|
| ||||
| ||||
|
— 6o —
sledující volání »laudamus te« (chválíme tebe), odporuciti jest zvláštę zpűsob Palestrinűv, »benedicimus te« (dobrorecíme tobę), »glorifi- jenz tuto cást vzdy homofonnę skládal, kdezto camus te« (oslavujeme tebe) prednášejí se v ostatních cástech libuje si v slohu poly- s 1 a v n ę, kdezto volání »adoramus te« (kla- fonním. A proto s obzvláštní jemností hla- níme se tobę) nutno prednášeti s výrazem sem az pridušeným jest prednášeti toto ta- pokory a hluboké úcty. Tento vzlet nutno jemství víry naší. A právę tímto zpűsobem však utlumiti pri: »Gratias agimus tibi« (díky prednesu zcela jest vyznaceiia cást tato od vzdáváme Tobę pro velikou slávu Tvou). predešlé i následující. Po této cásti následuje nękolik zvolání: Do- III. Docela jiného druhu je 3. cást Creda, mine Deus, Rex coelestis, Pater omnipotens kterou celkem mozno rozdęliti na tri oddíly a t. d., v nichz vzlet predešlý opęt se vrací povahou svou rozdílné. a dle toho stupńován býti musí, jak i jedno- a) První, pocínající slovy »Et resurre- tlivá zvolání stupńována jsou. xita obsahuje jednak zmínku radostného Na to následuje cást prosebná a kající: z mrtvých vstání Pánę jakoz i budoucího »Qui tollis peccata mundi« (Ty, jenz snímáš jelio príští o posledním soudu a vęcném hríchy naše, smiluj se nad námi, prijmi mo- králování jeho. Pro tuto cást odporoucí se dlitbu naši!). — Tuto cást nutno vzdy pred- prednes zivý, radostný, neustále stupńovaný nášeti jemnę, vroucnę a v pohybu mírném, az po slova piná dűvęry: »cujus regni non která v prímé je protivę k cásti první. erit finis« (jehoz království nebude konce)! Ani slova následující: quoniam tu solus Pripomenouti jest pouze na zvyk starých sanctus« nemají býti ještę zpívána rychle skladatelű skoro dűslednę zachovávaný, ze anebo silnę, ponęvadz obsahují odűvodnęní stupńování toto najednou utlumeno bývá prosby predešlé : smiluj se nad námi : p o- a pri slovech »et mortuos« ve vętę »judi- n ę v a d z jsi jediný svatý. Ovšem následu- care vivos et mortuos« coz i od nových jícími názvy vzlet první cásti se znenáhla skladatelű se zdarem bývá napodobeno. Dobre vrací a dostupuje nejvyššího vrchole pri pri tomto slovę pohyb drívęjší zdrzeti a pred- slovech: »tu solus altissimus« (tys jediný nej- nášeti slabę (piano). Cást tato pravidelnę vyšší), jez radno zpívati silnę, ale v pohybu oddęlena bývá menší prestávkou od cásti umírnęném na dűkaz nejvyšší velebnosti. b) druhé, obsahující hlavní clánky víry, I zakoncení obycejnę pripouští prednes vzletný týkající se Ducha svatého: »et in Spiritum v pohybu zivém az do konce. sanctum«. Jest to tedy cást, která odpovídá (Credo.) Do mše je vlozeno téz vyznání povahou svou pocátku Creda a proto oby- víry katolické. Kazdý ví, jakou dűlezitost cejnę nutno ji prednášeti zpűsobem klidným, má u víre v y zná n í víry, obsah clánkű, jez jednoduchým, jak jiz nahore vzpomenuto bylo. kazdému jest vęriti, k nimz niceho není do- c) Príbuzného asi rázu jest cást tretí voleno pridati a niceho ubrati. A proto pocínající slovy »Et unam sanctam« az do bude kazdému pochopitelno, proc zejména konce, která pripomíná hlavní clánky víry v této cásti nejménę lze pomýšleti na zkrá- týkající se obcování vęrících na zemi i po cení textu. Tuto cást celkem prednášeti smrti. Samo sebou se rozumí, ze pocátecní radno klidnę sice, ale vzdy s patricným dű- klid oddílu tohoto nutno prípadnę stupńo- razem, aby patrno bylo presvędcení naše vati, zvláštę az ke slovűm konecným, která o cláncích viry, jez právę prednášíme; vzlet vyjadrují pevnou nadęji v budoucí vzkríšení műze nastoupiti pouze v tęch cástech, které naše a zivot po smrti. Stupńování nejlépe pro svou dűlezitost u víre zvláštę dűraznę docíliti mozno neustálým sesilováním a snad vyjádriti nutno. Celkem rozdęluje se Credo nękdy i pohybęm urychleným, kterézto velmi na 3 cásti jako Gloria. prípadnę se hodí k zakoncení celého Creda, 1. Zacátek az po slova »et propter no- cásti mše nejdelší a nejdű]ezitęjší. stram salutem descendit de coelis.« Následující cást mše jest »Sanctus «. Celý tento oddíl pripouští obycejnę pred- Jest to odpovęd sboru na predcházející prae- nes klidný sice, ale radęji v pohybu ry- fací; jsou to slova sborű andęlských, kterí chlej šún. dle zjevení sv. Jana pred trűnem Bozím se II. Zvláštní péci nutno vęnovati následu- klanęjí, volajíce: »Svatý, svatý, svatý jest jící cásti Creda »Et incarnatus est« Pán zástupűv. Plna jsou nebesa i zemę slávy proto, ponęvadz pripomíná vęrícím nejvętší Tvé ! Osanna na výsostech Bohu!« První tajemství víry: vtęlení Syna Bozího a jeho trojí oslovení dobre jest zapocíti slabę sice, smrt kríze. ale velebnę a neustále stupńovati, aby takto Všichni skladatelé všech dob vynasna- znenáhla pripravena byla vęta následující: zovali se, aby toto tajemství zvláštníma prí- »Pleni sunt ceeli«, pina vzletu a nadšení, padným zpűsobem vyjádrili. Tu za vzor jakoz i cást tretí: »Osanna in excelsis.« | ||||
|