|
| ||||
| ||||
|
— 34 —
leka jest ještę cesta poutnikű cyrillských mnoho predsudkű a málo jest tęch, kterí do zaslíbené zemę, ba do ráje církevního se dali o ní pouciti tak, ze nepadlo símę zpęvu. Műze škoditi jim takový rozhled dobré na skálu, neb mezi trní, nýbrz v pűdu s výšin, posavade dobytých? — dobrou, vydávajíc stonásobný uzitek. Za to ItInoho jiz se u nás napsalo a namluvilo nemálo jest tęch, kterí bud zjevnę nebo o potrebę kostelní hudby (v širším smyslu'), taj nc postavili se proti reformę. Proto v té mnoho nápravy u vęci této jiz i docíleno. vęci jiz nestací zűstaviti vše dobré vűli a A prece toho posavad velmi málo jest, tak snaze jednotlivcű, byt i sebe mocuęjšíul málo, ze bych nejradęji rekl, ze dospęli vlivem vládli, alebrz t r e b a j e s t ú r e d n ę jsme na této pouti sotva k hore Sinai. nakazovati reformu a ukládati za po- Trudí se nmozí o reformu tu, však zákono- vinnost, co bez toho jest povinností riditelű dárství s hűry u vęci té ještę se jim nedo- kűrű a správcű kostelních. Dokavad k tomu stalo. A az ho budou míti, aj jak mnoho se neprikrocí, ochromne a zmalátní náprava trudű a prací pak teprve nastane, aby ta pouze privátní, aneb ji zkazený vkus hu- zlatá i nezlatá telátka byla potrena a Bűh dební, ješitnost, nahnilé pohodlí, závist, rev- oslaven byl zpęvem v duchu a v pravdę nivost, pýcha a jiné nekalé býlí prekazí. církevním! — Rozhlédnęme se jen s po- Hlavní predsudek, jenz o reformę podnes svátného Ripu po zírných vlastech Cecho- panuje a tuším hlavní jest prekázkou obec- vých a secteme všecky cyrillské jednoty, ného zavedení a rozšírení povinné nápravy kostely, a kűry, kde jiz náprava ovládla bud jest, ze se neumí neb nechce rozeznávati mezi zcela nebo z cásti na trűnę, jenz jí po hudbou náb ozen sko u a hudbou li tur- právu bozském i lidském nálezí. Dejme na g i c k o u, mezi kostelem a divadlem, mezi ta místa krízek a pohlédnęme pak na ostatní oltárem a koncertním podiem, m e z i z á- dędiny a kostely zemí koruny svatová- bavou a modlitbou. A jak valnę jest clavské. Aj kolik tu ještę shledáme kűrű i u nás ještę podnes tento hrubý predsudek kostelních, jez bud pranic reformy neznají, rozšíren! A prece neműze býti ni nejmenší neb alespoń jí neprovádęjí! Seznáme na pochybnosti o tom, ze existuje zvláštní této církevní mapę bez zertu saharskou pu- hudba liturgická, jez nálezí k bohosluzbę stinu, v níz kostely s reformovanými kűry katolické, jiz církev katolická od kolébky objeví se nám toliko jako oasy, jako utę- své stále męla i má, aniz bylo kdy doby, šené útulky ducha zbozného, ostatní pouští v níz by církev nebyla o její neporušené zle týraného a zemdleného. Ci nikoliv? Pal: zachování, a treba-li bylo, i o její nápravu a prosím laskavé ctenáre, by spocítali pomocí ocistęní péci męla. 111c téz pochybnosti diecésních katalogű všecky kűry kostelní neműre býti ani o tom, ze jest podstatný v Cechách, na Moravę a Slezsku a vedle rozdíl mezi liturgickou a neliturgickou, treba toho císla polozili stovku (87 jednoty + jinak i nábozenskou hudbou, jal:ouz jest ku nękolik kűrű bez jednot) tęch kűrű, kde jiz pr. Dvorákovo uStabat mater«, nebo Berli- bílý den jest, neb aspoń svítati pocíná re- ozovo »Rekviem«. To dobre cítil také mistr forma. Verdi. Proto kdyz provedeno bylo jeho Bezdęcnę vtírá se nám tu otázka : Cím rekviem v milánském domę k uctęní pa- to? Jedná se v té prícinę toliko o nęjakou mátky slavného básníka A1. Manzoniho, ce- umęleckou libűstku? Ci nedbají správcové stoval s ním pak po svętę, a b y n i k o l i duchovní? ci vyšší úradové? Vlozme ruku snad v kostelích, alebrz v koncert- všichni na srdce avyznejme: Kdyby kazdý ních síních Paríze, Londýna a Vídnę vyznal »mea culpa«, zajisté ta sahara by se predvádęl je t é os a d ę, pro níz v pravdę rychle cetnými oasam i vypinila i pozne- bylo psáno, jíz i bylo vęnováno, totiz li u- náhla v zírné nivy promęnila. O tom není dební.3) pochybnosti. Avšak vedle toho jest nám i doloziti, ze bohuzel i dnes ještę právę tak, V cem tedy zálezí podstatný rozdíl mezi jako na pocátku reformy u nás panuje o ní hudbou liturgickou a neliturgickou, t. j. mezi hudbou, jez nálezí ku katolické bohosluzbę ') Mnoho jest u nás hudebníkű, kterí, jakmile slyší a hudbou, jez k ní nenálezí ? Na to mohli slovo h u d b a, na nic jiného nemysli, nez-li na bychom zkrátka odpovędęti, ze ta, jez úpinę hru nástrojnou, nepamatujíce, ie právé h l a s i v k y souhlasí s liturgickými predpisy o zpęvu v krku lidském jsou nejdokonalejším nástrojem hudebným. I to svędcí o nemalém úpadu zpęv- bohosluzebném. Pravím »o z p ę v u«; neb ného umęní u nás; neb kolik jest tęch pęvcű, jiz hudba nástrojná vyjma hru na var- pamatují na to, ze treba jest i na tento ná- hany nikdy není liturgická. »Litur- stroj nejprve uciti se hráti? 2) Dle výkazu »Cyrillau r. 1886 c. 3., kdez nejsou s) Hanslick »Musikalische Staliunen,« 13erlin t88o ale všecky jednuty zahrnuty, (S. 7, 8, 12.) Dr, Jungmann, Aestetik, S. 835. | ||||
|