|
| ||||
| ||||
|
— 37 —
zkoušel, kázal po prezpiváui »Benedictus« jinácli našich, ze staly se takrka evangeliem ihned lilasy sebrati, rka : »Tot lehké a špatné našicli kűrű kostelních. I pochopíme palc, je zbozí; neznám vętší hlouposti.« jak mohl tak zkazený duch a vkus Lec netoliko zásadám theorie hudebné, zavládnouti na našich kűrech, ze ti, kterí alebrz i ducli u církevnímu mše Fiih jím jsou napinęni, ani s to nejsou, by ko- rerova se protiví. Melodie Fiihrerovy jsou stelní skladby presného, zbozného ducha po- docela svętské, ba thcatráhlé, bez vyššího chopili, uznali a ]c nim prilnuli, od ou~ch vzletu, bez nábozného nadšení, vűbec, beze pak s ošklivostí na vzdy se odvrátili. Ba, všech znám.k melodie ryze církevní. Vzo- došlo, zel Bohu, az tak daleko, ze mnozi rem všecli zpęvu katolick cli je zpęv re- dobromyslní krestané i duchovní, ty svętské, horský. Slaadba, jez neprirpiisobuje se zá- sentimentální pocity, jez tato pseudolitur- sadám tolioto zpęvu, cení skladbou ryze gická hudba v nich budila, za city a hnutí Ícostelní. Hlavní známkou zpévu rehorskélio pravé zboznosti, a neladné blouznęní a horo- jest di a to n ik a, t. j. melodie jeho sklá- vání v nich za hnutí a vání Ducha sv, povazují. dají se toliko z tonű diatonické stupnice. Zdaz tímto zpűsobem nemusil privodęn býti A vznešené útvary Palestrinovy, Orlaudovy, zalostný úpadek pravého, ryzího ducha Kr. Borka, Gomólky rovnéz tak jako naše k r e s t a n s k é h o a tím také zivota, jak staroceské zpęvy proto jsou tak velké a obecnę jej nyní se zalem zn.unenáme? Však proto tak svatę clojímaji posluchace, ze jsou znamenáme-li, proc neodstratiujeme korene melodie jejich sloeuy z nejprostších tonű toho zla? proc nedáváme cliuravci zazívati diatonických a zásadnę varují se chroma- pravélio léku? Tęzce na to touzí šlechetný tických postupű. mnich beuronsl: : 13) »Hat doch der Clerus Proto nepatri do kostela skladby s ta- uahezu das 13ewusstsein eingebússt, dass kovýmito frásemi Fűhrerovsl;~`mi: ihm, als dem Vollzieher der Liturgie, auch der Kirchengesang unterstche U. dass dieser vorziigliche Thcil des Neil. Altardienstes nebo: nicht cincm Schwarm voa Professionisten oder Dilettanteu úberlassen werden dúrfe, Christe e - lei - son etc. die einige musikalische Gesetzc kennen, im Uebrigen aber der hl. Liturgie oft mit I íerz und Sinn so Cernc stehen, Nvie der Souf- fleurkasten dem Tabernakel oder der Tanz- Et in car - na - tus est de Spíritu etc. boden der Kirchc Gotte-.« »Und wie haben sich nicht in Folge dessen die unbefugten Taleových melodií povinen jest kazdý Elemente »omnis generis nlusicorum« iu katolický skladatel se vystríhati, jinak mine unseren Kirchen breit getnacht 1« Smutné se s cílem. Fűhrerovi patrnę nešlo o ducha to dędictví josefinského ducha, o nęmz platí poboznosti ve skladbácli kostelních. Ostatnę slova výborného aesthetika Dr. Jungmanna pochopíme snadno, ze Fiihrer nemohl se (l. C. 841.): »\Vo der Keerus in der be- povznésti 1: pochopení a k zamilování kato- zeichneten Weise handelt, da lásst er nicht lické liturgie, aniz jeho skladby ze nemohly nur eines der wirksamsten LtZittel prodchnuty býti duchem milosti Bozí, jezto der religiósen Erzicliung und der k tomu je treba dűkladného vzdęlání kre- Seelsorge un b e n u t zt, sondern er stanského a ještę více mostného a li i l t dem Wo l f e eine Thiir offen, durch bohabojného zivota. Avšak zivot Fiihrerűv welche dieser frűher oder spáter eindringen byl tak pohoršlivý, ze proto pozbyl riditelství NV rd.« Nevazme lehce smutné následky ta- ki1ru katcdrálnílio v Praze, jez pres ctyri kové nedbalosti, alebrz pomýšlejme na pilné léta spravoval. Po dlouhém pak potulování jich odstranęní. Proto pilné probírejte páni po rozlicných krajích ncmeckýclr nuznę do- riditelové kűrű své zásoby hudebnin a po pi• - konal dobrodruzný zivot svűj v jednom špi- kladc Dra. Surzyríshého a Dr. Witta ozna- tále videńském r. 1 S61. Potud Dr. Sur- cujte v »Cyrillu« pseudoliturgické skladby, zyiíski. 1=) aby horeny zla mohly se vymýtiti a hűry NIy pal: Ceši zvláštę zpomeiime nyn'i, naše ocistiti. jak povázlivou męrou b} lí kostelních skladeb Fiihrerových rozšíreno jest po všech kra- III. 12) Pudobuę dokazuje ])r. Witt také o mších J. liay- Licha a neplatna jest obava, ze prísným dena a j„ jak svętského, necirkevního ducha jsou. provádęním této ocisty vyprázdní se rcper- Viz jeho »Dlusica sacra« z r. 1870, IS72, 1875, 1881 a j. 13) Choral u, Liturgie, S. 52. | ||||
|