvárí Hospodina zde posvátná boliosliÚba buditi má. Váznę všehomíra! Není-li prední chloubou povolání a slavnostnę pozdravují nás s vysokých našeho, ze smíme s andęly a svętci závoditi stęn obrazy posvátné. Se zlaté mosaiky v oslavę Pána nebes a zemę? Ze jsme v apsidę velebnę zárí obraz Krista Vítęzitele spolucinitely pri tak vznešených tajemstvícli? na trűnu s knihou zivota v rukou. Skvostné VelilcN~ svętec, svatý Rchor, slavný zákono- calouny rozpínají se po stęnách a mezi slou- | ||||
|