|
| ||||
| ||||
|
éery, které nás svedly do přívětivého obydlí kapelníka hlavního ehrámu, kde jediným a výhradním předmětem animovaných zábav byla — musica sacra a poměr její k ostatní liturgii. Stejný cíl a stejná láska mimoděk k stejnému vždy předmětu nás vodila. Na starobylé věži tisícíletého velechrámu, pod nímž obydlí kapelníkovo se nalézá, odbíjela vážná hodina půlnoční pamatujíc nás, že počínající již nový den bude vyžadovati nových sil a že tudy třeba pamatovati na krátký odpočinek. Jako sen mijeli dnové ideální rozkoše. Neradi jsme si podávali ruce na rozloučenou, s Drm. Wittem na shledanou v Praze, s Búekelerem na slledanou při budoucí slavnosti Cecilianské. „Na zdar Církvi!” zněl poslední pozdrav věrného, katolického Porýúana na nádraží v Cácliách.
Dr. Witt vracel se na novou svou osadu v Bavořích, mně pak za těžkého hekotu rychlonohá železná obluda unášela dále na západ do zajímavé zahrady Nizozemské. Po tolikadenní napnuté pozornosti při rozmanitých produkcích církevních bylo již nutně zapotřebí odpočinutí. „Nlusica sacra” dala mi tedy na čas dovolenou a já bezstarostně svěřil jsem si spauilomyslué péči ostatnícli sester uměn, které druhdy za věkův minulých v Belgii a Hollandskn sídlíce slavných zanechaly po sobě památek uměleckých v krásných plauináeh četně roztrou5euýeli. Za badoueí Cecilii" vyměnil jsem v iuy-;lenkách bndoueílio „Methoda`, po praktických zkušenostech hudobních jal jsem se sbírati praktické zkušenosti z oboru umění výtvarného. Tanou mi na mysli a rád si připomínám rozmanité obrazy, které hluboce vryly se do útrob duse. Každý den poskytoval obraz nový. Tu B r u s s e 1, malý Paříž, s krásnými. boalevardy a přívětivou výstavností, s bohatými a zajímavými obrazárnami a uměleckýmí sbírkami v mnseácli, s nádhernými kostely z dob prastarýeh i nejnov( j~íc.h. jichžto bohatá i dojemná ozdoba a úprava svědectví vydává o novídaué obětovuosti a uvědomělé vířo katolických Belgičanú ; — tam rovina nepřehledná široko daleko se rozkládající bez všelikého paliorku, předce však nikoli jednotvárná, kříž na kříž vodními stokami a priiplavy, na nichž lodě až do vnitř země vnikají, prorytá. nejrozmanitějším stromovím a bujným rostlinstvem v jediuou rozko~noa zahrada promť ]ln ná, kterou větrné mlýny s ohromnými tykadly větrem se otáčejícími jako obrovští strážcovi' hustě na obzoru zde a onde rozestavení hlídají; — přebohaté o b r a z á r n y slovfitných staronizozemských mistrá v Antwerpenách, Rotterodamu, Cravenhage, Haarlem-u a jinde. kde navštěvovatel obdivuje jemné a pilné provedení až do ne1menšícll podrobností, hluboký důmysl a ducha náboženského, který z duchapiných tvářnosti a s výrazných fysiognomií září; lesk, krásu a harmonii barev odvěkův nedotknutou a staletími nezmenšenou; — zajímavý shon ž i v o t a nám o ř n í h o v A m s t e r d a m u, v onom městě na moři vynuceném, jehož poloha nižší jest, než hladiny mořské, s prazvláštními domy i obývateli, kde ulice všecky umělými kanály proryté lodím přístup zjednávají až do nejvzdálenějších iástí města; v onom světovém ohnisku obchodním s velkolepým přístavem, v němž na sta lodí odpočívá a se pohybuje od malé lodky rybářské až k ohromným velikánům plachetním, kteří dalekou cestu do Indie opět a opět podníkají ; — velebný o b r a z c e s t o vá n í p o m o ř i, kde člověk poznává, jak uepatrným jest práškem na světovém stroji všehomíra, přece však dle duse pánem, jenž i velmocné živly ku službě nutí, onen velebný obraz moře, když člověk v nesmírné spoustě vod daleko, daleko od ostatního světa vzdálen z nepatrného, po hladinách smaragdových plovoucího ostrůvku lodního na všecky strany zírá do dálky, seč síla oku stačí a ničeho nevidí, než vodu a nebe, kolkolem plochu nesmírnou temně zelených vod v nedohledné dálce na všech stranách obzoru se ztrácejících a s průhlednou barvou vzduchu se slučujících, tak že nelze nré iti, kde přestává voda a počíná nebe ; tam v těch místecli neurčitých, tajemných počíná klenba nesmírné kuple blankytové, která se velebně rozpíná nad nekonečným kruhem jemně čeřicícli se vin, v nichž zhlíží se slunko zlaté podivnhoďně pozlacujíc a duhovými barvami okrašlujíc moře — vznešený obraz věčnosti, velebný chrám Boží s věčnou lampou na nebi planoucí, v němž temně a tajemně zní a šumí chorál vin na počest Hospodina Tvůrce všehomíra. Duše od milých obrazil nerada se louří. Severním Německem přes Brémeny, Berlín, kde potěšil jsem se několikadenním pobytem z neobyčejně čilého života katolikiiv v moři protestanstva žijicíeh, a Dražd'any štastně dospěl jsem na Hranice milé vlasti. „S Bohem tatonšku!” loučila se dívka se stařičkým oticin, který ji z Prahy do Podmoklí navštivil, když jej doprovázela k železničnímu vozu, v němž i já k milé máti měst s dychtivostí jsem čelil. Tot byly první zvuky milé řeči české, které po vícenedělním putováni v krAjillách cizých opět zavzněly | ||||
|