|
| ||||
| ||||
|
.r 63 —
ceský a latinská pęstován asi tak, jako neobycejná, proti níz ihned stíznosti podány v casícll drívęjších, jakoz jsme jiz dríve byly. Kdyz r. 15 82 jednalo se o opravu ndali. Dokladű toho nacházíme více. Tak kalendáie a arcibiskup prazský i konsistor na pr. ustanoveno bylo v pravidlech literátű utraquistická duchovním správcűm narídili, Netolických z r. 1555 v clánÍ:u g., aby pri aby svátky dle nového kalendárę svętili, pohi bech »literáti latinští kantorovi nápo- opírala se tomu nękterá męsta v l°echácjl mocni byli, ostatní za'marami jdouce po- ku príkl. Praha, Oustí n. L., Kadań, Zatec, hrební písnę zpívali;« v stanovách pak lite- Tachov a j. a tu rada męstská prísnę roz- rátű j indricho - hradeckých, potvrzených r. kazovala literátűm, školním officiálűm, ko- 1628 od Viléma Slavaty, ustanoveno, ze stelnil:űm a zvoníkű,n, aby se ríditi jenom literáti »prednę, jak od starodávna bývalo, dle starého kalendáre. Kdyz tedy dle no- vzdycky latinského j azylcu církevního, j ale vého kalendáre pripadla nedęle neb svátek všední tak v svátecní dni obecnę v zpívání na všední posud den a farár chtęl slavné uzívati budou, však s propűjcením toho, aby sluzby bozí konati, tut nikdo nezvonil, literáti casu adventního pi•i rorate, item pri váno- v kostele nezpívali a lid, neslyše zvonęní cních, velikonocních a letních slavnostech, zádného, do kostela nepricházel; tím zpű- pri kázání, procesích, jmenovitę Tęla bo- sobem donutiti chtęli faráre, aby se podle zího, ve dni krízové i jiné, jakz od s t a- starého kalendáre spravovali. tl) V nękte- r o d á v n a b ý v a lo, katolické pobozné rých męstecli povazováno za povinnost pre- písnę c e s k é zpívati mohli.« 16) dních hodnostárű obecních, aby jako ve všem jiném tak i pri zpęvu kostelním ostat- Století šestnácté, jmenovitę druhá po- lovice jeho, jest dobou nejvętšího rozkvętu nímu obyvatelstvu dobrem príkladem pred- a rozšírení spolkű literáckých v Cechách, cházeli, tedy aby byli cleny sborű literá- kdy nebylo snad vętšího místa a kostela, ck<-ch, jakoz na pr. v pravidlech sboru cesko-brodského první clánek stanovil, »ze v nęmz by nebylo téz sboru literáckého, kdy ceské i latins?:é sbory závodily takrka jakoz od starodávna vzdy rychtár, purkmistr o prednost a co nejpeclivęji o to dbaly, a radní za starší sboru literáckého voleni aby dobré jmen jich ni tou nejmenší b,\-vali, aby se tak i na dále dęla« A sku- tecnę nejen v Brodę, ale i v jiných męstech skvrnou po'.:áleno nebylo, ledy muzové nej- shledáváme, ze vedle jiných vynikajících prednęjší a nejvzdclancjší v obci budskládali a prekládali písnę c'rkcvni ku potrebę sborű osobností vzdy purkmistri a radní męstští staršími neb vűbec cleny sborű literáckých tęch, bud ucili se zpívání jich a neopomíjeli, ne-li kazdodennę, aspoit v nedęli ave svátky byli. V dobę této zpűsobeno bylo nákladem literátű a l: jich UZlvanl mnoho onęch s':vo- a ke všem slavnęjším sluzbám bozím do stných )canciouálű ceských i latinských, jichz kostela pricházeti a círizevní písnę prozpę- se nám dosti zachovalo a kteréz se v je- vovati. 11) Nebylo lze sobę ani skoro mysliti dnotlivých męstech co drahocenná památka slavnęjší sluzby bozí, jmenovitę v nedęli a na predky naše s pietou cllovajf a ukazují. svátky neb rorate v advcntę, bez zpęvu li- Zmínili jsme se jiz, ze literáté latinští terátiiv; a stalo-li se nęl:(le, ze literáti z ja- ku starým cesÍzým melodiím test latinský kékoli príciny do kostela se nedostavili, povazováno a zaznamenáno to jakozto vęc upravovali neb dle testu ceského prekládali. Zajímavé a v tom ohledu dűlezité svędectví podává nám jmenovaný jiz literát, Václav 16) Pravidla lit, v liudr. Ilradci, »Ohlas od Nezárky,, Nicolaides Vodńanský, radní písar v " atci, 1877, cis. Iq. — S minéním naším nahore vyslo- veným nesrovnává se Rybicka ve clánku svém který vydal r. 1554 ve V ittenberce první (Památky X, 719)- známou nám sbírku zpęvű latinských k ná- 17) Mimo jmenvvaué jii osoby jmenují se mezi lite- pęvűm pűvodnę cesl:,`m pod titulem »Can- ráty staromęstskými následujíc[ mistri svub, wnęni tiones evangelicae aci usitatas harmonias, a básnici latinští : Ondrej Lucinius z Litmnęric, gUac I(I CCCleslls BoemlCls canuntur, accom- Petr Kodicill z Tuiechova, Václ. Píseek6, Prokop Lupác z Prahy, Mikuláš Pukucius, jakub Sntuvec modatae« s predmluvou sepsanou od Fil. z Varvazova, Matęj Kolinský aj. Správcem kűru Melanchthona. V úvodę svém praví mistr ceského u svatého Jindricha v Praze jmenuje se Václav Vodńanský: »ze jest sice v Cechách roku 1585 Jan bakaláí Kolínský, správcem ]cűru písní kostelních veliké mnozství, avšak nę- latinského pak Cyrill, Jana bakaláre bratr. R. 1,598 piipsal mistr jali Campanus Vodhanský, rektor které z nich ze jsou bezbozné a rouhavé, školy u sval. Jindricha, svou bitse i »llescriptio jiné sice latinsky psány, ale recí barbarskou anni 1598,, lilerátűnt tamtéz : »Societati lilteratae (totiz nesprávnou latinou stredovękou, kterou in diocesi Henricensi, viris nobilitate, doctriva humanisté snésti nemohli), mnohé ac jinak et prudentia classisimis, celeberrimi chori musicis celeberrimis, mecuenatibus colendissimis.,( Tako- výchto knih vęnovaných literátűm jest více, 1B) Borový, M. Medek, str, 140. | ||||
|