|
| ||||
| ||||
|
— 62 —
literátűv na úvé, ve sbor totiz ceský a la- stele, '}) Vedle ceských byly ovšem téz i tinský, dle toho, v kterém jazyku písnę písnę latinské zpívány, hlavnę v kostelícli kostelní zpívali; kazdé oddęlení męlo pak katolickýcli a pri takových slavnostech a své starší a své správce zpęvu. U vęci té, zvláštních církevních bohosluzbácli, jichz se hlavnę v otázce, trvalo-li rozdęleni toto hned súcastnili studující, profesorové a jiní ucení od pocátku šírení se sborű literáckých, aneb lidé. Kdyz pak ve století 16. pęstování recí vyvinulo-li se teprv pozdęji, byly-li první klassických, hlavnę latiny, velmi se šírilo a sbory literátiv latinské ci ceské, mínęní se hojných príznivcű nacházelo, ]ctei-í latinu posud rozchází. Dovolujeme sobę na zá- všude zavádęli, musila ceština i v písni ko- kladę bedlivélio uvázení veškerých o!.zohtostí stelní na mnoze latinę ustoupiti, co se týká úsudek svűj v té vęci ve smysl tento pro- sborű literáckých všude tam, kde privrzenci nésti: Sborové literátűv zpívali z pocátku nového smęru rozhodné slovo męli, ktci-í zajisté písnę latinské i ceské, jakoz dokazují povazovali za nedűstojné muzű vzdęlaných, nękteré staré kancionály (na pi-. jistebnické), aby v reci obecné zpívali. Tímto zpűsobem které obsahují vedle písní latinských i zpęvy staly se ze sborű literáckých dríve ceských ceské a jak toho potreba a okolnosti místní neb smíšenvcli, jmenovitę v męstech vętších, i jinak zvláštní vyzadovaly ; tak jmenovitę kde tęchto humanistű a latinských básnikit pri mši dle pravidla církevního písnę la- mezi literáty znacný pocet se nalezal, sbory tinské, pred a po mši i pri jinycli prílezi- výhradnę latinské. Yoncvadz všalt obliba tostech, na pr. slavnostech zvláštních, prii- starých melodií písní ceských byla talz vodech a j. písnę ceské. Zpívání písní ce- obecná, ze ani tito nyní latinští literáti ne- ských rozšírilo se však znamenitę po husit- mohli bez nich se obejíti, pocali asi kolem ských válkácli, kdyz zavedením bohosluzeb r. 1540 staré písnę ceské k melodiím pit- utraquistických i ceštinę vętšího práva pri vodním do latiny prekládati, v kterémzto bohosluzbę se dostalo. V case tomto i drí- oliledu hlavnę Václav Nicolaides Vodńanský ve jiz povstalo veliké mnozství písní cír- a známý latinský básník Tomáš Mitis vy- kevních ceských, jakoz jsme se byli jiz nikali. Latiuský zpęv církevní vyvolal však dríve zmínili, a nemohli bychom si toho ani zálry odpor lidu obecného, 15) který se ne- jinak vysvętliti, kdybychom za jisté nepo- mohl zpęvu súcastniti a nastal spor mezi kládali, ze písnę ceské bohosluzebné s ob- latinníky a privrzenci písnę ceské, kterýz zvláštní zálibou zpívány byly. Dęlo se tak vedl k tomu, ze z nękterých sborű literá- vzdor zákazűm od správcű církevních proti ckých staly se opęt sbory bud výhradnę zpívání písní ceských vydaným. To ukazuje ceské, aneb smíšené, takze jedou sbor rAz- jasnę na príklad poznámka písare patnáctého dęlen byl v kűr ceský a v kűr latinský, století o písni »Hospodine, pomiluj ny,« na- jinde pak, kde latinníci męli vętšinu a po- cházející se v rukopisném pojednání »O voliti neclitęli, zrizovány nové sbory ceské, zpęvu obecném (de cantu vulbari),« v níz tak ze v místeelt nękterých vedle sboru la- se praví, ze píseń tuto zpívají Cechové a tinského nové sbory ceské nacházíme, jme- zpívati budou do visle borí a ne do vűle lidí, novitę v tęch místech, kde aspoń dva kostely kterí zapovídají dobré obecné (ceské) zpęvy, byly, tak zer kazdý sbor v jednom z nich ac tyto ani zákonu bozímu, ani sv, evan, zpíval, kde pak pri jednota kostele býti geliu a slovűm apoštolským neodporují, ale musily, kazdý z nich aspoń své zvláštní písnę oplzlé a jinak neslušné trpí, 13) Uka- bohosluzby aneb svou zvláštní lu-uchtu męl. zujeui dále k dokladu uvedenému v Starých Co se týká sborű smíšených, tu byl zpęv Letopisech o písni »Vęrní krestané silnę doufajme,« kterou laikové v kostele týnském 14) Porádek v zpíváuí : iutroituvé, kyrie, epištola, pri mši zpívali a k ustanovení sjezdu sta- gradualové, halleluja, atd.. .. to všecko, coi vovského dne 29. ledna 1524 v Praze od- nejvíce býti műr., aby v jazyku r o z u m n é m bylo (jak od starodávna bývalo), liartošova kronika, bývaného strany zpívání písní ceský ch v ko- str. 28. cl. XV, téi str. 51, -- Dne 4, zári 1548 poslala konsistoi podobojí Kadairskýnr instrukcí, 73) Rukopis cis, dv, knihovny ve Vídni c. 4333 list v níz se strany zpęvu praví: »Coz se zpívíwí do- 111 b. (Srovnej Fejfalik v Sitzungsber, sv. 39„ týce rozumným jazykem, tak jakz jest zpráva str. 643.) Ze píseil >,IIospodine pomiluj ny,, od ucinęna od knęze Jana Mystopola atd.. . , kte- dob starších v kostele i pri mši zpívána byla, rak pri prítonmosti jich poboinę, váznę a kre- dokazuje listina biskupa litomyšlského Alberta siansky zpíváno jest pri mšech svatých i nešpo- ze Šternberka, daná 18. srpna 1375, v níz udílí rích, toho se zpíván{ v domu boiím pri tom za- odpustky tęm ,qui cantilenam hospodin pomiluj nechává, ponęvadz školy a zákűv nemáte.« Jednání ny ante sermonem vel in missa vel quando cor- a dup, kons. str, 230, pus d, n. Jesu Christi ad infirmum deportabitur, 15) Nękteré zprávy z r, 1582 a 16o5 strany zpęvu cum aliis cantaverint,, (Codex Moravicus sv. XI. kostelního viz ve Dvorského Pamętech šk., str. str. 557). 272, 315 a j. | ||||
|