|
| ||||
| ||||
|
katolickou posvátnou
Cechách, na 1 zároveń Jednoty Cyrillské. lavatel a redaktor I. Škola svatého Rehore. Podává I. J. Lelt)cer. (Pokracování.) Dva jáhnové podávají pánu apoštol- kde podjáhen uctivę ji prijímá a na oltár skému ruce k nestoupení. Jakmile byl in- klade. U papeze v sakristii zűstali pod- censován, krácí prűvod sporádaný ke chrá- jáhnové regionární, z nichz jeden na planetę mu, duchovenstvo vcele; k uvedeným jiz drzí pallium a zlaté jehlice mezi oblékáním, alcolutűm pridruzují se advokáté, kterí jsou pak primicerius, secundicerius, primiceriové stavu svętského. defensorű a notárű okresních. Podjáhnové Yrišed do chrámu nevchází apostolicus oblékají papeze ke mši svaté. Tonsurovaný hned do choru, nýbrz vstupuje veden jsa komorník podává jim roucha prostrednictvím (sustentatus) obęma jáhny do s e c r e t a r i a ostiáre. Albu (linum), cingulum, pak amict (sakristie). (anagolaium), plátęnou a velkou dalmatiku Krácí po délce strední lodi prostredkem a posléze planetu. Úkolem primiceriovým shromázdęného lidu vęrícího, který klece a secundicierovým jest upravování rouch, prijímá uctivę pozehnání papezské. aby rádnę piilehaly. Konecnę pripeviiuje jáhen nebo podjáhen ku vyzvání papezovu Pán apoštolský jest postavy prostrední. pallium zlatými jehlicemi na planetu, ustu- Tvár výrazu milostného a dűvęru vzbuzují- puje pak za úklony prose o por".ehnání, je- cího zastínęna jest velebou blízicího se úkonu hoz se mu dostává slovy : pSalvet nos Do- posvátného. Nemá ani zaokrouhlených tahű minus«. Po skonceném oblékání jde pod- otce svého Gordiana, ani podlouhlé tváre jáhen, nesa mappulu papezovu na planetę, matky Silvie. Vous temnę plavý jest jako címz vyslancem a pinomocníkem jeho býti u otce krátký. Ctihodná šíje jest lysá; pouze se jeví, pred dvére a volá: vSchola«. Hned nad celem dva rídké prameny, podobné objevuje se ctvrtý školy jako posel primi- jazyku, který o letnicích nad predchűdcem ceriűv s odpovędí; »Adsum l« a na otázku : jeho se objevil. Corona cili tonsura jest >>Quis psaltet?« jak dluzno, odpovídá. S tím velká. Ušlechtilé, vysoké klenuté celo vchází podjáhen lc papezi, podává mu s úklo- znací mocného ducha, který je ozivuje. (Ioan. nou mappulu a oznamuje: »Servi Domini Diac. Vita IV. 84.) mei, talis subdiaconus regionarius leget llospęv do secretaria, usadil se aposto- Apostolum (epištolu) et talis de schola c a n- licus na stolici. Sedm jáhnű pozdravuje t a b i t (Graduale).« Na tom nesmí nyní ni- úklonou a opouští sakristii, aby venku odęv ceho více se męniti, sic by arciparafonista, svűj (planety) za roucha k bohosluzbę urcená který tak oznámil, byl na j istou dobu s úradu vymęnili (mutant vestimcnta). Ten, jemuz sesazen. Vrací se mezi tím ku škole a pri- zpívati jest evangelium, chápe se knihy, se náší nácelníku školy s úklonou rozkaz: svolením arcijáhnovým rozpecetuje ji a otvírá »Domine, jubete.« Podjáhen pak ceká po- knihu evangelia, kterou dva akoluté na svých blíze pána apoštolského na pokynuti, ze planetách drzí. Jeden z nich nese ji na své bohosluzba pocíná. K danému znamení jde planetę za podjáhnem kráceje do choru, opętnę a volá: » Accendite!« chápe se zlaté | ||||
|