|
| ||||
| ||||
|
YRI LL
CASOPIS pro katolickou hudbu posvátnou v Cechách, na Moravę a ve Slezsku, zároveń Organ Obecné Jednoty Cyrillské. Majitel, vydavatel a redaktor 1886, Rocník XIII, F. J. LEHNER. Císlo 9. Páté exercicie cyrillské. Píše F. J. Lehizer. První den trídenního cvicení vęnován Nejšlechetnęjší synové církve, muzové osví- jest, jak slušno a spravedlivo, chorálu, cení a svatí jej vypęstovali. Svętci z kvętu jehoz interpretem byl redaktor. jeho ssáli sladký med. Krestanstvo výhradnę Katolická bohosluzba jest slavnostním zpívalo jej déle jednoho tisíciletí. Kdyz Cir- holdem, jímz lid krestanský Hospodina svého kev se modlí, zpívá chorál. Chorái jest mo- oslavuje. Tvor modlitbou korí se Tvűrci dlitbou Církve, jest rozkoší duchovenstva, svému. Pokolení lidské jest spolecností. A jest vzdęláním lidu. Jen chorálem kazdý proto verejná, spolecná bohosluzba jest po- zpęvák modlí se úpinę, zpívaje celou píseń, vinností spolecenstva. Povinnost clovęka úpiný text, nezkrácenou modlitbu Cirkve a prekonána jest mnohem vznešenęjší povin- to bez pout taktových, tak jak srdce velí, ností krestana. První milost stvorení dovr- coz pri vícehlasném zpęvu bud jen vými- šila se vyšší milostí druhého stvorení — necnę nebo pouze za neobycejného namá- vykoupením. Od té chvíle, co bozský Vy- hání se dęje. Slovűm posvátným dostává se kupitel ve veceradle Jerusalemském vlast- v chorálu predního místa a dokonalého vý- ními ústy zahájil chvalozpęv církevní, jsou razu. Nejprve slyší se slovo výraznę pro- chvalozpęvy vykoupenému clovęcenstvu ne- nášené a tudy k srdci mluvící a do srdce zbytnou nutností. Zarícíin strediskem boho- hluboce vnikající; teprve v druhé radę se sluzby stala se obęti nejsvętęjší, kolem níz slovem skromnę krácející nápęv nizádným vine se posvátný vęnec hodinek, jako hvęzdy sobeckým tvarem umęleckým pozornost naši kolem slunce krouzí. Jestli-ze ve Starém rozptylující. Nápęv chorálu prchá pred zákonę Bűh sám upravil bohosluzbu, i v No- leskem zevním, pred krásou smyslnou. A vém zákonę Duch Svatý obdaril Církev pri vší pokore stkví se prece nevšední chvalozpęvy. Proto bohosluzba naše jest tak krásou aestetickou a dokonalostí umęleckou. vznešená, rec její tak dojemná, obrady tak Zaznívá z nęho posvátný klid a nebeský velebné, zpęv její tak lahodný, srdce jíma- mír, o kterém Vykupitel inluvil. »Pokoj jící, krásou nebeskou oshiující, radostí slad- svűj zűstavuji vám, pokoj svűj dávám vám. kou dýchající. Zpęv bohosluzebný mluví recí Ne jalco svęt dává, já dávám vám.« Hudba usilovnęjší ráznosti a hlubšího citu, pro- svętská v ustavicném sváru zije. Máme pűjcuje slovűm modlitby peruti, jimiz lidstvo hudbu minulosti, hudbu prítomnosti, hudbu vykoupené letem orla zalétá k samému budoucnosti. V záplavę skladeb hudebních trűnu nebes krále. Obcování naše s Bohem jedna druhou pochovává. V té rozbourené není nęmé. Slavík sladkou pisní velebí Pána povodni vina vinu pohlcuje, ale hluboko na svého. Krestan sladkým chorálem korí se dnę recištę klidnę plyne krištálový pramen Beránkovi na oltári trűnícímu. chorálu ; rozbourené viny povrchní jej nekalí, Zároveń s liturgií povstal zpęv liturgický ani neruší. Tím klidným nápęvem vyslovuj e — chorál, s líturgií se vyvíjel a s liturgií zije.Církev svűj zal a jásot. Jest recí posvátného | ||||
|