|
| ||||
| ||||
|
— 86 —
prozpęvuje si krestan beze slov. K cemu tor ku cviceni praktickému. Graduale na hledati slov, kdyz srdce mluví? Pán Bűh den sv. Vavrince predstavuje nám svętce té písni srdce rozumí, jako rozumí písni jásajícího, ze vítęzství jeho tak slavnę do- slavíka. Radost, kterou slovy vyjádi-iti ne- padlo. Prozpęvuje Hospodinu píseil svou lze, vyjadruje pęvec církevní jubilací právę vítęznou: »Probasti, Domine, cor meum, et proto 1: Alleluja pripojenou, prozpęvuje si visitasti nocte. V. Igne me examinasti, et ji na zakoncující hlásce a. non est inventa in me iniquitas.« Z vítęz- K Alleluja druzí se pak verš, v souhlasu nélio zpęvu jeho musí zaznívati ta dętinná, s ním rovnęz bohatę komponovaný. dűvęrná radost, která vrcholí v myšlénce : Alleluja zpívá se dosud tímze zpűso- ,)Et non est inventa in mc iniquitas.« Se- bem a rádem jako pred I2oo roky za doby stupující obę tercie v »inventa« vyjadrují sv. l\'.ehore. Dva pęvci zpívají Alleluja, ráznę blazenou dűvęru vítęzovu. Verš po které po nich sbor opakuje a pridaným ju- Alleluja následující prostę vypravuje: »Le- bilem ozdobuje. Verš následující prednášejí vita Laurentius bonum opus operatus est : recení predzpęváci, v neuma pak zakoncu- qui per signum crucis coecos illuminavit.« jící vpadá sbor (chorus respondet), nacez Budiz tedy chorál prednášen tak, aby z cásti oba cantores opętnę opakují závęrecné Alle- první vyznívala modlitba, v druhé pak bu- luja, k nęmuz pak sbor jubilus pi-icieiuje. diz prostę vvpravováno recí zpęvnou. — Takovou męrou vyvijí se zpęv velmi Neuma po Alleluja jakoz i neuma závęrecné bohatý a prerozmanitý, jehoz zivost a ráz- ve slovę »ilíuminavit« na slabice »- na -« nost libę kontrastuje s bohatostí Gradualu, dluzno rozvrhnouti v prirozené skupeniny, vętší klidností se vyznacující. Nápęv Alle- které zretelnými oddychy ci pomlckami se luja bývá úsecný, rázný, výrazný; jubilus vyznací. nádhernę budovaný. Na tomto zpęvu osvęd- Praktické cvicení Gradualu protáhlo se cuje sbor kostelní, sec jest zpęvné umęní az do poledne. jeho. Prednáší-li sbor vzletné a slozité ná- Odpoledne konal 0 3. hodinę dp. kn. pęvy tak plynnę, uhlazenę a nadšenę, jako arcib. ceremonái•, Josef P a c h t a, dűklad- by mu byly právę napadly a z útrob srdce nou prednášku liturgickou, v »Cyrilic« jiz se vyprýštily, jest Alleluja zpęvem vzneše- otištęnou. Neuprosná logika dűmyslného ným. Rádné nacvicení vyzaduje sice mnohé recníka bezdęcnę presvędcila kazdého z úcast- píle, vytrvalosti a nevšedního dűmyslu re- níkű at chtęl nebo nechtęl Pred zeleznou ditele i sboru, pri prednesu nesmí však logikou prchá všeliký predsudek. Na sklonku nikdo pozorovati, 2e nesnadné nápęvy jsou prednášky vyslovilo shromázdęní ucenému z knihy mozolnc nauceny. Na Alleluja uka- recníku zaslouzené díky hlucnou pochvalou. zuje se tudy míra zpűsobilosti umęlecké, --- Po prednášce putovali všickni úcastníci jakoz i jakost a hloubka zivota liturgického na královské Hradcany, kdc redaktor je jednotlivých sborű kostelních a jednot cy- provedl nejprvé po novém staveništi vele- rillských. Na brusu tom drahokam od kre- chrámu sv.-Vítslcého, napotom starou stavbou mene snadno se rozezná. Kde není lásky Karlovou, coz zavdalo prílezitost k cetným a nadšení, tam z Alleluja nevyznívá jásot poznámkám zabíhajícím do veškerých oborű velkonocní, nýbrz lhostejnost všední. umęní výtvarného, az nadešel vecera první Po theoretickém objasnęní prešel redak- den exercicie cyrillských se skoncil. II. Úcel a zpűsob zrízení sborű literátských, jich stanovy. (Z Památníku Prazského Hlaholu.) — Sepsal Ferdinand Tadra• (Pokracováni.) II. Nachází se znamenitę z pi-íkladűv starých mátku odkazovali a to se od jiných spoluouclűv jelio predkűv našich milých, kte~íz jsou tak z horlivosti pozűstalých po témz bratru z literátűv pro budoucí kresiauské k cirkvi svaté pristupovali a se k jednotę pamęt do kuęh literátských vpisovalo, ocl koho se co a spolecnosti literátské oddávali, pri tom jsou k kűru tak dobrého k tému"r, literátstvi stalo. I znajíce my tu literátskému coi se komu vidęlo a zdálo, kdyz jsou vęc dobrou a chvalitebnou býti, ]: tomu svolujem a rozdęlení své s tímto svętem bráti męli, aneb za ii- jednomu kazdému pii doUrolíUezné vűli zűstavujem: voUyli svého, bud na penęzích, na grmttech aneb pokudz by kdo z poctu našeho podle své moznosti jinak z statecku svého, jakkoliv nęco pro budoucí pa- bud za iivobylí svého aneb kšaftem k shromázdęní | ||||
|