|
| ||||
| ||||
|
— 30 —
v uších mých. Chutě spěchal jsem ku zlaté Praze, kde čekala na mne mílá práce --připravovati produkci ku veliké slavnosti Svato-Václavské. A byl již svrchovaný čas. Před odjezdem bylo mi zaručeno čestným slibem a rukou dáním, že po návraty bude pohotově četný sbor pěvecký, s kterým ihned konati budu přípravné zkoušky. Spěchám tedy v umluvenou hodina do místnosti již dříve ustanovené. A hlo! —místnost byla prázdná. Kromě mých milých Karlínských, kterým prý se již stýskalo, nedostavil sQ nikdo. Pán, který sbor opatřiti přislíbil, ničeho neučinil. Co činiti? S úsilím sháněl jsem tedy na spěch sbor maně. Každý hlas a zpěvák byl vítaným. K vůli pojištění vlastnoručními podpisy stvrdili páni, kteií se přihlásili, své spohiúčinkování. Co se však nestalo ? Známé liberální kruhy začali agitovati proti slavnosti a z GO pánú dalo se odstrašiti 59, zrušivše slib vlastnoručním podpisem ztvrzený. li'editelé kúrů propůjčené vokalist.y, s kterými jsem pracně veškeré skladby dúkladně prošel, k posledním zkouškám a ku produkci neposlali. A tak až clo poslední generální zkoušky sbor stále se měnil. Pohlížíte-li nazpět, divím se tehdejší odvážlivosti vlastní. Audaces fortuna jnvat. Pán Bfih pomáhal. Produkce navzdor zlomyslnosti přece se konala a celkem se zdařila, ač nikoli tak, jakou bez překážek býti mohla. Co v poměrech velmi nepi`íznivýclt vykonati se dalo, stalo se. Slavnost Svato-Václavská byla jiskrou, která reformu zpěvu církevního až do té chvíle jen od několika přátel a znalců soukromě pěstovanou roznítila v oltell, který za krátko rozšíiil se po veškerých končinách vlasti. Zaražoní Jednoty Ceciliauské, zápověa její od ministorstva, pout „Cecilie”, šíření se reformy po kraji i po městech, takže v samé Praze kromě několika nčelišt již v šesti farních chrámech oprava ryzého zpěvu po úpiném odstranění skladeb nástrojních se provedla — to vše bylo jen následkem. onoho prvního, důležitého kroku. Oprava kleslé Itydby chrámové jest časovou otázkou, kterou nutno jest rozhřešiti. Trpce a pracně nabyté zkušenosti nebudou zapomenuty. Na světě se nic ne-ztratí, ani ta listina s podpisy, ani ta jména tehdejších odpňrcíiv zjm-ných i tajuých. Pěstováni zpěvu církevního. Diéeése Litoměřická. Z ML Boleslavi. Dne 3. února 1875. Zdejší obceenstvo, týkaje se mínění o církevních nynějších funkcích, rozděhtje se na dva tábory. První tábor tvoH obecenstvo vzdělané, které jest zcela spokojeno se stavem nynějším, druhý, obyčejný to lid, jest zase zcela nespokojen a nestydl se vůči mé snaze o provedení ryze církevní hudby veie'jně nadávati, — ba i na ulici a v bytu attakýrovati ; — také jsem nyní v nebezpečí, že některý z těch nerozumů moji činnost v listech veřejných pohaní, jak se o jedné pitce usnesli.*) Zádají zavedeni starých kolovrátkových mší a nešpor, vůbec instrumentální hudby. Onehdy mne jeden pán na ulici zastavil a po delší rozmluvě o této záležitosti takřka se osopil : das muss wieder eingefúhrt werden. hekl jsem rovněž tak energicky : N e i n, das wird nicht eingefilhrt. V hospodách se o té záležitosti denně disputuje a nadává městské radě a mně — té že mi dala instrukce **) atd. A na důkaz podávám výtah všech mší, které jsem zde za svého 4tnčsíčního pobytu dával. V přední řadě rád podporuji našeho Skulterského a Fiirstra, jakožto skladatele naše, z národa. Jejich až dosud vyšlé skladby, mše i vložky, jsme několikráte již dobro provedli. Druhé mše byly : Witt : St. August. — St. Caeciliae, St. Luciae a více větších i menších vložek. Greith : Chorální tuše 4. — V obyčejných nedělích také dával jsem lepší skladby Scliópfovy. Nešp. Mettenleiter, Hasler, Cima atd. Tuhé mrazy mne přinutily vzít útočiště ke mším ,brevis." Od-padne to však nyní. Jsem přítelem celého textu, jakož předepsaných missalem vložek. 0 půl-noční dával jsem ,Missa Cnnibert" a F~rstrovo Te Deum. — to lid ne;jvlce k nadávání pimělo, že nebyly komedie jako jindy a dudlánf na housle. T_ýka;je se provedení, nejsem ještě zcela spokojen, jelikož nemohu, jakbych chtěl, účinkujících na zkoušky sebrati. Zádnému nechce do hlavy, že se musí i jednodušší skladba neznámá zkoušeti. Zařídím to nyní zcela *) To by Vím sloužilo nikoliv k hanbě, nýbrž ke cti. P. r. *) Z toho lze viděti, Pe zavedeni ryzých zpěvů kostelních jest palčivou otázkou časovou. Čfm se více bude o ní mluviti, tím dříve bude rozhřeáena. Sláva radě městské ! P. r. | ||||
|