| ||||
| ||||
— 16 —
na čase, škoda, že o provedení jeho nikdo se dále nestaral. Na kůrech staré nešvary z; - staly nadále a to — obecně. Jestliže mužové v oboru hudebním vzdělaní tu a tam ostrými slovy kárali hudlaření hudby chrámové, duchovenstvo s dosavadní hudbou bylo spokojeno, učitelé pak omlouvali se nedostatečným platem, nedostatkem zpěváků a p. Od těch dob poměry se nezlepšily, nýbrž naopak zhoršily. Páni učitelé, nyfií dobře placeni, skladby hudební neopisují, dítky škohií zpěvu chrámovému namnoze se ne-cvičí, ačkoliv upříti nelze, že i zde vyskytuji se velmi čestné, ač ne četné výminky. Bída ta oškliví se již hudebníkům i lidu, jenž hlasitě nelibost na jevo dává. Ostatně jest stav hudby posvátné v krajinách německých z mnohých příčin smutnéjšf, než v krajinách českých, kde alespoř- lid piným kostelem zpívá, jakkolivěk hudba instrumentální i co do skladeb, i co do provozování na nízkém stupni se nalezá. S radostí uvítali jsme tedy Jednotu Cecilianskou, která měla vyléčiti neduh jmenovaný. Klesající naděje oživila se opět. Nespouštíme se naděje, že přece povolena bude. Prozatím pracujme úsilovně. Dle mého míněni musí reforma započíti : 1. v klerikálních seminářích, 2. v biskupském chrámu stoličném, 3. v klášterních chrámech, 4. ve větších městech diecésních zřízením kůrů literátských, z nichž některé se ještě zachovaly; staré budtež vzkříšeny, nové zřízeny přispěním zádušního jmění netoliko v krajinách českých, nýbrž také v německých. S potěšením zaznamenati sluší, že v semináři litoměřickém horlivý dp. vice-rektor bohoslovce pilně zpěvu chorálnímu vyučuje. Naděje dobrá i na jiných místech kyne. Snad bude doba nová příznivější než starší. Z diecéSC Kralo—Hradcel~~. 7 bi s k. semináře v Hradci Král. Dávno toužené přání stran reformyIhudby církevní mělo konečně jednotou Cecilianskou v zemích koruny České uskutečněno byti. Proto se každý pravý přítel chrámové hudby a zpěvu zaradoval, slyše, že opět půvóduí liturgii katolické tak přiměřený chorál gre.go- rianský v život uváděn býti má. I v zdejším ústavu bohosloveckém horlivou snahouvele- důstojných pp. představených myšlenka reformy lxned se ujala a s chutí pracovat se po- čalo. Jako každá novota — vlastně stará novota — měla i tato svých překážek, které však vytrvalostí samy sebou mizí. Bylo hlavně na pp. zpěvácích zdejšího semeniště, by v oboru tom trvale pracovali, žádných namáhání nešetříce při veškerém jiném nutném za- městnání. Museli míti a mají posud na zřeteli, že na nich jest, by někdy — dá-li Bůh — sami zpěv bohoslužebný zařizovali, sami jiné témuž cvičili, dobře vědouce, že by za ny- nějších školních poměrů, kde učitel — obyčejně bývalý na venku ředitel kůru — není povinen, snad ani ne ochoten ani snad spůsobilý, o zpěv chrámový se starat, — jeden z nejpřednějších prostředků mravně ušlechtujicíclx a mysl k Bohu povznášejícíclx znenálxla zanikl. — Úloze své pp. bohoslovci posud věrně a čestně dostáli; nebol zavedeny jsou již třetí měsíc v seminářském našem chrámu Páné versicule i responsoria —vůbec všechen zpěv jak kněze při oltáři tak i kůru spůsobem gregorianským — věc to v diecési naší snad svého druhu jediná a v jiných chrámech Páně neslýchaní. — Původní pomůckou, než postaráno o jiné, byl v směru tom římský rituál z r. 187jehož přídavek nese nadpis : „De tonis in s. missae sacrificio aliisque functionibus ecclesiasticis observan- dis”, a kdež o nejnutnější zpěv gregorianský pro každého je postaráno. V krátkém čase postaráno veledůstojným ředitelstvím zdejšího bisk. semináře i o jiné pomůcky, jmenovitě jsou to : „Graduale de tempore et de Sanetis”, , Ordinarimn missae sive cantiones missae communes", mše „lesu Redemptor” od Adolfa Kaima, mše „pro trojhlasný mužský chor” od Fr. Nekese, mše „in honorem scti Fr. Yaverii” s průvodem varhan od Fr. Witta, „trojhlasná mše s průvodem varhan” od Jos. Liibmanna, „mauuale breve cantionum ac precum liturgicarum” od Jana Mettenleitera, ,cantus sacrí ad tres vel quatuor voces aequales" od Fr. Witta'); též nás došla „responsoria ad missam” od Jos. Foerstera. Jsouce takto pomůckami zaopatřeni, možno nám v úloze započaté pokračovati, bvt i Jednota Cecilianská pro reformu hudby církevní v zemích koruny svato-Václavské vládou zakázána byla — což jako i jinde i nás skutečně velmi nemile překvapilo. — 7e v oboru jmenovaném neleníme, toho důkazem jest svátek Nejsv. Jmena Ježíš, kdež dávána v našem chrámu Páně sv. Jana Nepom. první mše gregorianská jednohlasná bez průvodu varhan z ,Ordinariuxn missae" a z „Graduale Itomanum”. Mše ta potkavši se s dobrým úspěchem dodá zajisté chuti všem k pokračování na dráze započaté. Jen pilnost železná, jdouc ruku v ruce s příkladnou svorností, domůže se při všech překážkách a ne- libostech jednotlivců velikých úspěchů z nepatrných počátků. Toho si přejeme a nadějeme ') Veškeré jmenované hudebniny objednati lze v kněhkupectví Bedřicha Pusteta v lteznP (Friedrich Pustet in Regensburg—Bayern). | ||||
|