Vznik a dějiny sborů literátův
Ročník: 1886; strana: 61,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
— 61 —





B e n e d i c t u s. Tato cást zpívána bývá rád pracuje zpűsobem polyfonním, pri nęmz

po dokonaném promętlování, kterým Kristus obycejnę ještę jednotlivé hlasy dęlí, jako ve

svým tęlem a svou krví k vęrícím se sni- prípadę našem uzil dvou sopránű, jez vede

zuje. Vęrící pak vędomi jsouce sobę vázné kanonicky v primę.

této chvíle, jako by povzbuzovali se ke vzá- Samo sebou se rozumí, ze charakteristika

jemné úctę k prítomnému Bózství, volají: jednotlivých cástí mše, kterou jsme právę

»Pozehnaný, jenz se bére ve jménu Pánę.« podali, týká se pouze nálady celkové, ze

Také této cásti vęnují skladatelé a zvláštę jest to jaksi kontura celého obrazu, ]sterá

Palestrina zvláštní svou pozornost; v prí v jednotlivých cástech pripouští rozmanitého

padę našem volil jemnę pracované trio so- zpracování a provedení, jakoz skutecnę i

pratlu, altu a tenoru. A proto i tato cásL2 z dęl jednotlivéflo skladatele, nerci-li snad

zvláštę jemnę prednášena býti musí. z vętšího mnozství skladateli) rozlicných dob

poznati mozno. Nikterak tedy nelze tuto

A g n u s D e i. Tato cást obsahuje troj- celkovou charakteristiku povazovati za ša-

násobné zvolání clovęka, jenz vędom jest blonu, která by zádných odchylek a volností

sobę svých provinęní proti Bohu a proto nepripouštęla.

skroušenę volá: »Beránku Bozí, jenz snímáš Studujte, velectęní pánové, skladby veli-

hríchy svęta, smiluj se nad námi!« Ze smyslu kého I'alestriny a blízkých stoupencű jeho,

slov tęchto nejlépe mozno poznati, jaký stále majíce na pamęti ducha pravé zboz-

zpűsob prednesu bude nejvhodnęjší: totiz nosti, z nęhoz veliká tato díla jako ze svého

prednes volný s výrazem piné pokory a zdroje se vyprýštila a který pri provedení

skroušenosti. Palaestrina zvláštę tretí Agnus téz vyjádren býti musí.











1.



Vznik a dęjiny sborű literátűv



az do nejvętšího rozšírení jich v XVI. a na pocátku XVII.

vęku.

(L Památníku Prazského Hlaholu.) — Sepsal Ferdinand Tad ra•



(Pokracování.) Vętšina jich veliká byla ovšem jako oby-

Vedle Týnského povstaly záhy i u osta- vatelstvo Cech podobojí. Kdyz pak v 16.

tních kostelű prazských sbory literátűv, století nauka Lutherova i v Cechách šíriti

jmenovitę u sv. Jindricha na Novém męstę, se pocala, mimo to i katolíci své sbory

kterýz prodlením casu pokládán byl mezi męli, shledáváme ke konci 16. století v Ce-

nejvzácnęjší sbory nejen pra••rské, anobrz i chách literácké sbory katolické, prote-

ceské a skládal se z literátűv ceských a la- stantské i podobojí. Šírení se protestan-

tinských. 1\Iezi správci kűru toho vynikají tismu podporováno bylo mezi jiným i tím,

Jan Bakalár r. 15 85, potom Pavel Kalous ze protestanté jazyk latinský z liturgie ve-

z Castalovic, který zemrev r. 1611, opęván smęs vypuzovali a jazyk národní zavádęli.

byl tehdejšími básníky. Taktéz by1 na slovo Lid, ktery' sobę ve zpęvu církevním jazykem

brán kűr u sv. Štępána Velk., kterýz sobę národním liboval, naklonil se tím i nové

zrídil velký kancionál ve 4 dílech, jejz se- víre a arcibiskupové prarští, ackoli nebyli

psal jakub Codicillus z Tulechova, r. 1560 príznivci cesl:éllo neb nęmeckého zpęvu písní

správce kűru toho. t1) Literátűm u sv. Apo- mešních, byli talc opatrní, ze zpęv ten ne-

lináriše lla Vętrovę zjednal r. 1565 dękan zakazovali, obávajíce se, aby tudy i mnozí

tamní Jan Mistopolus krásný kancionál J. katolíci pohoršení nevzali a od církve ka-

Táborským zhotovený. Podobný kancionál tolické se neodvrátili. 12)

zjednali si téz literáti u svat. Mikuláše na

Malé Stranę. Jakoz jsme se jiz byli zmínili, rozdęleny

byly pozdęji na nękterých místech sborové

Tolik — myslím — postací k dűkazu,

ze spolecnosti literátűv záhy po celých Ce- ls) Nękde však prece tak se stalo, tak k, p, dékau

chách se rozšírily a veliké váhy nabyly. Mostský r• 1565 v listu arcibiskupovi zaslaném si

stęiuje, ze nęmecké zpęvy, jei pri protestantské

") Kancionál ten (q díly) nalezá se nyní v c. k. bohosluzbę se konaly, velice lid katolický vábí,

univ. knihovnę praiské (XVII. B. 7); na desce ze lid houfnę k luterállskýin predikantűm se hrne.

jest vytlaceno: -M. Jacobo Codicillo.« Borový, A. Brus, str, 211.

  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ