|
| ||||
| ||||
|
— IS —
O staroklasické hudbę v Polsce. Sdęluje K. Konrád. Podavše zprávu o dűlezitém díle » Monu- test evangelia sv. Matouše pri procesí o nlenta Musices sacrae in Polonia« slíbili jsme, Bozím Tęle, slozený pro jeden hlas a pro- ze vrátíme se k jeho predmluvę, jez polským vázející sbor ctyrlllasný. Rovná se cenou a francouzským jazykem podává strucný nejprednęjs"ím skladbám té doby, nevyjí- dęjepisný nákres o církevní hudbę v Polsce. majíc ani nejslavnęjšího Josquiva de I'rcs. Objevujet nám tento nákres pravý stav téze V cele slavných skladatelű téhoz vęku stojí hudby, jako nikdy ještę podán nebyl a do- »otec polské hudby«, ucený profesor svędcuje, coz jindy jsme o ní jiz napovę- kralcovslcé akademie a farár s i n o c k : S e- dęli,) jak slavnę totiz a bohatou męrou b a s t i a n z F e l š t ý nu. Jeho zivotopisec vyvíjela se polská hudba kostelní az do Janocký praví o nęm : »Primus omnium XVIII. století. Vychází z toho na jevo, ze musicem docere Cracoviae cocpit.«1) Zű- docela Iicllý je stesk hudebníkű nęmeckých, stavil po sobę dílo »Opusculum musices« ze »Polska nemęla hudby.« Však ani fran- z r. 1519, jehoz prvá cást v sobę zavírá couzský, jinak dűkladný dęjepisec hudební dűkladnou nauku o zpęvu chorálném (» Mu- Fetis neznal vice, nezli zaltár Go.núlky a sica choralis«), druhá strucnou nauku o•teli- komposice Dlugoraja na loutnu, a nęmectí dejší slozité notaci mensurálné. Na zádost historikové mluví leda o zahranicné hudbę, krále Zykmunta I. vydal Felsztynski (talc prebývající na dvore králú polských, hluboké se obycejnę nazývá) r. 1522 v Krakovę mlcení zachovávajíce o polské. Toliko náš »Aliquot hymui ecclesiastici vario melodia- Ambros ve Vídni męl mnoho látky sebráno rum genere editi« etc. Cenou hudební ne- k dęjinám této hudby, však smrt jeho dílo rovnají se sice soucasným skladbám Nizo- prekazila. Coz divu, ze cizí spisovatelé ne- zemcanű Gomberta a j., však presvędcujeme znali tęchto dęjin; neznalit jich úpinę ani se z nich, ze F. byl vzdęlaný hudebník do- Poláci sami, procez podnes nemají zvlášt- brého vkusu a dűkladné znalosti koutra- ního úpiného díla o polské hudbę, ani skla- punlcticicé. Jeho ctyrhlasná skladba »Felix deb starých mistrű polských. es s. Virgo 1\L« hluboko dojímá. Jest to I soudí Dr. SurzS-Iíski, ze jiz v XV. hudba jako z jinélio svęta, jejíz tajemná vęku musela býti nauka hudební theorie krása odlcrývá se teprve, slyšeli-li jsme jí v Polsce velmi vyvinuta, z toho, ze j i n d r. nękolikrát.« Falštynského lze nazvati pol- F i n k, dvorský kapelník krále Jana Olbrachta, ským Goudimelem ; neb jak tento byl v Krakovę vzdęlaný, obdivem napinil celou ucitelem Palaestriny a piivodccm školy Evropu svými skladbami. J. Ambros soudí rímské, vychoval i F. dva velké skladatele, •r. toho''-), ze Polska męla jiz v YV. vęku Martina Leopolitu a Václ. Sanlo- statné mistry kontrapunktu. O rozvoj tohoto tulslcého, zakladatele školy polslc é. umęní pricinili se králové polští z domu Martin ze Lvova, obecnę Leopolita Jagéllonűv. Tak souditi műzeme z toho, co zvaný , Uyl dvorským varhaníkem krále dí I lerman Fink, vnuk Jindrichűv : »Bűh Zykmunta Augusta. Hlavním dílem jeho chce, by králové i hudbu obdarili touz byly »zpęvy církve Icatolielcé na celý rok ochranou, jako ostatní urny, v cemz velkou církevní.« Sladké a •rpcvné jeho melodie slávu męli a mají králové polští.« O dędu prevýšily, jak dí Starowolski, vše co dosud svém Jindrichovi pak praví : »H. Fink, jenz v Polsce slyšáno. L. byl spolu básníkem a v mladosti své vzdęlal se v Polsce a vysoce mnoho testű do svých písní sám slozil- vázen byl od krále, zűstavil melodie, svęd- jeho chorálné zpęvy ríkaly se dlouliá lety cící o velké sbęhlosti v umęní skladatelském.« pri procesích velikonocních. Byl to mistr Mimo mnoho znamenitých hymnű a písní bohulibý, jenz vroucnę miloval svého patrona, kostelních zachovala se trojhlasná mše jeho, sv. Martina, na jehoz poctu slozil verše jiz vydal O. Kade.3) s melodiemi. V archivu vavelském zűstaly Jediný známý zbytek vicelllasných slcla- po nęm tri rukopisné mše velké pro pęt deU z XV. vęku obsahuje se v cenném hlasű, pravá to arcidila slohu ;i capella, kancionále Goslavskéllo z r. 1459. Jest to z nichz »missa paschalis« nepochybnę prední ') Obzvláštę v pojednání: »Iiollegium RorQtystów místo v dęjinách kostelní hudby v Polsce w Krakowie« ve »Slovanském Sburníku- 1885 bude drzeti. c. S. a 6. Václav Szamotulski (Schamotulinus) na- =) Gesch. d. Musik III, 377• Leil,zig r88r. a) Dr. Ambros, l;esch, d, Musik V, 247• 1) JanOCiana, tom I, S. 29, | ||||
|