|
| ||||
| ||||
|
— 53 —
vzdalovaly. Ohlas jejich odrázel se od mi- takové dokonalosti. Jakému rozkvętu krácí strnę malované klenby a vnikal hluboko do vstríc hudba posvátná pri tak vzorné snaze ! útrob srdcí dojmutých. Madonna plzeńská Znamenitý úspęch dluzno pricísti jednak trűnící na hlavním oltári slovutným stavite- výtecnému seradęní predstavenstva jednoty, lem velechrámu Sv. - Vítského zbudovaném, jednak vzorné sjednocenosti veškerých ci- slavná památka vękű minulých, poznala nitelű zpęvných. v hudbę posvátné sourodnou sestru. Musica Tím, ze vcelo jednoty cyrillské postavil sacra podala ruku vznešené architekture ku se muz tak vęhlasný, jakým jest p. JUDr. sńatku pozehnanému. Veškerá osada byla Václav Petál., byl rozkvęt její hned z predu svędkem ideálního zasnoubení. Obrod hudby pojištęn. Rovnęz štastné jest seradęní vý- liturgické byl doI. onán. Vítęzství jest vy- boru, v nęmz úcinkují vesmęs muzové po- dobyto. Staroslavná Plzeń vítala nevęstu volaní a k spolupűsobení nevyhnutelní : co nebeskou. Kazdý z prítomných pozdravoval jednatel zástupce duchovní správy kaplan ji slovy: »Zdráva bud! královno umęn!« senior, dp. František Herold, co reditel muz Plzeń stala se baštou cyrillskou na západę obętovný a vęci dokonale znalý, p. Adolf království ceského. Radost byla obecná. Benýšek, co funkcionári : pp. reditelové a Nejryzejší a nejvętší radost rozhostila správcové škol, co protektor jednoty vys. se v srdci vypravovatelovę. Bylt to den dp. arcidękan Jan Plevka. 6. cervna, den narozenin jelio. Utęšenęjšího Predstavenstvo tak obezretnę slozené dne narozenin dosud neslavil. Nikdo netušil, bylo rukojemstvíui, ze veškerí zivlové hu- jakou radost nevędomky pripravil nnl rodný dební budou ku spolupűsobení zýskáni, coz kraj na prahu padesáté rocnice zivota. skvęle se osvędcilo, zacez sluší slušné díky Cyrillská slavnost plzeńská rovnala se vzdáti velezaslouzilému katechetovi dp. Vá- velkolepostí slavnosti prazské z roku 1873. clavu Lerchovi, ctęným pánűm ucitelűm a Skladatel mlado-boleslavský, nadšený a ve- sl. ucitelkám, proslulému »Hlaholu« se sta- lezaslouzilý zvelebovatel hudby církevní a rostou i reditelem, pp. reditelűm vyššího nácelník cyrillský, skladbou svou se pro- gymnasia reálného a ceské dívcí školy mę- slavil. »Mši Velehradskou« lze právem na- štatlské, kterí studujícím a dívkám ve sboru zvati »mší Plzeńskou.« Skladba jeho pro- úcinkovati dovolili a spolecnou snahu vše- vozována jest vzornę. Také chorál prednášel moznę podporovali. se presnę a váznę. Jest vęru se diviti, ze 1Zeditel jednoty Cyrillské, p. Adolf Be- pri prvním pi•ednášení bylo lze dodęlati se nýšek, vyslouzil si ratolest vavrínovou. 1. Vznik a dęjiny sborű literátűv az do nejvętšího rozšírení jich v XVI. a na pocátku XVII. vęku. (Z Památníku Prazského Hlaholu.) — Sepsal Ferdinand Tadra• (Pokracování) svobodných mistru a kanovníku prazskému, Z listu prachatického vidęti, ze jako Václavovi Albinovi z Helfenburka, kancléri jinde tak i v Prachaticích literáti jiz od sta- svému a synu jeho Tomáši Albinovi z Hel- rodávna bývali, neb Vilém z Rozmberka fenburka, doktorovi práv, aby knihu pro praví : »Protoz my tomu porozumęvše, kte- literáty prachatické zpűsobili, v níz by tyto rak ve všech témęi- království ceského mę- stanovy i ostatní dűlezitęjší vęci zazname- stech od c a s u d á v n í h o to za obycej se nány byly. Sám daroval ihned 10 kop m. zachovává, ze pro cest a slávu bozí a t, d. a slíbil, ze co nejdríve nęjaký vęcný plat kazdou nedęli a kazdý den svátecní všicicni literátűm vykáze. Velilý pergamenový kan- ti, kteríz umęním literním a zpíváním jsou cionál latinský literátű prachatických, který vyuceni ... k zpívání sluzby leše svaté ze se posud zachoval, pochází z r. 1554; po- se scházeti musejí a to ne náhodnę, ale jako dobnę zachovala se i kniha pamętní, v níz právem nęjakým ustanoveným, coz dávný na prvním místę se nachází dotcená výsada obycej schvaluje, ze navedeno jest;« proto Viléma z Rozmberka, od nęho vlastnorucnę jim potvrzuje stanovy a narizuje Tomáši podepsaná. Na literáckém hűru v chrámę Baborovskému, arciprýštu bechyiiskému a prachatickém jest pak vyvęšen obraz roz- farári krumlovskému, P. Ambrozovi, umęní męrű velikých, pocházející z r. 1604; pred- | ||||
|