|
| ||||
| ||||
|
Vychází vždy (, 1 Jen fiankované listy
5. každého měsíce. přijímají se. 3 Ruka is redakci za- YPedplatné, U C ~" — ~ E slané nevracejí se. jež činí Dopisy, týkající se s poštovní zásilkou ~L~SOp1~J redasíláay franko za- nacel~ rok napálle ar.*n.zl• li pro katolickou hudbu pasvatnou Fvrlí'arlíně`čh234v1 přijímá pouze na je- v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Reklamace zasílány dnu z těchto dvou dob buďtež do expedice a d m i n i s t r a c e Majitel, vydavatel a redaktor: v knc,hkupectví Mikuláše a Knappa v Karlíně čís. 234. E R D I H A H D / E H H EP,. v Karlíně č. 42. Čisto 4. V Praze, dne S. dubna 1875. Ročník li. Liturbická stránka slavné mše sv. PřednáM E d. Langer v katolické besedě pražské. Ji,>, v m i s s á 111 činí se zmínka o veškerých částkách, které pří slavné mši sv. zpívati sluší, vyjímaje Introitus a Sanctus; Introitus se v tit. AVII. č. 6. pí•cdpokLí(1á. Veškerá dříve uvedená místa, o nichž missál jen příležitostně se zmi iu,io, doplňiijí se z druhého pramene liturgického. C e r e m o n i a l e e p i s c o p o r u m zřetelně uvádí (lib. 1. cap. XXVIII.) částky, které hraním varhan možno nahraditi a jiné, ,jež dhřzuu na kúru bud zpívati aneb recitovati. V knize II. pak roztroušeny jsou rozmanité pozuítmky o zpěvu : v kap. VLIL. č. 30. o Introitu, č. 37. o Kyrie, č. 39. o Gloria, č. 42. o Gradualu, Tractn neb Alleluja, č. 53. o Credo, č. 70. a 71. o I3enedictus, č. 78. o Agens Dei a Communio. Oba pramenové — 11lissale a Ceremoniale episcoporum — zřejmě však poukazují na knihu jinou, kterou Církev zpěvákům do rukou klade, v níž ex professo jedná se o zpěvech mše svaté. Jest to G r a d u a l e lI o m a n u m. Péčí kongregace ritu znovu vydané Graduale praví hned na počátku : „D e I ntroitu, Kyrie eleison et Gloria in eacelsis” v překladu, jak následuje: „Zpěváci nesmějí v kilru počíti Introitus mše, pokud kněz k oltáři nedošel Introitus vždy se říká, kromě mše na bílou sobotu a mše zpívané na vigilii Svatodušní.” lntroitem dodává se slavné mši sv. r,i.zu, kterého Církev dvěma toliko dnám v roce neposkytuje ; vyneehávítním Introitu jedná se tady necírkevně. „Po ukončené antifoně Introitu pokračuje kúr třikrát „Kyrie eleison”, třikrát ,.Christo eleison” a opět t~ikrit „Kyrie eleison.” „Kněz sám počíná jasným hlasem Gloria in excelsis Deo,` načež celý kůr po-kračuje ,la',t in terra pax hotninibus` aneb střídavě s jednotlivými zpěváky zpívá.” „Po ukončené epištole neb lekcí dva zpěváci počínají Gradu al e až k znarné,nku, pak všichni pokračují. Verš Gradualu (druhou větu) zpívají dva zpěváci. Připadá-li ,Alleluja, alleluja` s veršem, první Alleluja zpívá se od dvou zpěváků až k neumč, kůr pak opakuje Alleluja a píipoju,je neuma na prodloužené slabice a. Dva zpěváci intonují verš, kúr pak odpovíd:í,. Po ukončeném verši titéž dva opakují Alleluja`, a kúr přidává jen neunla.” Jednotlivé člúuky Gradualu se zde zcela určitě popisují. Věta první nazývá se prostě Gradualem, druhá gradnálním veršem ; třetí, více samostatná částka, když I)řipadá, jest dvoje Alleluja s veršem a opětné Alleluja. — Způsob, jakým s těmito zpěvy chorálními dle určitých předpisů zacházeti se má, rozumnému skladateli církevaiitna dosti zřejmých poskytuje pokynů, co z chorálu možno učiniti. „Po devítníku vypouští se Alleluja s následujícím veršem a zpívá se T r a c t u s (zpěv táhlý), jehož jednotlivé verše intonují se od dvou s pokračováním veškerého kůru.” Poněvadž v Alleluja ukazuje se rozdíl dob, má se dle požadavku církevního roku ku Gradualu bud připojiti aneb vynechati. „V době velikonoční vypouští se Gradual, na jehož místo přichází A 11 e 1 u j a, alleluja` s veršem, jak dříve řečeno bylo. Následuje ihned jedno ,Alleluja`, které 4 | ||||
|