|
| ||||
| ||||
|
— 16 —
svatebni a jiuá veseli ; se zpęvem ku udateuslvi a dű- stenecké. A rozširuváni takovýchto pisni napomáhati vęre povzbuzujicím chodívali predkové naši do boje mají zvláštę >,Jednoty Cyrillské,,~ casto nerovného, a jiz tento pouhý zpęv ceskj ch Uo- To' ten krásný a cíűleiitý úcel »Jednot Cyrillských,, jovuíkű, její zdatnę podporovaly feny ceské, zastrašil V »Jednotách Cyrillských« nacviceny a nauceny býti castokráte voje neprátelské tak, ze nedockavše ani mají písnę opravdu zUoiné, mravné a vlastcucckc, aby vuju ceských, úprkem ze zemi našich utikali. Nebytu z ubci a národa vytlaceny byly písnę niccmué. „jcduo- ni jediné rodiny ceské, ve které by zpęv nebyl býval tami Cyrillskýuti« má v národę utvrzena býti vira milý ni denním zamęstnáním. v Buha, ušlechtcu mrav a povzbuzeno vlastenectvi. Necerni i ranní modlitby provázeny bývaly zpęvem; Kdoz jest nyní, kdoby ještę puchybuval u dűle- pri práci misto nyní obvyklého láteiení zpíváno. ICHIOsti »Jednot Cyrillských«? Byl-li Uyvšak nękdo, tak Obzvláštę pak vynikaly zpęvnosti v kazdé rodinę to nesmí býti nikdo z nás Cyrillistű; nebol kdo po- ltuspuciynę, které se zpęvem vstávaly a lehaly. chybuje, nevęrí, a kdo nevęrí, ten nekoná svj•ch po- Ejhle, tak rozšíren, tak vkoienęn byl zpęv v ná- vinnosti a jest kaidé »Jednotę« více kc škodę, nez-li rudę našem milém. lc uzitku. Aby pak kazdý z uás pravým byl Cyrillistuu, Zpęvem povzUuzuvali se predkové naši ]: úctę který by vskutku zboiuę, mravnę a vlastenecky nejen Nejvyššího ; zpęvem rozpalovali v sobę dűvęra a po- sám ríul zpíval, nýbrz i písnę takuvé rozširoval, jest tirali neprátely; zpęvem oslazovali si všechny strasti nevyhnutelnę treba, by kazdý z nás nadchnut a pro- i slastí zivota vezdejšího. A jak to vypadá u nás nyní niknut byl: t, opravdovou zbozností, 2, cudnou mrav- se zpęvem, který jest nejvzácnęjši dar Bozí? 0 zel, nustí a g, pravým vlastenectvim. dvakráte iel Bohu — smutnę. Do chrámű a prű- Bude-li kazdý z nás vlastnostmi tcrnito ozbrojen, v~udű vloudily se místo krásných, prekrásných starých pak műzeme pevnę dűvęrovati, ze jednoty naše jistę zpęvű ceských písnicky ledabylé ba az svętácké, alid dosáhnou cíle svého. Pak zajisté v dubę ncdloulié — ó kéz se jiz pozná — libuje si v nich; v rodinách rozšírí se mezi lidem písnę v skutku dobré, kteréz pak untlknul zpęv dokona. A jakými písnęmi baví a uU- prorazí si cestu i do rodin našich, tak ie opęt prav- vcseluji se mladí i stai'í za dnű našich ? Trudno divým se stane staré porekadlo : »Ii d e S 1 o v a u k a a bolno jest zajisté o této vęci mluviti; nebol ne ná- tam zpęv«, rodní, ne vlastenecké, uýbri blbé a oplzlé písnę, které A tomuto výsledku »Jednot Cyrillských,, volám od zpustlých a nemravných kramárű dychtivę kupuvány ze srdee: »Na zdar!« U,vaji, vyrinuji se mocí turí z hrdel starých i mla- dých, otravujíce všechen smysl pro cudnost a mrav TvaroZna. (C y r i 11 s l: á j e d n u t a.) Pied a dusíce ]cazdý cit vlastenecký, 0, kam tu spęjeme? rukem sestoupilo se asi zo clenű v jednotu, jejíi Smutná odpovęd zní: »Potrvá-li stav tento preialostný úcelem bylo, pęstovati písnę a hudbu kostelní. Pisnę i na dále, spęjeme do záhuby mravní i národní«. kostelni zpivá zde lid velmi krásnę. Puuę.adz však Nebol národ, který nezná aneb vzdává se nu•avű a jiz nękolik let nebytu ve zdejším chrámę zpęvu ahudby cudnosti, který prestává v pravdę a v duchu chváliti kostelní, jaká se o svátcích konává, bytu hlavním Tvűrce svého, který nectí vlastenectví, prestává býti úcelem naší jednoty, hledęti si mší, u4értorií, pange národem a hrobari jeho, kteríz jsou všichni zne- linqua atd. Cvicenu pilnę. a za krátko provozovány mravnęlci, neznabozi a nevlastenci mohou pal: — ale krátké mše jednohlasné s prúvudem varhan. pozdę — na hrobę národa oplakávati nęlcdejši Pozdęji nacviceny trojhlasné mše s prűvudem ma- slávu jeho. léhu orchestru. Konecnę nacvicili jsme jii ctyrhtasuuu Odstrašující piíklad záhuby národní máme na mši pro smíšené hlasy od Mulitura s varhanami, l:íntanech. Bylit kímané jednou nejmocncjšínt národem, a Zanglovou mši s orchestrem a ctyrhlasuou litanii. Takmíle ale pocali oplzlými písnęmi kaziti nu-av Offertoria, gradualia, pange a j., byla zpiváua pu- a vlastenectvi své, pocala slábnouti i síla jejich, az nejvice ctyrhlasnę s varhanami. úpinę zanikli, postoupivše mista národűm jiným. Po novém ruce, vyzváni byvše vd, p, taráiem, ph- My však chceme, my si prejeme, aby národ náš hlásili se k naši jednotę narazí clenové, tak ze pocet nezahynul, nýbrz aby lil, zil v síle jaré, nezdolné po jich ze 20 postoűpil na 6o. Všichni ti jsou clenové casy vęcné. Opravdové-li toto prání naše, pak nám cinní; prispívajících dosud netrsáme. nezbývá, nez abychom se všichni piicinili, aby mrav Pii tak znecuém poctu clenű nastává nová práce, a cudnost, víra v Boha a pravá láska k nęmu a cinné a tu teprv takrka »Jednota Cyríllská ve Tvaroiué« vlastenectví zastkvęly se opęt v národę našem. v zivot vstupuje, jelikui jsme z pocátku stanov schvá- A to se stane nejsnáze a nejdríve, rozšíiiinc-li lených nemęli, v obcích a tím v národę písnę zboiné, mravné, vla- Iosef Kozli, ucitel. o B S A H : Jednotátu Cyrillak~ nt. -- I, Škola svatého Rehore. -- Ubecn:i jednota Cyrillskai. Cechy. Arcidiecése Yraáaká. Kr. Vinohrady. - Diecése Litomęrická. Loucky. Rejęice. Diec se Budęjovická. Cetvovtce. Tábor. - Mot•ava. Di- eeése Brnęnská. Bohuńov. S:imcE n. O. Horni ;tcp.mov, Tcarorna. S hudební prílohou císlo 1. Nákladem vydavatelovým. — Knihtiskárna Politiky v Praze. | ||||
|