|
| ||||
| ||||
|
— 36 —
nemá-li celá budova víry sv. poboriti se, az jedenáctekrát opakoval. Ponęvadz pak tak i Credo mešní tvorí nedílný celek a opakoval v nęm melodii Kyric, tento text nelze proto z nęho ani slova vypustiti. Toto ale nechtęl se mu k ní vzdy dobre podati, Credo prijala církev do mše sv. v V. vęku, prestavil a zmęnil si jej podle potreby : »da lady na východę rozséváno a rozšírováno pacem, nobis da pacem« a p. nebezpecných bludű o Bozství Kristovę. b) Vizme nyní, jaká jest u m c l e c k á Proto nevybrala církev krátké apoštolské c e n a jeho skladby, zvláštę jaké jsou m e- vyznání, alebrz nicejsko - carillradské z let lodie jeho mše. Pri kritickém rozboru ko- 325 a 381, ponęvadz v nęm nauka o Bozství stelní skladby hudební treba jest prihlízeti Kristovę a o vy'•chodu Ducha sv. obšírnęji l; dvęma vęcem: zda vyhovuje theorii Hu- a výraznęji se vypovídá, nez v apoštolském dební a zda-li slozena jest podle piedpisű vyznání. A z toho tak dűlezitého symbolu a v duchu církve. Mše Fiihrerova ni v je- kolik ponechal Fiilirer ? Toliko slova : »Pa dnom ni v druhém ohledu nevyhovuje a treui« a2 »terrae .. . et in . .. Dominum kritiky nesnese. Theorie hudebná toho vy- Jesum Christum . . . qui propter nos ho- máhá, by melodie byla originalná, pękná, mines . . . descendit de coelis. Et incar- by męla jistý rytmus, aby byla zpęvná, natus est« az »homo flctus est . . . Et re- nikoli monotonní, aniz męla násilných sko- surrexit tertia die . . . (!) Et in Spiritum s. kűv. Ale zda mozno mysliti si chatrnęjší llominum . . . Et exspecto« az »saeculi. melodie, nezli na radostná slova »Osanna Amen, amen, amen, amen, amen, amen«(!)6) etc.« tuto melodii Fűhrerovu ? Ejhle, tot: vyznání víry katolické podle F iih- rera! Netoliko ze kratší jest ještę nez apoštolské, lec ani nezavírá v sobę nejzá- vaznęjších clánkű víry, na pr. ze Kristus umrel na krízi, ze Duch sv. od Otce i od tu - a. O - sanna in ex - cel - sis. Syna vychází, ze vęríme v jednu sv. kato- lickou a apoštolskou církev a j. Za to klade Kolikrát uzívá Fiihrer skoku velké sexty, »amen« do konce šestkrát. Avšak sv. shro- jez v klasické hudbę kostelní se zakazuje.10) mázdęní obradű (congregatio rituum) pod Mimo to jsou jeho melodie tak triviálné, c. 3. z r. 1 S 17 prikázalo výslovnę : »hitegre tak všední, ze i na nejobycejnęjších ariích intelligibili voce Symbolum decantetur, « 71 svętských zádá se více originálnosti. Nej- nudnęjší jest tato melodie v Benedictus: S takovoutéz libovűlí osekal Fiihrer takél andęlský chvalozpęv »Sanctus.« Skompo- noval to slovo jen jednou, zűstaviv ostatek andęlűm, kterí nepochybnę lépe umęjí Nej- svęt. Trojici v nebi uctíti, volajíce: »Svatý, be - ne - di - ctus, be - ne- svatý, svatý Pán Bűh zástupű« a d., jak vidęl a slyšel prorok Isaiáš.$) Papez Sergius (+ 701) zavedl obycej zpívati »A g n u s D e i« pri lámání sv. hostie. di-ctus, qui ve - nit in no - mi-ne Ku konci pak XI. století zacalo se opako- vati »Agnus llei« trikrát a místo ti•etího »miserere nobis« dodalo se »dona nobis pacem« za prícinou protivenství, jez tehdy strojeno církvi. Církev prijala pak tento Do - mi - ni, qui ve - nit in obycej do své liturgie mešní, a nikomu není tudíz volno jej męniti. Však co staral se Fiilirer o predpisy církevní ! <') Jako v jiných cástech, také v »Agnus no - mi-ne Do - mi - ui etc. Dei« slova libovolnę vynechal, jiná do nudy opakoval, a co horší, liturgická slova í pre- »Takových melodií«, vece Witt, t t) »lze kroutil, vynechav druhé »Agnus Dei, q. t. hojnę slyšeti v pivnicích a v »Gesangver- pec. m.,« a místo nęho »dona nobis pacem« einech.« Treba pod ní poloziti toliko ob- vyklý prűvod k tanci a budeme míti pro- R) Vytei;kovaná místa znai:í vynechaná slova. stou, triviální polkumazurku. Kdyz byl kdysi »Vyznání víry celé bud zpíváno srozumitelným kapelníl; Schrems takovou mši Fiihrcrovu hlasem.« 8) Is. 6, 3. Viz: Bellermann, »I). Contrapunkt,a S. 97. °) Jako leckterý riditel kúru i u nás. ri) »Musica sacraa 1872. c. d. | ||||
|