|
| ||||
| ||||
|
-- 35 —
~a veškeré zpěvy při slavné či zpívané mši jsou zpěvy Církve, jedné, obeené, katolické Církve, která mluví ,jednou toliko řečí bohosluřebnou, řečí latinskou. Má-li dílo umělecké jodnotuým a celkovitÝrn nazváno býti, musí ve všem jeviti se souhlasnost a každé ,jednotlivosti pravé místo se vykázati Dílo ion(+lecké spati-uJeme vyobrazeno v Mvém křesCanstvu, ve kterém hezezměná ustálenost víry s pokrokem podiRilrodně a dokonale se pojí. Proto nalézají se ve mši sv. vůbec a v chorálním zpěvu mešním zvláště jisté č.ístky, které ustavičně tytéž zůstávají, a jiné. které dle dnův a dob se mění. 1 sborové zpěvy mešní o sobě jsou dílem uměleckým ,jinélio díla mněleckého a úzce jsou spojeny, jako články řetězu. V C r e do, ve vyznání víry, sortsti-edují se veškeré, zpěvy, jako víra viibec střediskem jest všeho. Sticdisko chorálního zpěrii není ovšem zároveii sti•ediskeni mše sv. — v pozdvihování — při kterém odl)orončí se úctypiné mlčení a, nikoliv souladný proud tonírv. Kolem Croda usazují se ostatní zpěvy jako dobře uspořádané články souměrně ve dvou velikých oddílech slavné mše sv., ve mši kateclrnmenir totiž a ve mši věrícírh. Na ue,jkrajnějších koucích, v počátku a v závěrka, udpo~ídají si I n 1, r o i t u s s C o m m n n i o; úpěnlivá volání o smilování k trujjedinénrn Bohu v odpovídá trojí volání k vtěleuémn Bobu v A g n n s D e i; naproti (ř l u r i a, chvalozpěvu na zemi prozpěvovanému z jedné, jest nebeský clivalozpěv v S an e t u s z druhé stranu; (1 r a d a al e konečné a O f f e r t o r i u rn jsou protějšími vnitřními čhiuky podivuluodné budovy. I to jest v~ znamným. že obyčejně jednoduch.`,m Introit.em ch o r á l n í m se zpěv počíná, k u m ~l é m u zpěvu se napotom povznáší, na sklonku však, když srdce prijímáním pokoje došlo, zevnitřní vnady se zříkajíc. opětně k jednoduché melodii chorálního Conuuunio zpět se navraceje. Na otázka; kdy jednotlivé částky zpívati dlužno, takto lze odpovědíti : Tntroitem se počíná, jakmile kněz k oltári došel. V Ciloria a Credo jest kuru bez v5eliké jnezilrry na varhany ilured ku intonací kněze připojiti se. Offertorinm počíná s občtuváuírn clileba: k v~l~luěni čase zbí' -ajícílro lépe jest hníti na carLauy po skončenóm Uffertorium. než před i,ún. Také Sanctus připo,jn,je se k prefítcí, aby bylo lwkračováuíni vity od kněze počaté ; Benedietus Ize dle délky či krátkosti zpívati před pozdvihováníru aneb po něm. Zpěv po pozdvihování, bud si Benedictns aneb jiný na pocta ne;jsvětčjší svátosti, počíná se hned po pozdvihování kaliclru. Po odpovědí na Pni Dominu- zpívá se hned Aginis Dei a nečeká se až po přijímání. Commauio se začne.. jakmile kněz přijal zhůsobn vína mezi při,júuáarím věrících. Castěji se žádá, aby zpívaná mše byla krátká. Kterak zde bez prohřešení se proti církevním prodpisům možno zpěvy usporádati 9 1 n t r o i t a s dlužno v každém případě zpívati; jen ohledně opakov~rní antifony stalo se zákonitým zvykem, žé ji možno Braním na varhany nahraditi, při čemž dle všeobecného pravidla slova jeden ze zpěváků v kúru hlasitě recitnjc. Pi•i Kyrie dovoluje se, aby zpěv s recitací se střídal, což při chorálu snu,rino ečiniti Ize. Vícehlasné skladby, toho však nedoponši;ějí. Totéž nuíplatnost také při G 1 o r i a. Při G r a d u a 1 e, nedá-li se k vůli spěchu zpívati celé. odpor oni í se recit,wání prsní věty s priivodenr varhan; druhá věta s připojen~m Allelnja so zpívá; následující verv s akončiijíchn Allelnja možno opět recitovati, když toho potřeba káže. C r e rl o. kdyknliv%,1< připadá, dlužno zpívati celé, poněvadž přísně a opětně se tak nařizt:jo l a~lím řiditeliim kuru, aby pro všeliký případ měli pohotově chorální Credo. Konnr však i to ;cZ'tě dlonhG ,jest. pro tolio není žádné e í r k e v n í hudby. Na otázku, nezdá-1i se Credo příliš dlonhýtn býti, odpověděl tyrolský učitel správně: ,.Nikoli! poni,,vadž s kusem Credo nepřijdu do nebe!" Ostatní částky nepotrebn,ji zkracování. Zbývá ještě otázka: Kterak t. j. v jakém duchu s jednotlivými č.ístkami nakládati dlužno ? Tomu především učí mís chorál. V chorálu zpořívá pravidlo stanoveui~ myšlenkám a citům, které jednotlivými částkami slavné mše zpěvně se vyjadřují. Chorálem velmi dlouho opovrhovalo se. Ku podivu! Neopovrhujeme lyrickoa básník vili) jednodueliosti ; naopak. shledává se v tom zvláštní vnada kterou bohatostí slov nelze vždy nahraditi. Proč opovrhuje se eborálem, ve kterém vyjadřgje se prostě sice. ale pi•irozené, co srdcem Církve ph největšich slavnostech moenč hýbe. Není přikázáno, že by jen chorál ustavičně bylo zpívati, avšak chorál znáti jest potřebno, v něm bádati. jej ovařovati, pono'riti se v hloubku jeho, aby v duchu choráht vše se zpívalo, co při slavné rnši se zpívá. S chorálem pochopíme hlubohý vy'znarn liturgických částí, učíme se práce voliti skladby a zvolené právě provozovati. Uvažot,ánim a poeliopením dávnově:kosti, ve kteró chorál býval jedin~m toliko zpEvem Církve, poskyiu.jí se důležitá pokynntí. Zpiv I n t r o i t u svoláv nás hlasem liosla 5* | ||||
|