|
| ||||
| ||||
|
hodinu v pondęlí, v úterý a ve stredu cantum podle casű svých nebo de tenlpore, tak
g r e g o r i a n u m, ve ctvrtek a v pátek takz rubrika prazská ukazuje a vedle staré figurativum, co mají v kostele v nedęli zvyklosti, drzeli a nic neobycejného, nového zpívati.« a prve nebývalého do kostelű ovšem ne- Vzdy a všude ve všem všecko na nękolika uvozovali, a kteríz by se tak zachovati osobách zálezelo. Tak i zvelebování nebo nechtęli, ty ihned aby poznamenané purk- klesání zpęvu církevního jako podnes. Za- mistru a konšelűm v kazdé obci dali (farárové) jímavým toho dokladem jest Henyk z Vald- a pokudz by týz purkmistr a konšelé i oni štejna, pro tiskárnu svou na Dobravici i jinak mistri aneb kantori toho se napraviti nechtęli, známý. L. 16o1 zádal skrze faráre svého do kanceláre naše ceské dvorské v známost Dentuliva, akademii prazskou, aby mu uvedli, a my to dále nálezitę opatriti dáti poslala do jeho »školy svobodného umęní« rácíme.«*) na Dobravici správce školy b a s i s t u, který Tenkráte jiz pozdę bylo. Víme zajisté, by s sebou privedl dva mládence, a 1 t i s t u ze stavové »pod obojí«, tak recení jiz dávno a diskantistu — dva tenoristy jiz pro uprímné lnutí k církvi rímské, nedocháze- pri kűru męl. Správcem školy by1 Jakub jíce prese všecky kompaktaty od ní ukojení icanthes (16o~), po nęm Jirík Męlnický a upokojení, zrekli se konecnę lcompaktat z Podębrad (16o8), jemuz vzkázal rektor a opouštęli polovicatou, dobráckou a vrtkou Bachácek, »pokud nękterá pacholátka in organisaci strany podobojí, šmahem chytali musicis vycvicil, ta aby s sebou vzal, však se rozkolnictví Lutherova, cím dál tím více tak, aby se svým sukcessorem se rozdęlil« usilujíce, aby męsta královská pod obojí »'Láci škol latinských zhusta se svými uciteli naklonila se tomu vyznání Lutherovu. — ze školy do školy se stęhovali, se zpęváky Ledaskde prokmitalo kalvínství a jiná víra, zpęváckové, pokud mohli nadíti se v nové tal- ze ani o farárich nebylo lze ríci, jaké škole bytu a zaopatrení hmotného.« byli víry, kdybychom nevędęli, u k t e r é konsistore byli zalovátli. O Jednotę bratrské vűbec jest po- vędomo, ze nejvýš peclivę dbala o zvelebování V »Osvętę« r. 188o vylozili jsme, jaké bývaly spory mezi farárem a správcem školy, zpęvu, zvláštę zalmového, prizpűsobivši kdyz byli rűznovęrní: spolu po starém zpű- jej k melodiím francouzským, které k vy- sobu stolovali, v kostele neodpovídali si pri bídnutí Lsroma Riidingera, uceného správce sluzbách bozích nebo si i v kostele nadávali. ivancické vyšší školy bratrské (cesky ne- umęjícího), obliby došly i mezi Nęmci re- To pűsobilo ovšem i v obrady církevní, ve formovanými. I hudbou nástrojovou Bratrí zpęv kostelní, hlavnę pak ve skutecnou po- boznost a v potęšení srdce ve chrámu pilnę se zabývali, az to povázlivęjším, bozím. i Komenskému bylo proti mysli, protoze Príklad z Brandýsa nad Labem to ukáze. lahodila více svętskému sluchu nezli srdci Tam dosazen byl arcibiskupem mezi kališ- náboznému. K tomu, co o tom j inde proneseno, níky farár katolický Adam Chytropaeus dobre hodí se pridavkem výpisek ze »Rádu (jmenoval se po cesku Hrncír) Klatovský, svatého« prijatého 1. 1584 od panství nę- akademií prazskou rektor školy Václav kterých na Moravę, kdezpo roce 1548 bylo hlavní stredištę Jednoty bratrské : Orcinus Hradecký. I stęzoval si 12. dne m. listopadu 1603 Pavlovi inspektoru škol- »Zpęvové a písnę at se dęji poboznę,buá nímu, ze Orcinus rektor zakázal kantorovi korální nebo na hlasy rozdílnę, jak zpívati r e q u i e m, »a pakli zpívati bude, kde zvykem jest, avšak at lid prostý vyucuje ze mu to s pulpitu shází.« »Jaké pak zpí- se pobozným písním a chvalám bozským. váni bylo, jakozto jste sami slyšeli, jal; Svým casem at zpívají záci, svým casem jest to vrzalo a skrípalo; nebylo tu zádné literáti, jedni druhým, jestli by byla potreba, váznosti ani k poctę bozí, ani k lidem, ani at pomáhají, zvláštę kdyz se na hlasy k nicemu dobrému budoucímu.« »Kterak zpívá. snášeti umęní zpęvu svévolné, provozování Cím více šírilo se v Cechách luteranství ohavné, mrzuté, nenálezité?« »Jestlize pak mezi Nęmci katolickými a ceskou stranou neví, proc se requiem zpívá, necht se nedouk p o d o b ojí, coz dálo se horem pádem zvláštę ptá, ze proto, neb to, coz se jí a pije, j e s t v druhé polovici století šestnáctého, tím více vkrádaly se do chrámű ke sluzbám *) L. 15 77 stęiovali si farári novomęstští v Praze, bozím nové písnę nebývalé, tak ze I. 16o5 ze zákovstvo o pohrbech zpívá písnę c e s k é nebývalé, narídil Rudolf II., »aby (magistrové školní Akademie chtęla to zastaviti, ale záci neposlechli, protoie si páni osadui toho práli, písním tęm rozu- a kantorové) v kostelích zvyklé staré kre- męjíce, a rada novom-stská v tom neprekáiela. Poslána stanskézpęvy, introity, prosy, hymny tedy zaloba arcibiskupovi Martinu Medkovi. | ||||
|