|
| ||||
| ||||
|
- 75 -
Introitus, nez ten, kdo zmeškal Kyrie, tento rémuz se vzdy v urcitém case scházívali, menší nez ten, kdo zmeškal Credo atd.). rozhodli strany prijetí neb neprijetí jeho. Tęmito penęzi jakoz i pravidelnými prí- Byl-li prijat, musil se zavázati, ze stanov spęvky clenű a uzitkem z nemovitostí a šetriti a urcitý príspęvek odvádęti bude. kapitálű placena jsou vydání veškerá, na pr. Hlavní podmínkou v casích starších bylo za zhotovování kancionálű psaných a za ovšem vyšší — literní — vzdęlání a bud tištęné knihy zpęvní, za posluhu, za svętlo nęjaká hodnost akademická aneb takové (u mnohých spolecností odvádęli clenové co postavení spolecenské, které opravńovalo pravidelný pi'•ispęvek i co tresty urcité dávky k spolecnosti s ucenými muzi, jichz tehdáz vosku) a jiné potreby, tam pak, kde sta- i po męstech venkovských nebylo porídku. novami tak narízeno bylo, uzívalo se penęz Casem a místem upouštęno však od tohoto tęch i k podpore nemocných neb zchu- pozadavku a prijímáni za cleny vűbec všichni dlých spoluclenű. sporádaní obcané dobrého jména a ovšem K rízení všelikých potreb a ke správę i zpęvu znalí. spolecností literáckých kazdorocnę voleni Clenové byli povinni k starším nálezitou byli od shromázdęných spoluclenű »starší«, úctu míti, poslušnost zachovávati, napome- obycejnę nejvázenęjší clenové sboru i męsta, nutí a trestání od nich bez reptání pri- jichz povinností bylo: »dobrý príklad na jímati a jim se neprotiviti; kdyby pak nękdo sobę v poboznosti i v obcování dávati, za to męl, ze se mu od starších krivda strídmí, vázní, pokojní, prívętiví a jako svíce dęje, nemęl se sám proti nim zpouzeti, lec jiným býti a zádného pohoršení ani recí na shromázdęní valt,é vznésti. Takové shro- ani skutkem nedávati, vęci kűru sobę svę- má~dęní odbývalo se pravidelnę jednou rené, jako peníze, knihy, svolení a obdaro- v roce — na nękterých místech i ctyri- vání, zápisy, pecef a jiné opatrovati jakoz kráte — ale mohlo od starších za zvláštę i všeliký príjem a vydání rádnę v kuiny dűleiitými prícinami i mi,norádnę svoláno zapisovati, nad zachováváním stanov bdíti, býti, a sice bud sluhou literáckým aneb kde vymęrené tresty bez ohledu na osobu od sluhy nemęli »mladšími literáty«, t. j. tęmi, tęch, kdoz by v nę propadli, vybírati a pri kterí nejnovęji k spolecnosti prístoupili. Yri shromázdęní obecném ze všeho pocet dá- rádných shromázdęních, která se na mno- vati. Za títn úcelem męli nad spolucleny, hých místech v den sv. Ondreje neb brzy jak jest který sluzeb bozích pilen, jakélio potom (první nedéli adventní) odbývala, po- obcování a mravu, bedlivý pozor míti, rűz- dávali starší pocty ze všeho príjmu a vy- nice a nevole mezi cleny vzniklé míriti a dání, rízeny byly jiné dűlezitęjší zálezitosti pretrhovati a vinné trestati, tak aby mezi a voleni opęt noví starší a kantori 2E). Shro- nimi práva k napravování a pretrhování mázdęní rocní spojena bývala na mnohých nevolí potrebí nebylo.« V nękterých místech místech s hostinou ; prostopášnost, která se męli starší literátští stanovami od vrchnosti pri té prílezitosti v posledních casech trvání neb úradu męstského i od krále potvrze- sborű literáckých rozmáhala, byla jednou nými právo a moc sobę propűjcenou, ze z prícin zrušení jich. cleny sboru, jestli který se nęceho vętšího Jakoz prirozeno (a jakoz i nyní casto dopustil, i vęzením trestati mohli. Kde tak pri spolcích pęveckých shledáváme) ne- nebylo, vznášeli starší hrubší provinęní spolu- pinily spolecnosti literátű v nękterém místę clenű na shromázdęní obecné a toto se a nękdy povinnosti své dle narízení stanov, usneslo o vyloucení vinníka neb o podání horlivost jejich v navštęvování bohosluzeb jeho ku právu męstskému. Právo toto vzta- a prozpęvování zpęvű církevních ochabovala. hovalo se casto nejen k prestupkűm proti Tu ovšem purkmistr a rada męli povinnost povinnostem kostelním, ale i ohlednę celého k tomu dohlízeti a napomínání jim ciniti, a iivota á mravného chování clenű sboru li- teráckého; nebot casto bylo výslovnę v sta- '°) V pozdęj§ích casích męli sborové lit, i jiné novách vytknuto, ze literát nemá být ani hodnostáie; na pr. v Ném. Brodę r. 1703 Sc pripo- mínají tii kantorové, dva orati (predrikavaci spolecných opilec, ani nestrídmý, ani hrác, zlolájce a modliteb), dva lektori a ctyri sakristiani ci dozorci p., a ze prestupky takovéto, dávající prí- nad knihami a nábytky (Památky II[. 297). V sta- cinu k pohoršení a poskvrnęní dobrého jména novách literátű v Sadské r. 1722 obnovených jme- nuje se jako stálý inspektor jejich tamní farár, dále celé spolecnosti, mnohem prísnęji trestány rektor a vicerektor, deset oficialű, z nichz jeden býti mají. prefekt kűru a jeden varlianík, sekretár pro práce Kdo pak za clena spolecnosti líterátűv písaiské a po 8 zpęvácích na tri kűry, totiz k dvęma prijat býti chtęl, musil se u starších lite- oddęlenim ceského a na latinský kűr, konecnę dva sluzebníci, kterí se tam nazývají aprobsterové« (Lumír rátűv prihlásití a za p, ijetí zádati, tito pak 185 q, 162). — V Jindr. Hradci męli literáti i své pri nejblizším shromázdęní svém, ku kte- »fišmistry«, ponęvadi jim nękolik rybníkű patrilo. | ||||
|