|
| ||||
| ||||
|
-74
na luzích Betlehemských andęlé prozpęvo- Dle rádu udaného predneslo se pri exer- vali : »Gloria in excelsis Deo«. Proto po ciciích cyrillských Gloria in festis solem- Kyrie prímo následuje Gloria. nibus tíln zpűsobem, ze škola cyrillská tvorila Gloria zpívávalo se druhdy v Laudes jeden, shromázdęní pak úcastníci druhý sbor, pri východu slunce. Zpęvem »Gloria« po- zdravovávali druhdy krestané východ du- Po epištole zpívá se Craduale. Pojme- chovního slunce, Krista Pána, rozptylujícího nování toto uvádí nás do basiliky staro- mrákoty svęta a temnotu srdcí. Gloria bylo krestanské. Pred oltárem ciboriovým byl ranní modlitbou krestanstva vítajícího s ple- uprostred lodi chrámové chor pęvecký, sáním príchod zenicha nebeského. mramorovým zábradlím ohrazený, v jehozto Gloria jest prastarou modlitbou církevní, obou bocních stranicích zvedaly se ambony vyznacující se veškerými znaky ctihodného epištolní a evangelní. jakmile podjáhen pűvodu, — ráznými myšlénkami, nadšeným s ambony prípadnou cástku epištolní písma vzletem, hlubokým obsahem dogmatic'~ým. svatého odzpíval, vystoupil dle ustanovení Svatý jásot mluví zde jen úryvkovitę. konstitucí apoštolských a snęmu Laodicen- Myšlénka myšlenku stíhá. Prekypujícímu ského z r. 372 na stupnę její (gradus)_ citu nelze zdrzovati se. Nadšení mluví svým zalmista který s vysoké ambony vlastním nárecím. predzpęvoval, jemuz pak lid svými respon- Krátkým, úsecným vętám odpovídá i mo- soriemi odpovídal. Pojmenování zpęvu tohoto dulace nápęvu, obmezujícího se pouze na odvozuje se tudy od místa, s kterého kantor nękolik myšlének melodických, které však zpęvy své prednášel. s nevšední umęlostí spleteny jsou ve vęnec Z Gradualu zaznívá nejzretelnęji posvátný nadprirozenou vűní dýchající. Nápęvy »Glo- jásot umęní pęveckého, ozývající se vzlet- ria« upraveny jsou na zpűsob zpęvu zal- nými, bohatými jubilacemi. mového pro dva sbory se strídající a platí zde tudíz táz pravidla rhytmická. Pro tuto Nyní prednáší se Csraduale zpűsobem jednoduchost jest i Gloria lidu prístupno a tím, ze dva zpęváci zpęv pocínají, nacez lze bez prílišné práce zpęv tak zríditi, aby sbor pokracuje az do verše, který opętnę sbor pęvcű pravidelnę se strídal se sborem pouze dvęma zpęváky se prednáší. osady. (Pokracován!.) II. Úcel a zpűsob zrízení sborű literátských, jich stanovy. (Z Památníku Prazského Hlaholu.) — Sepsal F e r d i n a n d T a d ra• (Pokracování,) Vedle zpęvu dbali literáté i o udrzení zvaný. Kde tak se dęlo, męl ovšem i sbor prísného porádku a všeliké nálezité sluš- figurální své zvláštní správce 23), nosti pri sluzbách bozích v kostele, musili Kdo z clenű zanedbal tu neb onu po- jmenovitę po celou mši a kázaní tam vy- vinnost, aneb kdo zmeškal cas urcený, pro- trvati. Mimo to scházeli se ke všem pro- padl v pokutu, která u nękterých spolecností cesím církevním a jiným významným slav- pro kazdé provinęní zvlášt vymęrena byla nostem a taktéz k pohrbűm jiných literátű, (tak n. pr. platil menší trest, kdo zmeš'.cal casto i jich manzelek a dítek, a jdouce v porádku zpívali písnę príhodné. 25) Tak cteme k, p, v pamętni knize literátű Hlavní — s pocátku výhradní — péci Mlado-Boleslavských (pri r, 1612 a násl.): nK kűru prednímu figurálnímu obráni jsou všickni z pánűv li- vęnovali literáté ovšem zpęvu chorálnímu; terátűv, kterí figuratum cantum znají, k kűru dru- nękde však pęstovali i zpęv figurální, jme- hému chorálnímu pripouštęjí se všickni z literátűv, novitę v casíeh pozdęjších, tím ze se o to kterí císti umęj[«. R. 1613 a 1614 zvoleni Pavel Ale- starali, aby o vętších svátcích, v nedęle ad- xius Strakonický k spravování kűru figurálního a Ma- tyaš Štemberk Berounský k správę kűru chorálního, ventní a bozí hody provozovány byly zpęvy r, 1615 pak jonáš Vodńanský za správce kűru pred- ctyr- i pętihlasé, vűbec »calltus figuratus« ního a Tobiaš Jicínský kűru druhého. | ||||
|